Mezinárodní ochrana přírody

Ochrana přírody 1/2017 — 5. 3. 2017 — Mezinárodní ochrana přírody — Tištěná verze článku v pdf

Chráněná území Nového Mexika

autoři: Bronislava Danielová, Lenka Šoltysová

Od nejstaršího osídlení po současnost
Krajinu polopouští i pouští a vysokých hor, vyznačující se horkým létem a krátkou a teplou zimou, osídlili první lidé před 10 000 lety. Původní indiánští obyvatelé zde žili v poklidu až do 16. století, kdy se zde objevili první Španělé hledající zlato. Kontinuita indiánské kultury, tradic a zvyků se v Novém Mexiku zajímavě prolnula s katolickým náboženstvím a kulturou Španělů a Mexičanů. Pohled na katolický kostel stojící uprostřed puebel s podzemními domorodými svatyněmi není ničím neobvyklým. Tradiční domy jsou postavené z nepálených cihel z hlíny, písku a sena nebo slámy a omítnuté směsí bahna a slámy. Moderní betonové domy již tento styl adobe (anglický výraz pro nepálenou cihlu i architektonický pouštní styl) jen napodobují.

Pozoruhodný přírodní oblouk La Ventana (Okno) v Cebolla Wilderness
ročně navštíví až 200 000 návštěvníků.
Foto Lenka Šoltysová

Hornatý sever s živou pouštní krajinou
Vysoké hory jižní části Skalistých hor v povodí řeky Rio Grande charakterizují severní část Nového Mexika. V zalesněném území Carson National Forest a Santa Fe National Forest se ukrývá nejen jedna z největších a nejpřísněji hlídaných výzkumných institucí na světě, Los Alamos National Laboratory, proslulá především vojenským výzkumem, ale i Valles Caldera National Preserve (rok vyhlášení 2014, rozloha 360 km²) a Bandelier National Monument (rok vyhlášení 1916, rozloha 137 km²). Chráněná území leží 60 km severozápadně od Santa Fe, hlavního města Nového Mexika. Rezervace Valles Caldera byla vyhlášená k ochraně posvátných indiánských území, ranče Baca a především pozůstatků sopečné činnosti v pohoří Jémez. Na východě hraničí s národní památkou Bandelier tvořenou soustavou hlubokých kaňonů v náhorní plošině Pajarito, která vznikla díky mohutným sopečným erupcím vulkánu Jémez před 1,6–1,4 miliony lety. Výškový gradient 1500 m, daný rozdílem nejníže položeného místa u řeky Rio Grande a nejvyšším vrcholem Cerro Grande, a stálá přítomnost vody v potoce Frijoles Creek vytvářejí podmínky pro zajímavou biodiverzitu. Suchá a na jih exponovaná stanoviště patří křovinám borovic a jalovců, které ve vlhčích lokalitách střídají společenstva s borovicí Pinus ponderosa. V nejvyšších nadmořských výškách rostou jehličnaté lesy s jedlí ojíněnou (Abies concolor) a smrkem Engelmannovým (Picea engelmannii). Vlhká dna kaňonů patří porostům topolů a olší. Pestrost stanovišť doplňují horské louky a polopouštní traviny. Pueblanští předci se zde usídlili v době, kdy ve Starém světě probíhal středověk. Kruhová vesnice Tyuonyi se 400 místnostmi a 240 m dlouhá řada dvou- až třípodlažních budov s fragmenty barevné výmalby a petroglyfy podél úbočí kaňonu Frijoles svědčí o jejich kamenickém umění práce se sopečnými horninami.

Nejrozsáhlejší stavbou pueblanských předků v Chaco Culture National
Historical Park  je Pueblo Bonito -– Krásné město. Foto Lenka Šoltysová

