Kulér-Medailonky

Ochrana přírody 3/2016 — 24. 6. 2016 — Kulér-Medailonky — Tištěná verze článku v pdf

Profesor Josef Fanta pětaosmdesátníkem

Autor: František Pelc

Po absolvování gymnázia studoval na Lesnické fakultě tehdejší České technické univerzity v Praze, státnice složil v roce 1954. Disertační práci na téma Ekologie přirozené obnovy Picea abies a Abies alba v zástinu lesa úspěšně obhájil v roce 1969 na Vysoké škole zemědělské v Praze. V období 1954 až 1963 působil jako vědecký pracovník ve Výzkumném ústavu lesního hospodářství ve Zbraslavi a Opočně. Následující desetiletí pracoval na Správě Krkonošského národního parku, kde si prošel rozmanitými pozicemi od náměstka ředitele až po manuálního dělníka. Editoval také jeden z nejkvalitnějších odborných časopisů – Opera Concortica. Odolal nabídkám ke vstupu do komunistické strany a v roce 1974 se pro nesnesitelnost tehdejšího režimu rozhodl emigrovat do západní Evropy. Tři roky se protloukal v Německu a pak v Nizozemsku, kde v nejednoduchých podmínkách získával pouze příležitostné práce. Teprve v roce 1978 se mu podařilo sehnat odpovídající pozici vědeckého pracovníka na univerzitě v Amsterdamu v Laboratoři fyzikální geografie a půdních věd. V letech 1982 až 1996 působil v Ústavu pro lesnictví a přírodní vědy ve Wageningenu. Na univerzitě v Amsterdamu souběžně vyučoval a získal tu i vědecko-pedagogický titul profesor v oboru krajinná ekologie. Po roce 1996 odešel do důchodu, stále ale zůstal aktivním na poli vědy a výzkumu krajiny a přírody s vazbou na jejich ochranu. Po revoluci Českou republiku často navštěvoval a ve svém domě v Elstu a nebo v Rhenenu hostil řadu studijních návštěv. Do vlasti se natrvalo vrátil až v roce 2010. Dodnes je hostujícím profesorem na Jihočeské univerzitě. Jeho celoživotním zájmem je výzkum v oblasti lesnické ekologie a dynamiky lesa, plánování v oblasti péče o krajinu a přírodní prostředí. Má nadstandardní komunikační schopnosti a kromě češtiny mluví anglicky, německy a holandsky a je schopen porozumět textům ve slovenštině, francouzštině, polštině a ruštině. Publikoval přes sto padesát vědeckých a odborných statí. K opravdovým populárně odborným lahůdkám pak patří obsáhlý seriál o lesích publikovaný v průběhu roku 2007 v časopise Živa.

Josefa Fantu jsem poznal až po revoluci a jeho profesorské vzezření, odborný projev a přesvědčivost výkladu mě fascinovaly. Byl to právě on, kdo zásadně pomohl při revitalizaci imisemi poškozených lesů Krkonošského národního parku. Zprostředkoval totiž přes nadaci Face nějaké drobné peníze (asi 360 mil. Kč) na obnovu zdejšího rozvráceného lesa. Když jsem ho seznámil se stavem lesů v chráněné krajinné oblasti Jizerské hory a se svou představou jejich rehabilitace založené na stabilizaci fragmentů lesa a jejich vzájemném propojování s využitím původního jizerskohorského genofondu dřevin, pomohl se zajištěním klíčových startovních prostředků od Prince Bernard Fund. Ty přispěly k založení Nadace pro záchranu a obnovu Jizerských hor. I v posledních letech neúnavně vysvětluje potřebu ekologizace lesního hospodaření a využívání přírodních procesů v lesnictví reflektující klimatické změny, potřebu promyšlené péče o lesy v národních parcích a racionálního plánování a využívaní krajinného prostoru. To, že v národním parku Šumava byl vždy na straně vědecky odůvodněné ochrany lesů a přírodního prostředí, i když mnohdy stál proti většině, o jeho osobě vypovídá mnohé. Josef je v tom nejobecnějším pohledu zapřisáhlý demokrat, kterého irituje vše, co svobodu člověka ohrožuje.

Dovoluji si Josefu Fantovi poděkovat za vše, co udělal pro ochranu přírody, a popřát mu pevné zdraví a neutuchající entuziasmus do dalších let!

Kdo se o pohledech oslavence na přírodu a její ochranu chce dozvědět více, najde v některém z příštích čísel našeho časopisu rozhovor s touto mimořádnou osobností.