Vzpomínky a medailonky

Portrét profesora Václava Švambery z roku 1936. (Zdroj: ŠALAMON, Bedřich a KUCHAŘ, Karel. Mélanges de géographie offerts par ses collègues et amis de l'étranger à M. Václav Švambera. Praha, 1936.)

Průzkumy veřejného mínění prováděné standardními metodami na dostatečně velkém vzorku dotazovaných opakovaně potvrzují, že mezi povolání, kterých si lidé v České republice považují nejvíce, se dlouhodobě řadí vědci a vysokoškolští učitelé. O to více potěší, jestliže alespoň někteří ze zástupců těchto profesí jsou přesvědčeni, že péče o přírodní a krajinné dědictví je rozumná věc a svůj postoj dají najevo. Mezi právě takové patřil také nedávno zesnulý prof. RNDr. Jan Buchar, DrSc. (1932–2015).

Problematika rostlinných invazí je v poslední době čím dál populárnější – Evropská unie v roce 2014 přijala „nařízení o prevenci a regulaci zavlékání či vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů“, připravují se změny národní legislativy, téma rostlinných invazí se frekventuje v souvislosti s klimatickými změnami, stává se standardní součástí strategií a politik v oblasti ochrany přírody a krajiny. Před čtvrtstoletím tomu tak však ani zdaleka nebylo, biologů i pracovníků ochrany přírody specializovaných na problematiku invazí bylo pomálu. Jedním z nejviditelnějších byl již tehdy Ing. Václav Somol, CSc., který v těchto dnech slaví šedesáté narozeniny.

„Máme-li skutečně s prospěchem hájiti zájmů i těch námi pohlcovaných, jest, jako v každém podnikání, první podmínkou, že je musíme znáti. Dobrá vůle je mnoho, ale bez poznání je prázdný pojem.“
Jiří Janda, 1924

Kdo se dlouhodobě zabývá ochranou přírody a krajiny v severních Čechách, jistě poznal Wernera Hentschela, který působil jako vedoucí Správy chráněné krajinné oblasti Labské pískovce v letech 1991 až 2007. Byl nejdéle působícím vedoucím na Správě CHKO Labské pískovce a ve své pozici se také výrazně zasadil o vznik národního parku České Švýcarsko.

Když jsem letos na Nový rok o dovolené na Šumavě spatřila úryvky Velkého zákona na informačním panelu Správy NP, byla jsem potěšena, že dobré myšlenky nebyly ani po půlstoletí zapomenuty. Nejméně tolik let uběhlo od doby, kdy byly tyto verše napsány Otakarem Leiským, jenž stál u zrodu československé ochrany přírody. Letos v listopadu oslavil devadesátiny – v plné duševní i tělesné svěžesti, ke které nepochybně přispěl i zdravý způsob života v dobrém souznění s přírodou, oproštěný od závislosti na spotřebě a materiálních statcích a motivovaný vyššími morálními principy. I když k jeho širokým aktivitám zaměřeným na ochranu přírody a krajiny nebyl totalitní režim vůbec přívětivý, došlo zřejmě i na přísloví „co tě nezabije, to tě posílí“.

Botanika patří k oborům, v nichž se absolventům vysokých škol vždy obtížně shánělo odpovídající zaměstnání; pokud neměli i učitelskou aprobaci, uplatnili se poměrně často v ochraně přírody.

„Skautem jednou, skautem po celý život.“

Bedřich Moldan, jeden z nejvýznamnějších představitelů československé a české environmentální školy, oslavil 15. srpna 2015 osmdesátiny. Světově uznávaný odborník v oblasti analytické chemie, biogeochemie a životního prostředí svou rozsáhlou pedagogickou, publicistickou, organizační, politickou a diplomatickou činností zásadně ovlivnil hned několik generací environmentalistů a významně se podílel na nastavení soudobého systému ochrany životního prostředí v České republice.

V tomto roce se dožívá devadesátky (spolu s. Otakarem Leiským) nejstarší žijící veterán ochrany přírody u nás. Patřil ještě ke skupince přírodovědců kolem Dr. Jaroslava Veselého, ve které se na počátku 50. let formulovaly názory na legislativní ochranu přírody u nás a její poslání a organizační zajištění. ( Zákon č.40/1956 Sb. o státní ochraně přírody byl přijat v r. 1956 Sb., Státní ústav památkové péče a ochrany přírody byl pak založen v r. 1958, J. Veselý se stal jeho prvním ředitelem). Celá léta byl jubilant vždy odbornou a vědeckou oporou státní ochraně přírody, a to i té dobrovolné, když v pozdějších létech vznikaly její organizace.

Před patnácti lety – v roce 2000 – vznikla nová vědecká společnost, sdružující odbornou komunitu na průniku disciplín zabývajících se krajinou. Problematika moderní ochrany přírody, ekologie obnovy ekosystémů, kvality prostředí, plánování a využití krajiny, správy regionů nebo zachování krajinného rázu jako hodnoty či veřejného statku – to vše tvoří předmět zájmu ekologie krajiny.