Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 5/2019 — 24. 10. 2019 — Úvodem — Tištěná verze článku v pdf
Úvodem Jaroslav Hromas
Vážení čtenáři,
jistě víte, že spoluvydavatelem tohoto časopisu je i Správa jeskyní České republiky, která plní nelehký a choulostivý úkol, a to pečovat o nejvýznamnější jeskynní systémy naší vlasti a jejich zpřístupněné části prezentovat veřejnosti. Je jasné, že je to „chůze na hraně“, obzvláště když k tomu přidáme náročné báňsko-technické zajištění bezpečnosti podzemních prostor. Z jedné strany striktní orgán ochrany přírody, z druhé strany stejně přísný orgán báňské správy.
Od roku 2006, kdy vznikla samostatná Správa jeskyní ČR, navštívilo naše zpřístupněné jeskyně již deset milionů návštěvníků – toho desetimiliontého, pana Pavla Jána z Prostějova s dcerkou Anetkou, přivítaly Javoříčské jeskyně v pátek 23. srpna 2019 přesně v 10:28 hod. Správa jeskyní však nechce být jen jakýmsi „kolotočem v přírodě“ a odpočítávat návštěvníky a peníze, jak to někdy může působit. Usilujeme také o přiblížení mimořádného významu jeskyní pro poznání minulosti. Jeskyně ukrývají doklady o utváření krajiny, o proměnách rostlin i živočichů, o vývoji člověka a jeho kultury, doklady, které na zemském povrchu už dávno spláchla eroze. Rozvoj výzkumných metod dává stále větší význam i takovému obsahu jeskyní, který jsme dříve považovali za bezcenný. I ve sterilních sedimentech už umíme číst historii, jako je stáří a proměny teplot či magnetického pole. Jeskyně se tak stále častěji stávají laboratořemi vědeckých pracovníků.
Svůj podíl na výzkumu má i Správa jeskyní ČR. Například letos jsme se v obtížných podmínkách zatopených prostor Chýnovské jeskyně podíleli na vývoji nové mapovací metody videogrammetrie. Nejnovější je výzkum kreseb v Kateřinské jeskyni, který prokázal zatím nejstarší kresebné torzo uhlem v našich jeskyních, staré 6200 let, tedy odpovídající neolitickému osídlení. Abychom s novými poznatky seznámili návštěvníky, doplňujeme návštěvnická střediska expozicemi a připravujeme i střediska nová. Co nevidět kopneme do země u Chýnovské jeskyně a připravovaný objekt u Koněpruských jeskyní se stane Domem přírody Českého krasu. Samozřejmostí se staly odborné publikace, zejména sborník „Acta Speleologica“ nebo ročenka „Zpřístupněné jeskyně“. V tisku je druhé vydání knihy „Naši netopýři“ od Miloše Anděry a nově vyšla kniha „Moravský kras – jeskyně a člověk“ od Ivana Baláka.
Plně se hlásíme i k naší profesní organizaci, České speleologické společnosti, kterou jsme založili právě před čtyřiceti lety. Nadšence různých odborností v ní spojuje zájem o objevování, výzkum a ochranu jeskyní. Stále častější jsou zprávy o nových objevech doma i na zahraničních expedicích. Odborným světem hýbou zprávy o rekordních ponorech v Hranické propasti i o nových objevech v již čtyřicetikilometrové Amatérské jeskyni. Neméně významné jsou objevy v Javoříčském a Českém krasu či v jeskyních Krkonoš.
Na závěr mi dovolte něco osobního. Po třinácti letech jsem 1. dubna, v úniku před neúprosnými proměnami metod administrativy a řídící práce, předal ředitelské žezlo správy jeskyní kolegovi Lubomíru Přibylovi, abych se věnoval jeskyním už „jen“ z pozice závodního, tj. staral se o jejich báňsko-technické zajištění. Děkuji proto nejen svým spolupracovníkům, ale i všem příznivcům jeskyní za spolupráci a přeji další pokroky jak Správě jeskyní ČR, tak i České speleologické společnosti.