Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 3/2017 — 28. 6. 2017 — Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti — Tištěná verze článku v pdf
Šíření nepůvodních organismů ve světě bude pokračovat
Rychlost a rozsah, s nimiž lidé záměrně či neúmyslně přesouvají organismy na naší planetě, v posledních staletích významně narostly. Připomeňme, že jen menší část nepůvodních druhů, obvykle 10–15 %, se chová invazně, tj. ohrožuje jiné druhy, biotopy a ekosystémové procesy a někdy poškozuje lidské zdraví a působí hospodářskou újmu. Přestože na mnoha místech Země dochází k viditelnému zvyšování počtu nepůvodních druhů, údaje o jejich hromadění v určitých částech světa a o rozdílech mezi jednotlivými taxonomickými či ekologickými/funkčními skupinami (gildami) donedávna překvapivě chyběly.
Vyplnit tuto mezeru v našich znalostech se pokusil početný badatelský kolektiv, vedený Hanno SEEBENSEM z univerzity v německém Oldenburgu, v němž nechyběli ani pracovníci Botanického ústavu AV ČR Průhonice a Přírodovědecké fakulty UK v Praze (Nat. Commun., 8, 14435, 2017, doi: 10.1038/ncomms14435). Tým vědců z Evropy, Asie a USA shromáždil úctyhodný materiál - 45 813 údajů o prvním výskytu 16 926 nepůvodních druhů ze širokého spektra systematických skupin, od bakterií a prvoků přes houby, řasy, mechorosty a cévnaté rostliny až po různé bezobratlých a obratlovce, a to z 282 různých vzájemně se nepřekrývajících oblastí na všech kontinentech. Posloužily jim k tomu nejen vědecké články a knihy, které prošly recenzním řízením, ale i internetové databanky a nejrůznější nepublikované zprávy včetně soukromých sbírek a archivů. Nejvíce dat získali autoři z Evropy, Severní Ameriky a Oceánie a nejstarší záznam pocházel z doby před více než 500 lety.
Zmiňovaná analýza potvrdila, že počet prvních záznamů nepůvodních druhů v posledních 200 letech významně roste, přičemž plných 37 % připadá na období 1970–2014. Symbolický rekord padl v roce 1996, kdy byla každé dva dny hlášena tři pozorování cizích druhů. I když je zřejmé, že se na zmiňovaném nárůstu mohlo podílet stále se zlepšující zaznamenávání a uchovávání údajů, celkový počet nepůvodních druhů ze zkoumaných skupin od roku 1500 roste exponenciálně.
Severoamerická veverka popelavá (Sciurus carolinensis) dokáže v Evropě
zejména z nížinných listnatých lesů a městských parků konkurenčně zcela
vytlačit menší a slabší původní veverku obecnou. Navíc loupáním
kůry působí na porostech nezanedbatelnou hospodářskou újmu.
Foto Jan Plesník
Odlišnosti mezi jednotlivými skupinami a částmi naší planety souvisejí s pronikáním evropských osadníků na další kontinenty v 19. století a s podstatným urychlením světového obchodu a nárůstem jeho celkového objemu ve 20. století. Jedinými taxony, u nichž se šíření nových vetřelců zastavilo, a to začátkem 50. let 20. století, zůstávají ryby a savci. Přibližně od té doby probíhá značné pronikání cizích druhů, které putují po zeměkouli jako černí pasažéři nebo se mimo původní areál rozšíření dovezou s importovaným zbožím. Řadíme mezi ně také veřejnosti méně známé organismy, jako jsou řasy, hmyz, korýši, měkkýši a další bezobratlí.
Vědci se rovněž zabývali otázkou, nakolik jsou úspěšná opatření, až dosud uskutečněná proti nepůvodním, zejména invazním druhům. Na Novém Zélandě počet nových nepůvodních rostlinných druhů od 90. let 20. století statisticky významně klesá. V roce 1993 byl totiž v uvedeném ostrovním státě přijat komplexní zákon o biologické bezpečnosti, následovaný o tři roky později právní normou zaměřenou na nebezpečné látky a nové organismy. U zemí, které nemají tak geograficky jasně vymezené hranice jako ostrovy, se úmyslnému vysazování či náhodnému, nezáměrnému zavlékání nepůvodních druhů předchází mnohem obtížněji.
Jelen sika (Cervus nippon) se původně vyskytoval ve východní Asii, ale byl
postupně vysazen i v Evropě, Severní Americe, Austrálii a na Novém Zélandě.
Na snímku jeleni sika před jednou ze svatyní v bývalém japonském hlavním
městě Nara. V šintoismu jsou jeleni pokládáni za přímé posly bohů.
Foto Jan Plesník
Nicméně žádná z 16 zkoumaných skupin organismů nevykazuje příznaky, že by již došlo k nasycení prostředí mimo původní areál rozšíření těmito druhy a s již zmiňovanou výjimkou savců a ryb se počet prvních záznamů nepůvodních druhů, kterým se podařilo v nových podmínkách uchytit, i nadále zvyšuje. Zdá se, že v minulosti realizované činnosti snažící se na nejnižší možnou míru omezit biologické invaze, nejsou dostatečně účinná, aby stačily držet krok se zrychlující se globalizací.