Podrobné vyhledávání v článcích

Pražské středisko AOPK ČR ve spolupráci s pověřenými obcemi II. a III. stupně pořídilo digitální vrstvu významných krajinných prvků (VKP) Středočeského kraje.

Jižní Morava– U příležitosti Světového dne mokřadů připravila počátkem února 2009 Správa CHKO Moravský kras krátký seminář pro pracovníky státní správy s názvem „Mokřady a jejich ochrana“, doplněný exkurzí v terénu.

Brno– Ve dnech 5. a 6. února 2009 se na půdě Mendelovy zemědělské a lesnické univrezity (MZLU) v Brně konal první odborný seminář Oceňování dřevin rostoucích mimo les 2009, zaměřený na novou metodiku Agentury ochrany přírody a krajiny ČR pro oceňování dřevin rostoucích mimo les. Seminář uspořádala Lesnická a dřevařská fakulta MZLU v Brně a AOPK ČR a za technické spolupráce Schola Arboricultura, s.r.o.

Ochranářská biologie (conservation bio­logy), někdy označovaná i jako biologie ochrany přírody, představuje vědní disciplínu, zabývající se péčí o biologickou rozmanitost a využívající zákonitosti biologických a jiných přírodních, společenských a hospodářských věd. Jejich poznatků využívá v praktické péči o přírodní a krajinné dědictví státní i dobrovolná ochrana přírody. Ochranářská biologie věnuje zvýšenou pozornost populacím planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů a biotopům. Českým čtenářům obor představil zdařilý překlad jedné z učebnic Richarda B. Primacka, který vyšel pod názvem Biologické principy ochrany přírody.

Aktivity spojené se vzděláváním, výchovou a osvětou, zaměřené v oblasti životního prostředí zejména na ochranu přírody, mají bezpochyby nezastupitelnou úlohu. Ve společnosti, která se orientuje převážně na vytváření finančních zisků při využití nejrůznějších prostředků marketingu, s cílem dosáhnout vyššího prodeje čehokoli, lze enviromentální vzdělávání, výchovu a osvětu (EVVO) bez ohledu na formálně platnou definici charakterizovat jako možný způsob jak přesvědčit, poučit či změnit chování jedinců v procesu zachovávání nebo obohacování hodnot přírody a krajiny.

Celostátní kampaň Pták roku organizuje Česká společnost ornitologická (ČSO) již od roku 1992. Přestože obdobné akce v četných západoevropských zemích získaly do té doby značnou podporu občanů, vyslovovali tehdy někteří ochránci přírody obavy, nakolik se zmiňovaný přístup ujme i v České republice. Dnes si již troufám tvrdit, že kampaň pravidelně oslovuje nejen vyhraněné zájemce o ornitologii. Na příkladu určitého druhu představuje s ním související problém nebo problémy péče o přírodu a krajinu. To ale zdaleka nestačí. Akce současně názorně ukazuje, jak je možné uvedené těžkosti řešit, často právě za účasti nejširší veřejnosti.