Kulér-Recenze

Ochrana přírody 1/2018 — 19. 2. 2018 — Kulér-Recenze — Tištěná verze článku v pdf

Nový komentář zákona o ochraně přírody a krajiny

Autor: Svatava Havelková

Odborná veřejnost dostává do ruky zcela aktuální komentář k zákonu o ochraně přírody a krajiny, který prošel během roku 2017 hned třemi podstatnými novelizacemi; pro úplnost shrnuji, že jde o novelizace provedené zákonem č. 123/2017 Sb., jímž byla s účinností od 1. 6. 2017 změněna zejména úprava týkající se národních parků, dále zákonem č. 183/2017 Sb., kterým se s účinností od 1. 7. 2017 mění zákony v souvislosti s přijetím zákona o odpovědnosti za přestupky a dále zákonem č. 225/2017 Sb., kterým se s účinností od 1. 1. 2018 mění stavební zákon a další související zákony. Za účinnosti zákona o ochraně přírody a krajiny bylo v minulosti několik komentářů vydáno (Pekárek, Průchová, Dudová v Brně, Iuridika Brunensis v roce 1995 a v roce 2000, Miko a Borovičková v nakladatelství C. H. Beck, v roce 2005 a 2007, Prchalová v nakladatelství Linde, v roce 2006 a 2010, a Stejskal v nakladatelství Wolters Kluwer v roce 2016), právě vzhledem k novelizacím provedeným v roce 2017 je recenzovaný komentář v nabídce komentářové literatury v současné době jediným aktuálním dílem. Z rozsahu a obsahu díla je ovšem zřejmé, že komentář nebyl připravován jako reakce na poslední novelizace zákona, nýbrž že kolektiv autorů vyváženě věnuje pozornost všem ustanovením zákona.

Jde o ucelené a rozsáhlé dílo kolektivu autorů, z nichž je podstatná část spojena s Právnickou fakultou Masarykovy univerzity v Brně, kde působí jako pedagogové anebo kde absolvovali doktorandské studium. JUDr. Ing. Dienstbier je soudcem Nejvyššího správního soudu a působí jako pedagog na Palackého univerzitě v Olomouci. Členy autorského týmu mohou čtenáři našeho časopisu také znát z řady publikovaných odborných textů anebo se s nimi mohli osobně setkat na přednáškách a seminářích určených pro pracovníky státní správy.

Publikace bez dlouhých historických a teoretických úvodů obsahuje odborné komentáře k jednotlivým ustanovením zákona. Komentářový text je přehledně a systematicky rozčleněný, takže je usnadněna orientace i čtenářům méně zběhlým v čtení právních výkladů a komentářů. Výklad k té které otázce je doplněn vybranou judikaturou správních soudů, přičemž kladem publikace je, že autoři čtenáře odkazy na rozsudky nezahlcují, nýbrž z rozsáhlé judikatury správních soudů k ochraně přírody a krajiny vybírají jen přiléhavé a recentní judikáty, které přímo v textu komentáře citují. Autoři též průběžně odkazují na úpravu provedenou v jiných právních předpisech mimo oblast ochrany přírody a krajiny, na úpravu evropskou a na prováděcí předpisy k ZOPK a v případě potřeby uvádějí odkazy na odbornou literaturu či metodiky a výklady MŽP. V ustanoveních bezprostředně navazujících na evropské právo autoři také citují závěry Evropského soudního dvora. Systematické uspořádání a rozčlenění textu, marginální čísla výkladu a přehledný věcný rejstřík, to vše usnadňuje čtenářům orientaci v jinak složité problematice.

Pokud se týká vlastního obsahu komentáře, jako velmi zdařilý hodnotím zejména komentář k celé části druhé zákona (Obecná ochrana přírody) a dále pak komentář k § 56 ZOPK. Autoři zde přistupují nejen ke komentování zákonného textu, ale i k řešení některých problematických aspektů souvisejících s praktickou aplikací komentovaných ustanovení. Poněkud více akademický je komentář k části čtvrté zákona (Natura), což ovšem může být velmi přínosné pro ty čtenáře, kteří se méně orientují v evropském právu a sami nemohou porovnávat text směrnic s textem zákona. Za méně propracovaný a méně zdařilý považuji komentář k části osmé zákona (Odpovědnost), a to zejména komentáře k § 87 a § 88. Poněkud zarážející je tvrzení v komentáři jak k § 87, tak i k § 88, že za přestupky (fyzických osob dle § 87 a právnických osob a podnikajících fyzických osob dle § 88) lze uložit pouze pokutu. ZOPK samozřejmě jiný správní trest nestanovuje, ovšem – zejména když autor komentáře o několik odstavců výše představuje čtenářům nový zákon o přestupcích – nepochybně bylo na místě uvést, že uložení pokuty není obligatorní a podle přestupkového zákona lze obviněnému uložit na místo pokuty napomenutí a vedle pokuty (či vedle napomenutí), případně jako trest samostatný, též trest propadnutí věci. Také v komentáři k § 86 se objevila nepřesnost ve výčtu orgánů ochrany přírody, do jejichž věcné působnosti spadá ukládání opatření k odstranění následků neoprávněných zásahů, když komentář pominul základní orgán ochrany přírody, kterým je obecní úřad obce s rozšířenou působností, a též nezmínil oprávnění k ukládání opatření k nápravě, které má ČIŽP.

I přes tuto drobnou výhradu mohu nový komentář doporučit všem, kdo se ochranou přírody a krajiny profesionálně zabývají. Věřím, že komentář najde široké uplatnění jak v akademické sféře, tak při praktickém výkonu státní správy, a bude dobrou pomůckou všem úředníkům vykonávajícím státní správu na úseku ochrany přírody a krajiny.