Podrobné vyhledávání v článcích

Na území České republiky je v současné době potvrzen výskyt 21 druhů obojživelníků. Všechny jsou bohužel, byť různou měrou, určitým způsobem ohrožené. Protože základním předpokladem pro úspěšnou ochranu je dobrá znalost jejich recentního rozšíření, organizuje Agentura ochrany přírody a krajiny ČR již pátým rokem celoplošné mapování. Přestože ještě není u konce, je už dnes možné některá ze získaných dat vyhodnotit. Co naznačují první dosažené výsledky? Dochází k úbytku, nebo naopak k šíření druhů? Jaké jsou hlavní důvody těchto trendů? Na tyto a další otázky odpovídá tento článek.

Chřástal polní (Crex crex) často obývá hospodářsky využívané lokality a může se tak snadno dostat do konfliktu se způsobem hospodaření, zároveň se jedná o druh migrující a nestálý, který není zcela striktně vázán ke konkrétním lokalitám a je do určité míry schopen využít okamžitou nabídku nejvhodnějších biotopů. Vzhledem k uvedeným specifikům je potřeba zabývat se jeho hnízdními biotopy, ale je nutné vyhnout se příliš přísnému posuzování, co je v daném případě zásah do přirozeného vývoje a co je jeho biotop. Proto je třeba brát v úvahu potenciál dané lokality v širším kontextu. Tento přístup je základem metodických listů Posuzování zásahů ovlivňujících populaci chřástala polního (Crex crex) na území ČR, které jsou založeny na posuzování zásahu do biotopu a populace chřástala v rámci většího, biotopově jednotného celku.

Negativní vliv invazních druhů je všeobecně známým a často citovaným problémem. Přestože roční náklady spojené s regulací a odstraňováním následků negativního působení invazních druhů jsou v zemích Evropské unie odhadovány na 12 mld. eur, v Evropě dosud chybí jednotná metodická i legislativní strategie boje s těmito organismy. Především z tohoto důvodu vytvořilo několik evropských i regionálních institucí seznamy či databáze nepůvodních a invazních druhů, sloužících ke sdílení informací mezi zúčastněnými subjekty. O jedné z nich pojednává následující text. Jde o projekt NOBANIS (North European and Baltic Network on Invasive Alien Species), do kterého se zapojila Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.

V pestré krajině České republiky lze najít desítky nepravidelně roztroušených krasových oblastí. Některá karbonátová tělesa byla téměř po celé období své existence obnažena na povrchu a nepřetržitě podléhala krasovým procesům. Jiná prodělala mnohem složitější geologický vývoj. To je případ několika izolovaných krasových oblastí Západních Sudet, které tu tvoří nevelké čočky a ostrůvky. V krasu povodí řeky Kamenice a na Železnobrodsku se nacházejí jediné veřejnosti zpřístupněné jeskyně v severních Čechách, Bozkovské dolomitové jeskyně, které jsou národní přírodní památkou. Podzemní systém ukrývá nejen největší jezero se statickou hladinou v České republice, ale zároveň je naší nejdelší jeskyní, která se v dolomitech vytvořila.

Vážení čtenáři, příznivci ochrany přírody,

dostáváte do rukou výtisk, v němž se „snoubí“ dva stěžejní články, a to příspěvky o zpřístupněných Bozkovských dolomitových jeskyních a ke dvacátému výročí znovuobnovení vydávání samostatného časopisu Ochrana přírody. Není to tak úplně náhoda. Správa a aktivní péče o veřejnosti zpřístupněné jeskyně se již v roce 1991 stala přímou součástí státní ochrany přírody a Správa jeskyní České republiky je od roku 2006 také spoluvydavatelem tohoto časopisu.

Již ve 14. století byl na soutoku Robečského a Bobřího potoka vybudován rybník, který v době plného napuštění konkuroval svou velikostí známějšímu Velkému rybníku (dnešní Máchovo jezero). Se stoupajícím zájmem o využití zemědělské půdy (zde zejména pro dobytkářství) byla hladina postupně snižována a plocha rybníka se ustálila na současných 80 ha během zimního období. Tradiční je na rybníku snížení hladiny na letní období o 30 cm, což se projevuje zmenšením zátopy na plochu cca 60 ha. To pak během léta umožnilo sklízet jinak velmi podmáčené louky v okolí.