Podrobné vyhledávání v článcích

Snaha českých přírodovědců a ochránců přírody o ochranu unikátního dyjského údolí, kterou podpořili i obyvatelé rakouského příhraničí, nakonec vyústila ve vyhlášení Národního parku Podyjí. Stalo se tak již před pětadvaceti lety. Péče o území přinesla v řadě oblastí své plody, odhalila však i mnohé nové výzvy.

Když jsme v roce 2013 připravovali seminář k 150. výročí objevení Chýnovské jeskyně, společně s konceptem svého referátu mi profesor Vladimír Homola tehdy poslal i kopii strojopisu s názvem „Ochrana přírody ve speleologii“. Na dokumentu bylo uvedeno datum 21. 1. 1945. Asi není příliš obvyklé publikovat texty, od jejichž vzniku uplynuly desítky let. Existují však případy, kdy takový materiál může být až překvapivě aktuální a přitom nabídnout i zajímavý pohled na dané téma s časovým odstupem.

Přijíždí-li se do CHKO Litovelské Pomoraví ze západu od Mohelnice, nebo z východu od Olomouce, vystupuje nad pravým břehem řeky Moravy nepřehlédnutelný, ve směru SZ–JV protažený, výrazný geomorfologický hřbet Třesín (345 m). Je největší vápencovou krou devonských vápenců Mladečského krasu. Již pouhý pohled na jeho strmý severní zlomový svah s vápencovými skalisky, prudce padající do údolí řeky Moravy je zcela jedinečný. Největší a nejvýznamnější přírodní bohatství však Třesín ukrývá ve svých hlubinách. Tvoří je rozsáhlý a členitý systém Mladečských jeskyní, jehož současná délka je 1250 m,
z toho je 380 m zpřístupněno pro veřejnost.

Národní parky se považují všude ve světě za nejcennější, nejpozoruhodnější části přírody, za výkladní skříň místní ochrany přírody. Mají být – a také většinou jsou – spravovány úřadem zřízeným vládou státu, resp. jejím ministerstvem, a je jim věnována všestranná péče materiální i personální. Taková je teorie a ideál; a ačkoliv víme, že v řadě zemí na světě se tato teorie neshoduje tak úplně s praxí, je třeba přiznat všeobecnou snahu tohoto ideálu dosáhnout.

Použití čím dál dokonalejších bezpilotních prostředků – dronů – přináší v poslední době nové, mnohdy nečekané aplikace v řadě oborů lidské činnosti. Drony využívají filmaři, záchranáři, vojáci i policisté, jsou využívány při měření v lomech i na stavbách. V poslední době se také objevují úvahy o využití dronů při monitorování stavu ovzduší nebo při expresním doručování zásilek. Ani ochrana přírody nezůstává stranou.

Západně od Mikulova směrem k Dyji leží několik obcí v minulosti obklopených většími plochami pastvin. Bližší pohled na staré mapy dává v kontextu s historickými literárními prameny tušit, že z velké části šlo o slaniska. Výskyt slanomilné vegetace je větší či menší měrou doložen vědeckým bádáním z Březí, Dobrého Pole, Novosedel i Nového Přerova. Není to tak dávno, co tamní slaniska obsahovala biodiverzitu, o které si v ČR můžeme nechat už jenom zdát. Jaké procesy vedly k tak rozsáhlým změnám? Co ohrožuje biodiverzitu zbylých lokalit? Je vůbec možné zachovat alespoň tyto poslední enklávy? V reakci na tyto výzvy jsme se pustili do studia problematiky, pak do přípravy nevelkého projektu a na sklonku roku 2011 i do realizace revitalizačních zásahů. V roce 2015 proběhl průzkum a vyhodnocení, jehož výsledky jsou zde prezentovány.

Na přelomu srpna a září 2016 zamířilo více než 10 000 návštěvníků na Havajské ostrovy. Do světově proslulé turistické destinace se ale nejeli opalovat na pláži Waikiki, známé z kultovních hollywoodských filmů, ani zkoumat diverzitu místních barů a vyhlášených značkových obchodů. Delegáti ze 192 zemí se 1.–10. září 2016 zúčastnili v Honolulu v pořadí již šestého Světového kongresu ochrany přírody, konaného pod působivým heslem Planeta na křižovatce. V jeho průběhu nejen zhodnotili současný stav péče o přírodní a krajinné dědictví na Zemi, ale shodli se i na celosvětových prioritách v této oblasti do roku 2020. Rozsáhlou akci uspořádala nejuznávanější nevládní ochranářská organizace světa – Mezinárodní unie ochrany přírody (IUCN) sdružující státy, vládní instituce, mezinárodní mezivládní a nevládní organizace, nevládní organizace působící v jednotlivých zemích, vědeckovýzkumná pracoviště a výjimečně formou čestného členství i vynikající osobnosti globální ochrany přírody.

Oheň byl součástí naší krajiny po mnoho tisíc let. V minulosti byl často používán při hospodaření – bezesporu ho lze považovat za nejstaršího pomocníka při správě pozemků. Dnes je úmyslné vypalování porostů u nás zakázáno. Přitom je zřejmé, že jeho využití je v některých případech odůvodnitelné. Jednoznačně u sekundárních vřesovišť, kde státní ochrana přírody potřebu pracovat s jejich cyklickým vypalováním prezentovala již v r. 1999. Proč dosud není vypalování až na experimenty využíváno a zda se tento stav změní, na to se snaží odpovědět tento příspěvek.