Kulér-Medailonky

Ochrana přírody 4/2016 — 26. 8. 2016 — Kulér-Medailonky

Lubomír Hanel žije u vody

Autor: Pavel Pešout

Lubomír Hanel se narodil 3. srpna 1956 v Praze. Odmalička tíhnul k přírodě. Již v předškolním věku a později i o prázdninách jezdíval se svou babičkou, vyučenou švadlenou, po různých místech Čech a Moravy, a zatímco ona se věnovala své profesi, sám chodil do přírody a nejvíce času trávil u vody pozorováním různých živočichů. Po maturitě na střední škole Na Zatlance na pražském Smíchově byl přijat v r. 1975 ke studiu na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze (PřF UK). Není divu, že si zde jako dlouholetý akvarista vybral studium zoologie se zaměřením na ryby. V roce 1980 na katedře zoologie získává doktorát. Svou diplomovou práci, jakož i doktorandskou zaměřil na problematiku ryb a ryby ho od té doby provázejí celý život. Byl žákem prof. RNDr. Oty Olivy, CSc., se kterým následně dlouhodobě spolupracoval až do jeho smrti. Prof. Oliva mu odkázal svou rozsáhlou knihovnu, což byl jistě ten nejlepší důkaz profesního souznění a životního přátelství.

Po ukončení studia ještě dva roky absolvoval studijní pobyty na katedře genetiky a katedře zoologie PřF UK. V té době se, při pobytu v Rehabilitačním ústavu v Kladrubech (po operaci kolene vyvolané následkem úrazu z volejbalu), seznamuje se svou životní partnerkou Marií a rozhodne se za ní odstěhovat na Podblanicko. Kraji pod Blaníkem zůstali spolu věrní dosud a vychovali zde dceru a syna. Díky dobře fungujícímu domácímu zázemí, a zejména celoživotní podpoře své manželky, mohl rozvíjet své mnohostranné aktivity. Lubomír Hanel je mimořádně pracovitý. Vedle běžného zaměstnání si vždy našel čas pro vědu a také pro předávání svých vědomostí dalším. Je tak mužem hned několika profesí:

Vědec a popularizátor vědy
Jako první profesi prof. Hanela musím zmínit právě tuto. Proč? Protože je vědcem celým svým bytím. V podstatě v jakékoliv situaci – na procházce, při práci na své zahrádce, při cestě autobusem – stále se mu v hlavě odvíjejí nápady na možný výzkum a sledování. A tak např. dojíždění za prací ze svého bydliště v Kladrubech u Vlašimi do Benešova využil k dlouhodobému sledování mortality obratlovců na silnici. Manželka mu musí trpělivě tolerovat mnoho chovatelských aktivit zaměřených na pozorování rozmanitého zvířectva nejen na jejich zahradě, ale i v domácnosti.

Lubomír Hanel se věnuje více skupinám živočichů. Jak sám říká: „Zoolog by měl v regionu, kde působí, přispět k poznání zdejší fauny, a to nejen u dílčí skupiny, kterou kdysi vystudoval.“ Jak se mu to daří, lze vidět např. v posledním (51.) čísle Sborníku vlastivědných prací z Podblanicka, kde je kompletní přehled všech zde publikovaných článků za půlstoletí a L. Hanel je zde nejčastěji publikujícím zoologem (Hanel 2015). Recenzované vědecké práce zpracoval na různá témata věnující se především hmyzu a dalším bezobratlým, mihulím, rybám a savcům. Podrobněji zmínit zde musíme mihule a ryby a také vážky.

Jak již bylo výše řečeno, ryby (a mihule) jsou pro prof. Hanela celoživotním hlavním tématem. Rybám se věnuje na regionální, národní i mezinárodní úrovni. Dlouhodobě se věnuje morfometrice ryb, jejich biologii, ekologii, populační dynamice a ochraně, na Podblanicku založil základy ichtyologického výzkumu. Ryby Slapské nádrže byly tématem jeho kandidátské disertace (CSc.) úspěšně obhájené v r. 1989. Zpracoval monografii ryb a mihulí ČR, první úplné české názvosloví světových ryb, názvosloví hospodářsky významných ryb a bezobratlých, červené seznamy ryb a mihulí, pravidelně spolupracuje na publikacích s ichtyology z mnoha zemí a na různých projektech s množstvím zahraničních univerzit a institucí (je např. Fish Expert EIONET, EEA ― Evropské agentury životníh prostředí). V České republice založil systematický výzkum mihulí. Podařilo se mu jej popularizovat vytvořením programu v rámci Českého svazu ochránců přírody (ČSOP) v polovině devadesátých let minulého století. Tento program dosud koordinuje a mimo jiné rediguje recenzovaný sborník zaměřený na výzkum mihulí „Lampetra“. Po mnoha desetiletích znovu potvrdil výskyt mihule ukrajinské ve Velkých Losinách. Vrcholem je nyní shrnutí výsledků dlouhodobého studia biologie a ekologie mihulí do světově významné monografie „Biologie a ochrana mihulí“, za kterou v letošním roce obdržel jako její hlavní autor cenu nadace Josefa Hlávky za nejlepší knihu s tématem živé přírody za rok 2015.

