Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 1/2018 — 19. 2. 2018 — Kulér-Medailonky — Tištěná verze článku v pdf
Miroslav Hátle slaví své 60. narozeniny v plné práci ve prospěch třeboňské přírody
V letošním roce uběhne neuvěřitelných 25 let od chvíle, kdy do kamenné bašty třeboňských hradeb, ve které sídlila a dosud sídlí Správa CHKO Třeboňsko, poprvé 1. září 1993 vstoupil pro jihočeské ochranáře téměř neznámý mladík RNDr. Miroslav Hátle, CSc. Kolektivy tehdejších pracovišť Českého ústavu ochrany přírody na jihu Čech se až na výjimky etablovaly z rodilých Jihočechů, kteří se často dlouhodobě znali, a proto příchod „cizorodého prvku“, a navíc přímo z Prahy, přijali někteří s lehkou nedůvěrou. Miroslav Hátle ale velice rychle ukázal, že je nejenom odborníkem na svém místě, ale i schopným organizátorem a diplomatem. Již od roku 1994 se stal zástupcem vedoucího Správy a od té doby začal toto pracoviště pravidelně zastupovat při klíčových jednáních.
Miroslav Hátle je rodilý Pražák křtěný nejen Vltavou, ale i všemi drobnějšími toky stékajícími do pražské kotliny. Prožil zde velkou část svého života a stále se sem rád vrací. Jeho cesta k ochraně přírody ale nebyla úplně přímočará. Původně se věnoval spíše chemii a geologii a také po maturitě na gymnáziu nastoupil na VŠCHT. V roce 1977 byl na Přírodovědecké fakultě UK zásluhou oblíbeného Prof. Jaroslava Čihalíka otevřen zcela nový obor ochrana přírodního prostředí, kam Miroslav Hátle, asi i na popud svých dlouholetých kamarádů, spolužáků a dnes i známých postav v ochraně přírody RNDr. Jiřího Petra a RNDr. Jindřicha Durase, Ph.D., již v prvním ročníku přestoupil. Spolu s prof. Čihalíkem se pak všichni tři podíleli na vytváření podoby tohoto nového oboru.
I když první mimopražské cesty Miroslava Hátleho směřovaly spíše do geologicky pestřejších oblastí severně od Prahy, kontakty s jihočeskou přírodou (a krajinou v okolí Třeboně zvlášť) rozvíjel již v době svých studií. Jedny z jeho prvních publikovaných prací se týkaly rozboru sedimentů a upozorňovaly na nebezpečí znečištění třeboňských rybníků. Po nabytí pevného zázemí v podobě rekreační chalupy získaly jeho cesty na jih do povodí Lužnice pravidelnost.
Na Přírodovědecké fakultě UK ukončil studia v roce 1982 a v roce 1987 se stal kandidátem chemických věd v oboru analytická chemie na téže fakultě. Ve stejném roce nastoupil do Útvaru hlavního architekta města Prahy, kde se stal vedoucím ateliéru životního prostředí. Výsledky jeho práce na tomto působišti si asi nejlépe uvědomíme při pohledu na mapu české metropole, která se od srovnatelně velkých měst liší velkým množstvím přírodních parků a maloplošných chráněných území, která dodnes odolávají masivnímu tlaku na rozšiřování a zahušťování zástavby a významně zpříjemňují život zdejším obyvatelům. Od roku 1993, kdy se s rodinou přestěhoval do Třeboně, je již zaměstnancem Správy CHKO Třeboňsko.
Největším úspěchem a zároveň tak trochu i nevýhodou člověka, který zasvětí svůj život ochraně přírody, bývá často fakt, že se v jemu svěřeném území nic zásadního nemění (pokud pomineme drobné pozitivní změny přírodě prospěšné). Pro toho, kdo řeší například tvorbu a schvalování územních plánů či povolování těžby nerostných surovin, to platí dvojnásob. Při vyslovení jména Třeboňsko si asi jen málokdo vybaví geologickou problematiku, přesto i zde dlouhodobě hrozilo jedno z největších nebezpečí pro zdejší přírodu z tohoto směru. Pod povrchem mokřadního kraje se totiž skrývají obrovské zásoby využitelných písků a štěrkopísků, a to i v nejcennějších lokalitách národních přírodních rezervací. Je zásluhou především Miroslava Hátleho, že problematická těžitelná ložiska zmizela z geologických map a nebezpečí devastace nejcennějších míst Třeboňska pominulo. Jsou ale i zásluhy viditelné na první pohled. Patří mezi ně například současný Dům přírody v Třeboni, jehož hlavním zakladatelem a duchovním otcem Miroslav Hátle je. Vznikl jako expozice Příroda a lidé v třeboňském zámku o několik let dříve než ostatní domy přírody v Česku a stal se pro mnohé z nich vzorem.
Aby si člověk plně uvědomil rozsah práce a zásluh Miroslava Hátleho o ochranu jihočeské přírody, musel by prostudovat hromady dokumentů, které se za těch 25 let nahromadily v archivu správy, a představit si, jak by asi vypadala krajina Třeboňska, pokud by všechny navržené záměry byly realizovány. Především jak velké plochy volné krajiny by byly zastavěny či se změnily v dobývací prostory a kolik přírodních zákoutí a cenných lokalit by bylo poškozeno či nenávratně zničeno.
Miroslav Hátle je respektovanou morální autoritou s velice širokým záběrem odborných znalostí. Zvykli jsme si ho vídat jako zástupce správy i v mnoha aktivitách, které přesahují běžný rozsah činnosti tohoto pracoviště. Patří sem mj. práce pro národní komitét MaB, členství v různých odborných komisích a díky jeho bohaté jazykové vybavenosti i účast na mezinárodních jednáních.
Správa CHKO Třeboňsko se jeho přičiněním a od roku 2015 pod jeho vedením stala uznávaným pracovištěm, respektovaným nejen v kruzích ochránců přírody, ale i mezi partnery jak z vědecké sféry, tak i z oblasti státní správy, samosprávy a lidí, kteří na Třeboňsku žijí či podnikají.
Takže, Mirku, děkujeme za všechno a přejeme mnoho štěstí a sil do další práce pro přírodu.
Jiří Bureš a kolegové z jižních Čech