Podrobné vyhledávání v článcích

Od 90. let minulého století se stále častěji setkáváme s pojmem „chřadnutí smrku“, a to nejen na severní Moravě, ale i v sousedním Polsku a Slovensku. Příčiny jsou dnes již zřejmé a koncovým hráčem je kůrovec. Jeho gradaci v oblasti Nízkého Jeseníku podpořila i mimořádně suchá vegetační sezona roku 2015. Každoročně zde tak vzniká několik set hektarů holin, jen např. v roce 2016 se objem kůrovcového dříví přiblížil 2 milionům m³ a údaje za rok 2017 budou velmi podobné.

Hranický kras je nevelké území (přibližně 5,5 x 4 km) velkého významu. Tvoří ho devonské a spodno-karbonské vápence macošského a líšeňského sou-vrství uložené jižně a východně od města Hranice. Nejznámějšími krasovými jevy zde jsou na levém břehu Bečvy Zbrašovské aragonitové jeskyně a na pravém břehu v národní přírodní rezervaci Hůrka u Hranic Hranická propast, která je vskutku velkou „dírou do světa“. Celkem je v Hranickém krasu zatím evidováno 29 jeskyní.

V letošním Roce českých pralesů si připomínáme výročí první deklarace ochrany pralesovitých porostů – Žofínského pralesa (1838) a Boubínského pralesa (1858), které i v celosvětovém měřítku patří k těm úplně nejstarším. S jejich ochranou a obecně s ochranou desítek dalších maloplošných zvláště chráněných území (MZCHÚ) pralesovitého charakteru bychom si měli připomenout i zásadní problém, resp. otázku: „Jakým způsobem je chceme dále chránit?“

V posledních letech se pro naše lesy, tvořené z velké části smrkovými monokulturami, stává průběh jara takřka otázkou bytí či nebytí. Kůrovcovou kalamitu se na rozsáhlých místech již nedaří zvládat a je to pouze příroda, která by kůrovce snad ještě dokázala zastavit či zmírnit. V regionech Moravy dnes zažíváme skutečnou krizi nebývalého rozsahu, nicméně lesům v Čechách se kalamita také nevyhnula a bude se zde dál rozvíjet, protože i letošní zima byla na sněhovou pokrývku opět skoupá. Nedostatečná se jeví i přijatá opatření klíčových správců našich lesů a bude li nyní následovat teplé a suché jaro, další gradace kůrovcové kalamity je téměř jistá.

Písať v tomto periodiku o význame červených zoznamov, ktoré v priebehu polstoročia prekonali naozaj pozoruhodný, rýchly a mimoriadne progresívny vývoj, a ich potrebe pre praktickú ochranu prírody, by bolo nosením dreva do lesa. Aj napriek určitým nedostatkom sú najkomplexnejším vedecky podloženým zdrojom informácií o stave druhov, resp. iných taxonomických jednotiek, či ekologických skupín organizmov, z hľadiska ich ohrozenia vyhynutím alebo vyhubením i významným nástrojom stanovujúcim priority ochranárskych aktivít. Dôležitým aspektom červených zoznamov je ich aktualizácia.

Na samém sklonku roku 2017 nás renomované nakladatelství právní literatury C. H. Beck potěšilo novým komentářem k zákonu o ochraně přírody a krajiny:
Vomáčka Vojtěch, Knotek Jaroslav, Konečná Michaela, Hanák Jakub, Dienstbier Filip, Průchová Ivana: Zákon o ochraně přírody a krajiny. Komentář. První vydání. Praha: 2017, ISBN 978-80-7400-675-3, s. 704.

Významného životního jubilea se letos dožívá Blanka Mikátová, bioložka a profesionální ochránkyně přírody. Pokud by měla dostat indiánskou přezdívku, tak by se jí říkalo Plachta, ale nikoliv proto, že by měla ráda jachting. Ale popořádku.

V letošním roce uběhne neuvěřitelných 25 let od chvíle, kdy do kamenné bašty třeboňských hradeb, ve které sídlila a dosud sídlí Správa CHKO Třeboňsko, poprvé 1. září 1993 vstoupil pro jihočeské ochranáře téměř neznámý mladík RNDr. Miroslav Hátle, CSc. Kolektivy tehdejších pracovišť Českého ústavu ochrany přírody na jihu Čech se až na výjimky etablovaly z rodilých Jihočechů, kteří se často dlouhodobě znali, a proto příchod „cizorodého prvku“, a navíc přímo z Prahy, přijali někteří s lehkou nedůvěrou. Miroslav Hátle ale velice rychle ukázal, že je nejenom odborníkem na svém místě, ale i schopným organizátorem a diplomatem. Již od roku 1994 se stal zástupcem vedoucího Správy a od té doby začal toto pracoviště pravidelně zastupovat při klíčových jednáních.