Lubomír Hanel se kromě ryb a mihulí věnuje i dalším skupinám, zejména hmyzu. Vedle ploštic, brouků a dalších řádů to jsou především vážky. Když si kdysi vybíral určitou skupinu bezobratlých na faunistická pozorování, aby lépe využil jako inspektor ochrany přírody (viz dále) různých služebních cest po regionu Podblanicka, rozhodl se právě pro vážky. A byla to šťastná volba. V případě vážek se prof. Hanelovi podařilo postupně získat odbornou i amatérskou veřejnost pro jejich výzkum.  V polovině devadesátých let formuloval program Vážky pod křídly ČSOP a tento dalších patnáct let vedl. Na počátku existovala jen obtížně dostupná určovací literatura. Proto první, čemu se Lubomír Hanel věnoval, bylo vydání nových určovacích klíčů dospělců i larev. Jak tehdy říkal: „Lidi to začne bavit jedině, když jednotlivé druhy dokážou určit.“ Pro profesionální i amatérské přírodovědce začal vydávat odborný sborník „Vážky“ a pořádat odonatologické terénní semináře. Následovaly metodiky ochrany vážek, popularizační články a tiskoviny, sestavení červených seznamů a nakonec rozsáhlá monografie o vážkách ČR, nemající srovnání ani na celoevropské úrovni. V důsledku všech těchto aktivit dnes patří vážky v České republice mezi nejpopulárnější skupiny hmyzu. Lze říci, že prof. Hanel založil v ČR „odonatologickou školu“, díky které se za dvacet let podařilo zmapovat výskyt vážek na území prakticky celé republiky. Po vydání monografie předal vedení programu Vážky nástupcům, aby se mohl plně věnovat svým mihulím a rybám. A předání se povedlo, program úspěšně pokračuje dál.

Pedagog
Lubomír Hanel v podstatě nikdy neopustil akademické prostředí. Nejprve nepravidelně, od r. 1996 pak již stabilně přednášel na PřF UK v Praze (akvaristiku, biologii a chov vodních živočichů). Od roku 2000 přednáší také na Pedagogické fakultě UK Praha (ekologii, zoologii bezobratlých, zoologii strunatců, hydrobiologii, společně s kolegy mimo jiné i biogeografii a biologickou školní techniku) a od r. 2009 na České zemědělské univerzitě (ekologii ryb).

Habilitoval se v r. 2003 na Přírodovědecké fakultě UK v Bratislavě a profesuru pro obor ekologie získal na Fakultě lesnické a environmentální České zemědělské univerzity v r. 2006 (zde byla jeho profesorská přednáška věnována rozvoji ichtyologie jako vědního oboru).  
Prof. Hanel je autorem či spoluautorem devíti vysokoškolských skript a textů. Věnuje se pedagogické činnosti i mimo akademickou půdu na nejrůznějších terénních kurzech, seminářích, konferencích, středoškolských soutěžích apod.

Ochránce přírody
Od počátku svého profesního života je Lubomír Hanel spjatý s ochranou přírody. Zásadní pro toto jeho směřování bylo jistě první zaměstnání po opuštění akademické půdy.

V r. 1982 nastoupil na pozici inspektora ochrany přírody na odboru kultury Okresního národního výboru v Benešově. Z dnešního pohledu je nepředstavitelné, že L. Hanel sám zajišťoval celý výkon státní správy v ochraně přírody a krajiny na celém okrese (téměř  1500 km2), a to včetně veškerého povolování kácení dřevin rostoucích mimo les  (dodnes si pamatuji řádku desítek tehdy ručně na stroji psaných dopisů vyložených na parapetu okna jeho kanceláře určených každodenně k odeslání). Kromě toho se snažil o mapování cenných částí přírody a osvětu. Snažil se proto podporovat aktivity dobrovolníků, zejména ČSOP a Sboru konzervátorů a zpravodajů ochrany přírody. Ten byl na Podblanicku vytvářen od r. 1946 a na počátku osmdesátých let byl velmi početný. ČSOP byl na okrese Benešov založen v r. 1980. Od počátku byla aktivní zejména ZO ČSOP v Benešově a právě organizace spoluzaložená L. Hanelem v Kladrubech (které je dodnes předsedou). L. Hanel koordinoval činnost ČSOP v okrese Benešov až do r. 1989. Díky zapojení všech těchto dobrovolníků se mu podařilo zachránit celou řadu přírodovědně cenných lokalit a významných a památných stromů. Některé lokality vyhlásil jako zvláště chráněná území. Přírodní památky: Křečovický potok, Vlčí rokle, a přírodní rezervace: Grybla, Čížov a Štěpánovský potok (Kovařík, Pešout 2000).  

