Podrobné vyhledávání v článcích

Česká krajina procházela v posledních desetiletích významnými změnami. Proměny se nevyhnuly ani chráněným územím, jako jsou národní parky (NP), chráněné krajinné oblasti (CHKO) a lokality soustavy Natura 2000. Analýza krajinných změn, jejich vyhodnocení a pochopení mohou vést k lepšímu managementu a nastavení budoucí správy území.

Sovy jsou svým skrytým nočním způsobem života pro množství lidí tajemnými a neznámými tvory, které je pro laika snazší zaslechnout nežli přímo pozorovat. Z tohoto důvodu je monitoring těchto druhů ptáků i pro ornitology poměrně náročnou disciplínou, závislou nejen na znalostech jejich biologie, ale také na podmínkách prostředí a počasí. Použití automatických nahrávačů nám umožnilo během relativně krátké sezóny jejich hlasové aktivity obsáhnout rozsáhlé území, na kterém jsme zmapovali rozšíření kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum) a sýce rousného (Aegolius funereus) v CHKO Brdy. 

Přesná geodetická dokumentace a 3D skenování rozsáhlých a členitých podzemních komplexů bývají tradičně spojovány s vysokými investičními a logistickými náklady. Kromě toho jsou obvykle náročné i časově. Aplikovaný výzkum organizací Naše historie, Geo-cz, Správa jeskyní České republiky, odbor životního prostředí Jihočeského kraje a Univerzita Pardubice se v posledních pěti letech soustředil na pilotní vytvoření přesných plánů a digitálních modelů vybraných jeskynních systémů v České republice a v Arménii.

Ekologickou síť v České republice tvoří soustava velkých jádrových území (chráněných území, biocenter) vzájemně propojených cestami (biokoridory) či nášlapnými kameny. Je to tedy prostorově propojená síť krajinných prvků, která zajišťuje uchování nebo zlepšení stavu populací druhů a biotopů, a tím i zdraví ekosystémů a v nich probíhajících procesů, zásadně posiluje rezistenci a rezilienci krajinné struktury a udržitelnost obnovitelných přírodních zdrojů v době probíhající klimatické změny.

Mohlo by se zdát, že v České republice existuje celá řada koncepčních, strategických a jiných materiálů zaměřených ať už primárně, nebo jako součást širšího spektra zájmů na ochranu přírody a krajiny. Hodnocení úspěšnosti naplňování uvedených dokumentů a jejich cílů a efektivity realizovaných opatření by si zasloužilo samostatný článek či několik článků, pohled na naši krajinu v širším měřítku však příliš optimismu nevzbuzuje. 

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, 
Dvacet let v Evropské unii v oblasti ochrany životního prostředí přineslo nám všem zásadní proměnu. Bez nadsázky díky němu dýcháme čistší vzduch a pijeme čistší vodu. Zvládli jsme zásadně zlepšit čištění odpadních vod, a to především v menších obcích. Před vstupem do Evropské unie byla téměř polovina vodních toků na našem území zařazena do kategorie velmi nebo silně znečištěné. Do minulého roku se podařilo tento podíl o třetinu snížit. 

Náš největší had zaujme na první pohled každého. Někoho právě svou velikostí, jiného lezeckými schopnostmi nebo ornamentálním zbarvením mláďat a další zase přesahem do kultury a historie. Pro biology a ochranáře je pak zajímavý také průběh objevů výskytu této užovky v Česku. Jedna ze tří klasických populací totiž byla nalezena teprve v 80. letech minulého století, což je u takto velkého druhu opravdu překvapivé. Navíc se ukazuje, že to nebyl zdaleka poslední objev. V nedávné době jsme totiž prokázali existenci a životaschopnost další populace, která žije v Povltaví nedaleko od Prahy.

Jen málokterý výraz pronikl v tak krátké době z vědeckých prací a odborných pojednání do povědomí široké veřejnosti jako slovo antropocén. A ještě v něčem se podobá biologické rozmanitosti. Termín označující geochronologickou epochu, respektive chronostratigrafické oddělení, kdy lidstvo představuje zdaleka nejvýznamnější hnací sílu přeměňující tvář Země, zavedl již v roce 1922 ruský filozof Alexej Petrovič Pavlov. I když jej najdeme v oficiálních dokumentech Akademie věd SSSR, Pavlovův nápad ale nadlouho zavál čas (Lewis & Maslim 2015). Muselo uplynout více než 75 let, než o nové epoše začal neformálně hovořit americký ekolog a paleontolog Eugene F. Stoermer (Turner et al. 2024).