Hana Konvičková

Před dvěma desetiletími byl do fauny České republiky vrácen ohniváček rdesnový (Lycaena helle) – drobný, úhledný denní motýl vyhynulý u nás začátkem 50. let minulého století. Přenos části jeho populace z rakouských Türnitzských Alp nebyl klasickou reintrodukcí vyhynulého druhu. Naši původní ohniváčci totiž obývali nížinné slatinné louky, jejich poslední lokalitou bylo slatiniště Černovír na předměstí Olomouce. Dnes původem alpští ohniváčci obývají rašelinné louky v NP Šumava, v pramenné oblasti Teplé Vltavy. 

Modrásek bahenní (Phengaris nausithous), chráněný legislativou EU (příloha II. směrnice o stanovištích) a obligátně myrmekofilní obyvatel vlhkých luk, patří v naší zemi, vzdor specializovanému způsobu života, k nejrozšířenějším modráskům. Setkáme se s ním všude kromě nejteplejších nížin a nejvyšších horských poloh, přičemž podmínkou nutnou, nikoli však dostačující, jsou mokřadní louky s výskytem charakteristické otavní byliny krvavce totenu (Sanguisorba officinalis). Po podmínce kíčové jsme pátrali na nivních loukách CHKO Poodří – ta je známá propojenými komplexy nivních luk, ale modráskovi v ní cosi chybí.