V roce 1990 přechází na Správu CHKO Blaník (tehdy pracoviště Střediska státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje, dnes AOPK ČR), kde začal pracovat jako zoolog a zástupce vedoucího správy. Zde kromě organizace zoologického výzkumu a dalších agend spolupracoval na vyhlášení přírodních rezervací Velký Blaník, Malý Blaník a Podlesí a přírodních památek Částrovické rybníky a Louňov. Od r. 2003 až dodnes je vedoucím Správy CHKO Blaník.

Ochraně přírody širšího Podblanicka se však nepřestal věnovat a jako dobrovolník se jí účastní dosud. Podílel se např. na vyhlášení přírodní památky Roudný, na vymezování území soustavy Natura 2000 a zejména pak na osvětě veřejnosti. účastní se celé řady aktivit Podblanického ekocentra ČSOP, a to po celou dobu od jeho založení v r. 1994. V současnosti působí i jako předseda OS ČSOP Benešov. Za svůj přínos pro ochranu přírody a dobrovolnickou činnost obdržel od Sněmu ČSOP nejvyšší svazové ocenění „Příroda děkuje“.

„Poznej a chraň“
Toto historické heslo ČSOP je sice již poněkud omšelé, ale výstižně popisuje jednu (a možná jedinou) účinnou cestu, kterak za podpory veřejnosti zajistit ochranu přírody a krajiny. Rozsáhlou výzkumnou, publikační a pedagogickou činností, popularizací a zapojováním dobrovolníků jej prof. Hanel naplňuje beze zbytku.

Daří se mu po celý život všechny své profese skloubit. Umí pozorovat přírodu, kriticky zhodnocovat, velmi pečlivě a systematicky zpracovávat a analyzovat výsledky a formulovat závěry. Zároveň vše dokumentovat, a to i fotografií a kresbou a hlavně hojně publikovat. A to jak v úrovni monografií, vědeckých článků, tak popularizujících sdělení. Celkem publikoval 780 různých prací (z toho 177 původních vědeckých článků a 40 knih a monografií). Je dlouholetým členem řady redakčních rad přírodovědných a regionální časopisů (např. časopisu Živa, přírodovědným redaktorem Sborníku vlastivědných prací z Podblanicka či šéfredaktorem časopisu Biologie, chemie, zeměpis, pro výuku přírodovědných předmětů na základních a středních školách).

Přání na závěr

Lubomíra Hanela jsem poznal v roce 1985, kdy jsem k němu chodil na konzultace ohledně své středoškolské odborné činnosti. Od té doby mi je tím nejlepším učitelem a průvodcem. A záhy přítelem.

Luboši, děkuji Ti za Tvé přátelství a přeji Ti a Tvým nejbližším zdraví a vše dobré. Ať máš čas na své koníčky (křížovky, fotografování, psa…) a hlavně ať stihneš udělat vše, co máš až do sta let naplánováno, a přitom si najdeš trochu času i na kamarády (Luboš má totiž přesné plány na desetiletí, roky, dny a hodiny, a proto ví přesně v každý okamžik, co má mít hotové, a když to z nějakého důvodu nestihne, musí to při nejbližší příležitosti dohnat. Proto ho vytáhnout jen tak na pivo je nadlidský výkon). Tak, Luboši, ať dalším životem, v té vodě s rybami a jinými vodními žouželemi, plaveš co nejsnadněji a nejdále! 

Použitá literatura:
Hanel L. (2015): Půlstoletí zoologických průzkumů Podblanicka ve Sborníku vlastivědných prací z Podblanicka. Sborn. vlast. pr. z Podbl. 51:69-104. Muzeum Podblanicka.
Kovařík V., Pešout P. (2000): 100 let ochrany přírody a krajiny na Podblanicku. Edice Přírodou Podblanicka. ČSOP Vlašim a Muzeum okresu Benešov. 179 pp.

Pavel Pešout