Zprávy, aktuality, oznámení

V neděli 24. července 2022 vznikl v Národním parku České Švýcarsko požár, který se rozsahem zapíše do dějin nejenom tohoto mezinárodně významného zvláště chráněného území. Na ploše více než 1000 ha shořely převážně již suché porosty smrkových monokultur postižených kůrovcovou kalamitou, zasaženy ale byly i cenné ekosystémy a také část obce Mezná. Vzniku požáru předcházelo suché a teplé počasí s rekordními teplotami až 36 °C. V době zpracování tohoto příspěvku již šestnáctý den dohašuje ohniska požáru přes tisíc hasičů a na hodnocení souvislostí je příliš brzo. Již nyní je ale zřejmé, že se tato událost musí stát bodem zlomu v přístupu k našim lesům.

Ve dnech 2.–3. dubna 2022 proběhla v Univerzitním kampusu Masarykovy univerzity v Brně-Bohunicích dva a půl roku odkládaná konference České botanické společnosti s názvem Velkoplošná ochrana a obnova biodiverzity. Akce byla uspořádána ve spolupráci se Slovenskou botanickou společností, Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR a Masarykovou univerzitou.

Historie objevování podzemí v podkrkonošské obci Poniklá ale začala daleko dříve. Na to, že se zde nacházejí volné dutiny, přišli jako první staří horníci, kteří na tzv. ponikelských horách těžili železnou rudu. Ruda byla zpracovávána v železárně vybudované Janem Nepomukem Arnoštem z Harrachu v roce 1754 v Horní Sytové – Arnoštově. Zprávy o dutinách v ponikelském podzemí se zachovaly díky práci arnoštovského šichtmistra Jana Hohnheisera (nejvyšší úředník hamru odpovídající vrchnosti za jeho provoz, hospodárnost a kvalitu výroby). Ten po 25 letech působení ve vedení hamru sepsal v roce 1820 historii všech dolů, které do huti dodávaly rudy. Mezi nimi byl i ponikelský Martinův důl (otevřený v roce 1803). Zde Hohnheiser uvádí: „… na dole byly často objevovány dutiny velikosti světnic, v nichž je tah větrů natolik silný, že často zhasíná lampy“. Dále vyvozuje možnost jejich propojení s povrchem: „Existuje domněnka, že tento vchod musí být někde v údolí, protože za deštivého počasí na jedné louce tryská voda rovně do výšky jako vodotrysk.“ Existenci krasu připomíná i samotný název obce Poniklá, který mohl vzniknout podle termínu „ponikat“. Jevu na místním potoce, jehož vody se místy zcela ztrácejí a opět se objevují ve vývěrech níže v údolí.

Sčítání netopýrů na zimovištích představuje, díky masovému zapojení sčitatelů, patrně druhý největší projekt tohoto typu, hned po sčítání různých druhů ptáků ČR (Anděra & Gaisler 2012). Projekt zimního monitoringu má už přibližně padesátiletou tradici a řadí se k nejdelším svého druhu v Evropě. Tato dlouhodobá škála údajů nedává sice informaci o absolutním množství u nás žijících netopýrů, ale neocenitelnou hodnotu mají zjištěné trendy. Nicméně je třeba zdůraznit, že zmíněný projekt pokrývá pouze netopýry, kteří pravidelně zimují v podzemí, což je menší polovina u nás žijících druhů (Anděra 2014).