Ještě dále na západ od Santa Fe v rozlehlé a vyprahlé polopouštní krajině leží Chaco Culture National Historical Park (rok vyhlášení 1907, rozloha 137,5 km²). Památka zapsaná na seznam světového dědictví UNESCO je přístupná jen za dobrého počasí a dobrým autem po velmi zdlouhavé a z větší části nezpevněné cestě. V mělkém kaňonu s vysychajícím potokem Chaco Wash se ukrývá jedno z největších městských center pueblanských předků. Monumentální stavby s osobitou architekturou plnily svůj účel v letech 850–1250. Největší stavba Pueblo Bonito ve tvaru písmene D, otočená v dokonalé lince od východu na západ, zabírá celý hektar a měla 650–800 místností. Dnešní podoba krajiny je dílem vodní eroze masivní vrstvy pískovců z období křídy. Pozoruhodný je výrazný a pestrý mikroreliéf pískovcových stěn. Velkoplošné odlesnění za účelem získání stavebního dříví a nadměrná pastva vedly k odnosu a zasolení půdy, ke zvýšené erozi a invazi nepůvodních rostlin. Paradoxně euroasijský tamaryšek, známý jako žíznivý strom, byl správou parku využit jako rychlerostoucí a sůl tolerující dřevina ke stabilizačním a protierozním opatřením. Intenzivní managament vedl k návratu velkých savců a šelem. V parku žije kolem 130 druhů ptáků. Nad parkovišti hlídkují krkavci američtí (Corvus cryptoleucus) a kondoři krocanovití (Cathartes aura). Stěny kaňonu jsou stanovištěm sokola stěhovavého (Falco peregrinus) a vlaštovky pestré (Petrochelidon pyrrhonota), jejíž mistrně postavená hnízda možná inspirovala dávné stavitele ceremoniálních kiv.

V El Malpais National Monument na starších lávových proudech roste
poloparazitická kastileja z čeledi zárazovitých. Za jasně červenými listeny se
ukrývají nenápadné žlutozelené květy. Foto Lenka Šoltysová

Kaktusy hrají klíčovou roli v potravních sítích ekosystému pouště
Chihuahuan, která zasahuje i do území národního parku Carlsbad Caverns. 
Nenápadným jarním druhem je Escobaria vivipara. Foto Lenka Šoltysová

Krajina petroglyfů a bazaltu
Na západním okraji největšího novomexického města Albuquerque leží Petroglyph National Monument (rok vyhlášení 1990, rozloha 30 km²). Památka byla vyhlášená k ochraně území s největším výskytem petroglyfů v Severní Americe. Pozoruhodná je geologická stavba území, které leží ve středu riftu Rio Grande, v místě střetu Coloradské plošiny a Velkých plání. Struskové kužele Tři sestry a bazaltové skály se staly místem, kde původní obyvatelé vytvořili tisíce rytin, jejichž význam zůstává stále tajemstvím a je různě interpretován. Vegetace a fauna území jsou dány nejen geologickým podložím, ale i tím, že k Albuquerque dosahuje nejsevernější výběžek pouště Chihuahuan a leží v těsné blízkosti velkého města. V chudém podrostu keřů suchých stanovišť, jako je merlík Atriplex canescens, juka Yucca glauca či pelyněk Artemisia filifolia, se objevují některé druhy opuncií a indiánská léčivka z čeledi brukvovitých Dimorphocarpa wislizeni. Pouštní prostředí je vhodné především pro menší savce, z nichž nejběžněji se vyskytují zajíc tmavoocasý (Lepus californicus) a pouštní králík Sylvilagus auduboni.

Králík pouštní patří k typickým obyvatelům pouští
a polopouští Nového Mexika. Foto Lenka Šoltysová

Kondor krocanovitý odpočívá na větvích starého topolu
na dně kaňonu Chaco. Foto Lenka Šoltysová

Západně od Albuquerque po dálnici I–40, nahrazující historickou Route 66, vede cesta do města Grants, které je výchozím bodem do El Malpais National Monument (rok vyhlášení 1987, rozloha 46 km²). Malpaís znamená ve španělštině badland, což je přiléhavý název pro nekonečně táhnoucí se pásmo různě starých lávových proudů, které vyplňují sníženinu mezi pohořími Zuni, San Mateo a Acoma Pueblo. Nejmladší, leskle černý lávový proud se v oblasti objevil před 3900–2500 lety a dosahuje délky 40 km. Přes velmi tvrdé ekologické podmínky je plný života. El Malpais je domovem 70 druhů lišejníků. Pestře kvetoucí rostliny Castilleja miniata, kokarda osinatá (Gaillardia aristata), Sphaeralcea ambigua či kaktusy Echinocereus fendleri, E. triglochidiatus, Opuntia polyacantha vytvářejí nejen barevný kontrast s červenohnědými až černými lávovými proudy, ale jsou zdrojem potravy pro celou řadu živočichů. Nechybí tu ani „trpasličí“ les ze zakrslých a pokroucených stoletých borovic Pinus ponderosa a P. edulis, které bojují nejen s nedostatkem vláhy a živin, ale i se savým hmyzem z nadčeledi červci Matsucoccus acalyptus. Směrem na východ památka sousedí s územím Cebolla Wilderness. Pískovcové tabulové hory, kaňony a největší přírodní oblouk La Ventana Arch na území Nového Mexika jsou pozůstkem bývalých pískových dun z období jury (200–145 mil. let), známé jako Zuni Sandstone.

