Podrobné vyhledávání v článcích

Jádrem nařízení č. 1143/2014 o prevenci a regulaci zavlékání či vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů jsou zejména opatření proti druhům a nižším taxonům, považovaným za invazní nepůvodní druhy s významným dopadem na Evropskou unii. Jedná se o druhy nepůvodní v celé EU (s výjimkou nejvzdálenějších oblastí), které by měly být schopny vytvořit životaschopnou populaci, jež se dokáže rozšířit do přinejmenším dvou států EU nebo jedné mořské podoblasti. Současně mají vykazovat závažný dopad na biologickou rozmanitost, lidské zdraví a hospodářství nebo musí být tento dopad vysoce pravděpodobný.

Diskuse nad tím, zda kvalitního realizátora prací v oboru péče o dřeviny poznáme podle vzdělání, nebo podle certifikátu, probíhá již velmi dlouho. Obě strany tohoto sporu se shodují v konstatování, že práce prováděné na stromech jsou nevratné a často mohou způsobit škody nepředstavitelného rozsahu. Fakt, že zvláště v menších obcích jsou občas ke „zkracování stromů” přizváni vedle lesních dělníků i příslušníci místního sboru hasičů, patří mezi noční můry všech, kdo byli někdy s výsledkem takovýchto projektů konfrontováni.

V Česku je čáp bílý jedním z nejznámějších a nejsledovanějších ptáků. Je to tím, že je to pták atraktivní, který svou velikostí i vzhledem každého upoutá, a také tím, že hnízdí často v bezprostřední blízkosti člověka. Na jižní Moravě hnízdí čápi ještě také v lesních koloniích. V poslední době však svá stará hnízdiště opouštějí (Pohansko, Soutok, Sekulská Morava, Oskovec, Skařiny). Příčinou jsou rušivé zásahy do jejich biotopu, nevhodné meliorační zásahy do krajiny, mýcení břehových porostů, totální zničení meandrovitého povodí Dyje a Moravy atd.

Územní systém ekologické stability (ÚSES) představuje jeden z pilířů ochrany přírody a krajiny České republiky. Vytváření ÚSES je již od roku 1992 zakotveno v zákoně o ochraně přírody a krajiny, dokonce je výslovně označeno za veřejný zájem, na kterém se společně podílejí vlastníci pozemků, obce i stát. Legislativně je stanoveno také začlenění ÚSES v územním plánování. Jestliže má ÚSES zajišťovat vzájemné propojení přírodních i pozměněných ekosystémů, pak by se mohlo zdát, že česká ochrana přírody má v rukou nejen jedinečný nástroj k podpoře zdravé přírody a krajiny, ale také pro řešení problému fragmentace prostředí, populací a společenstev, stejně jako pro zachování či obnovu konektivity.

Východní moravské pohraničí bývalo v minulých staletích krajem velice neklidným. Nejprve vpády Turků, kuruců a jiných nájezdníků, později pro změnu zbojnické bandy. Lidové písně a pověsti jsou jich plné. Některé místní názvy dávné vzpomínky jen potvrzují a tato doba dala jméno i jednomu z nejkrásnějších území Bílých Karpat, které letos slaví 30. výročí zákonné ochrany – národní přírodní rezervaci Porážky. Podle jedné z pověstí tady uherští zbojníci přepadli kupce, ukradli mu vola a na místě jej porazili a upekli…

Letošní léto nám ukazuje každý týden jinou tvář. Třicetistupňová vedra jsou střídána razantním ochlazením a přívalovými srážkami. Ale nebojte, nechystám se psát o klimatických změnách. I když se jedná o příběh stejně neveselý a s nejistým koncem. Proměnlivost počasí mi připomíná chování našich zákonodárců v posledních týdnech.

Introduction to conservation biology
Primack R.B. & Sher A.A.
Sinauer Associates, Inc. Publishers Sunderland, MA 2016. 476 str. + xiv. ISBN 978-1-6053-5473-6. Internetové knihkupectví Amazon nabízí brožovanou publikaci od 72 USD.

(přehled vybraných aktualit za období duben – květen 2017, judikatura za období leden 2017)

Není tomu tak dávno, kdy jsme psali o zakladateli ekopedagogiky Aleši Záveském, který již není více než 20 let mezi námi. Vzpomínka na „pana učitele“ vznikla v souvislosti s 50. výročím vybudování naučné stezky, tehdy druhé v Československu a známé pod názvem Medvědí stezka (Šumava, nyní v NP blízkosti Nové Pece). Zmiňovali jsme přitom jeho pravou ruku – Bohuslava Nauše. Ten jej v uplynulém měsíci následoval na věčný odpočinek, ale jak jsem jej znal, pro něj nikde nebude existovat. Oba byli velcí kamarádi a tvořili v ochraně přírody nerozlučnou dvojici. Málo se ví, že Bohuslav Nauš byl vůbec prvním inspektorem státní ochrany přírody v republice: na tehdejším ONV v Prachaticích působil od roku 1971. Svoji funkci vykonával bez nadsázky do roztrhání těla. Práce pro přírodu mu ale byla vskutku celoživotním posláním, takže v ní pokračoval i po odchodu do důchodu v roce 1990. Nejen pro mne se spolu s panem učitelem stal vzorem, a to nejen díky skromnosti, píli a zápalu o věc, ale i široké, dne již málokdy vídané erudici.