Zaměřeno na veřejnost

Ochrana přírody 1/2017 — 5. 3. 2017 — Zaměřeno na veřejnost — Tištěná verze článku v pdf

K problematice naplňování legislativy EU v oblasti invazních druhů

Autor: Vladimír Dolejský

Nepůvodní ještě neznamená invazní
Za invazní druhy lze jednoznačně považovat například nepůvodní druhy raků, kteří přenášejí prokazatelně račí mor na naše původní raky, tedy na raka kamenáče a raka říčního, ale současně jsou vůči této hrozbě sami imunní. To je rak signální, rak pruhovaný a poměrně nově potvrzený rak mramorovaný.


Plně rozvinutá invaze borovice vejmutovky. Foto archiv AOPK ČR

Je důležité sdělit, že existuje databáze EU, která eviduje na 12 000 nepůvodních druhů na evropském území (databáze DAISIE), z nichž 10–15 %  je jistě možné považovat za druhy invazní. V České republice evidujeme v současné době na 1400 nepůvodních druhů rostlin a na téměř 600 nepůvodních druhů živočichů. Z tohoto širokého souboru lze identifikovat zhruba 100–150 druhů invazních.

Vlčí bob mnoholistý má občas i bílé zbarvení. Foto archiv AOPK ČR

Předcházení ztrátám
O tom, že se nejedná o banální problematiku, nejlépe svědčí prokázané celkové ztráty a náklady související s nepůvodními invazními druhy v Evropské unii, které dosahují cca 12 miliard eur (cca 324 miliard korun) za jediný rok.

Je třeba konstatovat, že invazní druhy nebyly v České republice ještě donedávna nijak systematicky řešeny, s výjimkou několika vybraných konkrétních druhů (např. typický bolševník velkolepý). V zákoně č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (§ 5, odst. 4–6) je obsažena obecná regulace rozšiřování nepůvodních druhů a kříženců do krajiny, provázaně se zákony o myslivosti, rybářství a o rostlinolékařské péči. O tom, že je problematika v posledních letech vnímána vážně, však vypovídá skutečnost, že je zahrnuta v klíčových strategických dokumentech, jako je Státní politika životního prostředí 2012–2020, Státní program ochrany přírody a krajiny, nebo Strategie biologické rozmanitosti ČR 2016–2025.

Sladění s Evropskou unií
Od 1. 1. 2015 je platné nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 o prevenci a regulaci zavlékání či vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů. Prováděcím nařízením komise (EU) 2016/1141, které je účinné od 3. 8. 2016, byl stanoven seznam invazních nepůvodních druhů s významným dopadem na Evropskou unii (tzv. unijní seznam, jenž obsahuje 23 druhů rostlin a 14 druhů živočichů).

Výše zmíněné nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 stanovuje jako hlavní cíle – pravidla pro prevenci, minimalizaci a zmírnění nepříznivých dopadů invazních druhů a jako jakýsi základ vyjmenovává seznam, který tvoří pouze druhy nepůvodní v celé Evropské unii, druhy s potenciálem významného dopadu na biodiverzitu, ekosystémové služby, ale i s dopady na zdraví a hospodářství.

Nepůvodní křižák pruhovaný  se rozšířil po
celém území ČR. Foto archiv AOPK ČR

Národní seznamy
Z citované nové unijní legislativy vyplývá možnost doplnění unijního seznamu členskými státy (tzv. národní seznamy). Podíváme-li se podrobněji na unijní seznam, je zřejmé, že jen u menší části vyjmenovaných druhů (12) byl již zaznamenán výskyt ve volné přírodě České republiky. Z nich je jistě velmi zajímavý mýval severní, nutrie říční, střevlička východní, bolševník perský, rak mramorový, rak pruhovaný a rak signální. Další druhy, o nichž snad nikdo nepochybuje, že jejich výskyt znamená významné ohrožení biodiverzity, ale přináší i významné hospodářské škody z pohledu České republiky, však na unijním seznamu absentují (např. norek americký, křídlatky, ambrozie…). Proto je naprosto potřebný a legitimní postup, který zahájilo Ministerstvo životního prostředí, tedy prostřednictvím novely zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, implementovat nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014, souběžně také implementovat nařízení č. 708/2007 o používání cizích a místně se nevyskytujících druhů v akvakultuře. V novele musí být řešeno stanovení procesních podrobností, postup v blíže neupravených oblastech (např. regulace), zmocnění pro vydání národního seznamu, určení kompetencí, sankcí atd. Bez těchto „pravidel“ pochopitelných pro všechny zúčastněné by vládl v řešení problematiky chaos, hrozily by významné hospodářské škody a závažné ohrožení či ztráty v biodiverzitě.

Dobře známým invazním druhem je plzák španělský. Foto archiv AOPK ČR

Ministerstvo životního prostředí odborným garantem
V roce 2016, zvláště v jeho druhé polovině, pracovní skupina sestavená z odborníků kompetentních k dané problematice, včetně přehledu v prostoru provázanosti národní legislativy, připravila paragrafové znění novely. Od počátku prací na implementaci nařízení je odpovědným garantem a lídrem Ministerstvo životního prostředí. V rámci etapy předjednání (listopad 2016–únor 2017) intenzivně hledá shodu na obsahu novely s nejvýznamnějším resortním partnerem – Ministerstvem zemědělství, nicméně například v rámci Výboru pro krajinu, vodu a biodiverzitu Rady vlády pro udržitelný rozvoj, komunikuje i s resorty dalšími (MK, MMR, MŠMT). Co je nezpochybnitelné: debata probíhá také s klíčovými partnery – organizacemi, které sdružují lesníky, myslivce, rybáře, včelaře, zahradníky, zemědělce a další. Po fázi předjednání obsahu paragrafového znění novely během tohoto roku a také po předjednání tzv. národního seznamu se všemi partnery přijde na řadu standardní povinné meziresortní připomínkové řízení, po němž poputuje vypořádaný návrh novely na jednání vlády ČR (závěr roku 2017).

Ministerstvo životního prostředí projednává problematiku „invazních nepůvodních druhů“ zcela zodpovědně a adekvátním způsobem. Do konce roku 2017 předloží vládě ČR k projednání návrh zákonné novely, ke kterému budou vypořádány veškeré případné rozpory a který splní také důležitý cíl – zajistí implementaci nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 a č. 708/2007.