Kolem roku 1300 pueblanští předkové v bazaltových horninách podél řeky
Rio Grande vytvářeli petroglyfy znázorňující zvířata, lidi a geometrické vzory.
Foto Lenka Šoltysová

Krajina sádrovců a vápenců
Daleko na jih od Alburquerque se rozkládá bezodtoká pánev Tullarosa Basin. Západně od města Alamogordo v severním výběžku pouště Chihuahuan leží obklopená pohořím San Andres na západě a Sacramento Mountains na východě, největší sádrovcová poušť na světě, bílá královna pouští, White Sands National Monument (rok vyhlášení 1933, rozloha 579 km²).

Pískové duny zde vznikají v posledních 10 000 letech díky erozi 150 m silné vrstvy sádrovce, který se zde vysrážel na dně mělkého moře před 250 miliony lety. S extrémními životními podmínkami se vyrovnává více než 500 druhů rostlin a živočichů. Zatímco rostliny se přizpůsobily stále se pohybujícímu substrátu rafinovanými, několik desítek metrů dlouhými kořeny a stonky, některé druhy živočichů se bílému prostředí přizpůsobují bílým zbarvením. To je chrání před predátory a teplem. Příkladem je ještěrka Holbrookia maculata ssp. ruthveni, které po její původní barvě zůstaly jen dva černé fleky v oblasti břicha. Juka Yucca elata dorůstá v pohybujícím se písku až do výšky devíti metrů. Pokud však duna zmizí, juka ztratí oporu, zlomí se a uhyne. Lépe přizpůsobená pohybu dun je škumpa Rhus trilobata, jejíž rychle rostoucí kořenový systém vytvoří s pískem pevný podstavec, který rostlině i po zmizení duny umožňuje další růst. Krásné a zajímavou historií dýchající je návštěvnické středisko, které bylo postavené ve stylu tradiční architektury v letech 1933–1938 v době velké hospodářské krize v rámci federálních projektů na podporu nezaměstnaných. Celá památka je od roku 1942 obklopená vojenskou základnou, dnes Holloman Air Force Base, což má za následek občasné uzavření památky pro návštěvníky.

Yucca elata na sádrovcových dunách ve White Sand
National Monument. Foto Lenka Šoltysová

Většina návštěvníků Nového Mexika míří do národního parku Carlsbad Caverns National Park (rok vyhlášení 1930, rozloha 189 km²) v pohoří Guadalupe Mountains 40 km jižně od města Carlsbad, které bylo pojmenováno koncem 19. století po tehdy nejslavnějších evropských lázních, Karlovy Vary. V oblasti, kterou původně obývali Apačové skupiny Mescalero, se nachází přes 300 jeskyní, z nichž největší a nejatraktivnější je Carlsbad Cavern. Historie území započala před 286 miliony lety v období permu, v mělkém moři plném života, na jehož okraji se vytvořil vápencový pobřežní útes. Vlastní jeskynní systém se začal vytvářet před 4–6 miliony lety, a to velmi neobvykle, pomocí kyseliny sírové, která vznikala díky pronikajícímu sulfanu podél puklin z ropných ložisek. Vedlejším produktem této tvorby jsou mohutné vrstvy sádrovce na dně jeskyní. Většinu jeskyní si návštěvníci mohou prohlédnout sami bez průvodce, a tak si nerušeně a v poklidu vychutnat půl miliónu let starou krápníkovou výzdobu z girland stalaktitů, stalagmitů, sloupů, záclon, brček, heliktitů, jeskynních perel a krystalů aragonitu. Nejznámějším obyvatelem parku je tadarida guánová (Tadarida brasiliensis), která zde každoročně žije v početně velkých letních koloniích. Více než polovina parku je porostlá pouštními, horskými a pobřežními křovinami tvořenými dubem Quercus pungens, akáciemi Senegalia greggii, Vachelia vernicosa, mimózou Mimosa aculeaticarpa, pouštní vrbou Chilopsis linearis a sotolem Dasyllirion wheeleri. V parku roste 26 druhů kaktusů.

Nové Mexiko již dávno není zemí fiktivního světa Karla Maye, ale zemí s přetrvávající indiánskou spiritualitou v kmenech Hopi, Navajo, Zuni a s kvalitní péčí o přírodní a kulturní dědictví. Ročně chráněná území v péči National Park Service navštíví 1,7 milionů lidí s ekonomickým benefitem v přepočtu více než 2 miliardy korun.