Miroslav Svoboda

Nařízení o obnově přírody si klade náročný – v případě naplnění ovšem pravděpodobně účinný – cíl provést opatření pro zlepšení stavu přírodních stanovišť do roku 2050 všude, kde je to potřeba, do roku 2030 pak alespoň na 20 % rozlohy EU. Ke skutečnému zlepšení stavu lesních stanovišť a populací divoce žijících organismů na ně vázaných nepostačí formální realizace zavedených (technických) postupů obnovy lesních stanovišť, jen aplikovaná v předepsaném územním rozsahu. Máme-li dosáhnout skutečné obnovy přírody, pak bude velmi záležet na způsobu naplňování Nařízení o obnově přírody. Nejen v případě lesů – ale zde zvláště – bychom měli významně zapojit tvořivé síly samotné přírody a zároveň rozumně využívat aktivní managementový přístup.

Disturbance jsou hlavní silou, která řídí dynamiku většiny lesních ekosystémů na světě (Frelich, 2002). Stávající všeobecně přijímané vědecké názory zdůrazňují dynamiku a nerovnovážnost ekologických systémů, v nichž přírodní disturbance nejsou ničím cizorodým.