Klíčové směrnice Evropské unie na ochranu přírody se měnit nebudou

Základní právní normy Evropské unie na ochranu přírody, jmenovitě směrnice č. 2009/147/ES o ochraně volně žijících ptáků, resp. její předchůdkyně č. 79/409/EHS (směrnice o ptácích, 1979), a směrnice č. 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (směrnice o stanovištích, 1992), představuji z celé řady dobře známých důvodu bez nadsázky nejpropracovanější zákony na ochranu přírody, a to nejen na našem kontinentu.
Ochrana přírody 6/2016 — 28. 1. 2017 — Právo v ochraně přírody — Tištěná verze článku v pdf
Zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich
Počátkem srpna 2016 byl ve Sbírce předpisů ČR publikován zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Dlouho očekávaná obecná úprava správního trestání je tedy platná; účinnosti nabude ke dni 1. 7. 2017. Zákonodárce stanovil delší legisvakanční dobu, neboť bude třeba, aby se veřejná správa na účinnost tohoto zákona důkladně připravila. Cílem článku je seznámit zaměstnance orgánů ochrany přírody se základními principy nové právní úpravy. V článku nebylo možné podrobněji rozebírat jednotlivá ustanovení zákona.
Ochrana přírody 5/2016 — 20. 12. 2016 — Právo v ochraně přírody
Povolení druhové výjimky v řízení zahájeném z moci úřední?
V odborné veřejnosti vyvolal diskusi rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 49/2013 ze dne 18. prosince 2015. V rozsudku soud mimo jiné potvrdil názor krajského soudu, že řízení o výjimce ze zákazů daných k ochraně zvláště chráněných rostlin a živočichů podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny je možné zahájit z moci úřední.
V tomto článku nechci posuzovat věcnou ani právní správnost soudně přezkoumávaných správních rozhodnutí orgánů ochrany přírody, ani polemizovat s názory obsaženými v citovaném rozsudku. Chci jen poukázat na jiný možný způsob řešení nastolené sporné otázky.
Ochrana přírody 4/2016 — 1. 11. 2016 — Právo v ochraně přírody — Tištěná verze článku v pdf
Pozastavení rušivé činnosti strážcem přírody
Strážce přírody je fyzická osoba [zvláštní subjekt státní správy ve smyslu § 1 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění (dále jen „správní řád“), která byla ustanovena příslušným orgánem ochrany přírody (Krajským úřadem, Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR nebo Správou národního parku)], která má potřebnou kvalifikaci a splňuje další předpoklady (věk>21 let, bezúhonnost, svéprávnost, zdravotní způsobilost, složený slib) stanovené zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen „zák. 114/1992 Sb.“).
Ochrana přírody 3/2016 — 4. 7. 2016 — Právo v ochraně přírody — Tištěná verze článku v pdf
Odpovědnost vlastníků lesů vůči návštěvníkům lesů
Tento článek se zabývá otázkou soukromoprávní odpovědnosti vlastníků lesů za škodu či nemajetkovou újmu vůči návštěvníkům lesa, která jim může při pohybu v lese vzniknout. První kapitola článku je zaměřena na ústavní a zákonné vymezení tématu. Druhá kapitola se poté dané problematice věnuje z pohledu rozhodovací praxe soudů. Cílem závěrečné kapitoly je pak zobecnění základních východisek odpovědnosti vlastníků lesů a případná doporučení.
Ochrana přírody 2/2016 — 30. 5. 2016 — Právo v ochraně přírody — Tištěná verze článku v pdf
Veřejný zájem(2)
Veřejnému zájmu jako neurčitému právnímu pojmu byla již jednou v časopise Ochrana přírody pozornost věnována (konkr. Ochrana příroda č. 3/2008, autorka Svatava Havelková). Nicméně téma je to natolik zajímavé a neustále se rozvíjející, že mu bude věnován i následující příspěvek.
Ochrana přírody 1/2016 — 18. 4. 2016 — Právo v ochraně přírody — Tištěná verze článku v pdf