Podrobné vyhledávání v článcích

Když jsem před pěti lety na stránkách tohoto časopisu připomínal dvacetiletou historii zákona o ochraně přírody a krajiny, věru jsem netušil, že o pět let později budu mít příležitost se k tématu vrátit. Na jednu stranu jistě radostná událost, zákon trvá dál, na druhou stranu dilema – jak napsat článek, který se nebude opakovat. Nuže nebudu již příliš vzpomínat na okolnosti jeho přijetí ať už odborné, personální, či právní. Ty jsem víceméně jako pamětník a aktér tehdejších dějů popsal před pěti lety. Budu si spíše klást otázky. Například co jsme ze zákona za dobu jeho trvání poztráceli, co naopak získali. Jak se proměnil za dobu své platnosti v podstatných souvislostech. Co aktuálního, z hlediska jeho obsahu, je na obzoru.

Je to již deset let, kdy byl zahájen proces rozdělení tehdejší fakulty lesnické a environmentální na fakulty dvě – fakultu životního prostředí a fakultu lesnickou a dřevařskou. S trochou nadsázky se dá říci, že to vlastně bylo jednoduché. Uvnitř zastřešující fakulty – nejdříve lesnické, jejíž činnost byla obnovena po sametové revoluci v roce 1990, a posléze lesnické a environmentální – byly od samého počátku skryté subjekty dva. Lesnická část měla jasně vymezený profesní směr, krajinářsko-ekologická část byla logicky rozkročena do širokého prostoru problémů environmentálního charakteru. Vznik dvou samostatných jednotek tak musel jednou nastat. Bylo to jakési rozepnutí zipu. Dokladem tohoto tvrzení je, že katedry jedné i druhé části si vesměs zachovaly své pracovníky, nebylo sporů ani ohledně studijních programů, oborů pro habilitační řízení a jmenovací řízení profesorem atd.

Zdeněk Cipra se narodil v roce 1927 v Bělečku v Poorličí. Jeho dědeček byl lesní správce, který patřil k iniciátorům založení jednoho z našich nejstarších chráněných území Buky u Vysokého Chvojna (1884). To ovlivnilo celý jeho profesní život. Po vystudování střední lesnické školy (Písek, Hnanice) a lesnické fakulty (Praha) se prakticky celý život věnoval pěstování a ochraně lesa v Jizerských horách, v různých pozicích u státních lesů a státní ochrany přírody. V roce 1997 obdržel za celoživotní prosazování přírodě blízkých forem lesního hospodaření Cenu ministra životního prostředí.

Tři dny před svými 81. narozeninami zesnul saský lesník a průkopník ochrany přírody Dietrich Graf (* 19. 1. 1936 Pirna † 16. 1. 2017 Pirna). V českém prostředí byl znám jen úzkému okruhu ochránců přírody, ač jeho ochranářské a vlastivědné působení přesahovalo zemské hranice. Je proto užitečné přiblížit jeho osobnost také čtenářům našeho časopisu.

Ve věku 70 let nečekaně zemřel jeden z hlavních zastánců konceptu divočiny v podmínkách střední a západní Evropy. Karl Friedrich Sinner zemřel na náhlou zástavu srdce při procházce se svým psem v lesích blízko Langensendelbachu, kde žil. Byl bezpochyby vůdčí osobností ochrany přírodních procesů v Německu a Evropě. Sinner svou celoživotní prací přispěl ke změně chápání přírodních procesů v lesních ekosystémech. Propagoval je nejen jako součást přirozených přírodních dějů, ale také jako nenahraditelný prostředek přírodě blízkého lesního hospodaření.

Většina těch, kteří Mgr. Josefa Albrechta znají, tomu pravděpodobně neuvěří, ale je to skutečně pravda. Na konci zimy letošního roku (přesně 5. března) oslavil 70. narozeniny. Josef Albrecht je jednou z mála postav jihočeské ochrany přírody, o které můžeme říci, že zdejší přírodu dokonale zná a opravdu rozumí složitému předivu vztahů a vazeb různých jejích složek, člověka nevyjímaje. Profesí je především botanik, ale svojí dlouholetou, velice pečlivou prací a širokým záběrem svých zájmů se postupně stal odborníkem, ke kterému se ostatní profesionální pracovníci ochrany přírody různých oborů i amatéři v této oblasti působící často a velice rádi obracejí o radu.