František Pelc

Jako studenti jsme četli knížku Zdeňka Veselovského Hlasy džungle, popisující jeho pobyt v národním parku Kaziranga. Kromě četných zajímavostí z bionomie volně žijících živočichů v ní čtenář najde řadu poznámek týkajících se ochrany přírody před půl stoletím. Obsahově velmi hodnotný článek o nejednoduchých problémech péče o biodiverzitu v tomto ásámském parku uveřejnil v roce 2010 v National Geographic Douglas Chadwick (2010). S určitými obavami, ale i nadějemi jsme toto území navštívili v březnu 2019. Zkušenost však předčila naše očekávání, a to navzdory mnoha problémům, které v národním parku přetrvávají. Vždyť za posledních deset let v Kaziranze upytlačili přes sto erbovních nosorožců indických (Rhinoceros unicornis) a počet obyvatel v okolí parku vzrostl skoro o třetinu.

Prof. RNDr. Bedřich Moldan, CSc., dr.h.c., je jeden z nejvýznamnějších představitelů československé a české environmentální školy. Světově uznávaný odborník v oblasti analytické chemie, biogeochemie a životního prostředí svou rozsáhlou pedagogickou, publicistickou, organizační, politickou a diplomatickou činností zásadně ovlivnil hned několik generací environmentalistů a významně se podílel na nastavení soudobého systému ochrany životního prostředí v České republice.

Jak Mezinárodní unie ochrany přírody (IUCN), tak mezivládní organizace Životní prostředí OSN (UNE) a uznávaná Nizozemská agentura pro hodnocení životního prostředí (PBL), věnující se také globálním problémům lidstva nedávno označily nešetrné zemědělství za hlavní příčinu úbytku biologické rozmanitosti na Zemi. Výroba potravin se totiž stala na naší planetě hlavní hnací silou ztráty přírodních a přírodě blízkých ekosystémů a některé její postupy druhům, biotopům ani přírodním procesům zrovna neprospívají. Ani Evropa není v tomto směru žádnou výjimkou. Nabízí se proto naprosto legitimní otázka, zda finančně subvencované zemědělství podporující přírodu, krajinu a obecněji i životní prostředí skutečně plní svou deklarovanou funkci, nebo představuje alibi pro celkově necitlivou zemědělskou produkci.

„Už to s tou Zambií doopravdy přehánějí,“ mohl by si říci pravidelný a pozorný čtenář našeho časopisu. Vždyť teprve nedávno jeden z autorů v časopise představil péči o přírodní a krajinné dědictví v uvedené subsaharské zemi i způsob, jak by ji mohla státní i dobrovolná ochrana přírody České republiky podpořit (viz Ochrana přírody, 72, 6, 42-48, 2017). Poselství článků o Zambii lze shrnout v konstatování, že tato méně známá africká země, téměř desetkrát větší než ČR, hostí pozoruhodnou a v některých chráněných územích překvapivě dobře zachovalou přírodu. Příkladem je národní park Kafue.

Jiřího, který začátkem srpna oslavil šedesátiny, znám více než čtvrt století. Pracoval jsem tehdy jako vedoucí Správy CHKO Jizerské hory a Jiří byl vedoucím technologem Lesního závodu Frýdlant.

V poslední době se do popředí zájmu nejen odborné, ale i nejširší veřejnosti dostala dobře známá žirafa (Giraffa camelopardalis). Přispěly k tomu nejen nové názory na systematické zařazení zmiňovaných velkých savců, k němuž napomohly postupy soudobé molekulární genetiky, ale i varující údaje o významném snižování jejich početnosti ve volné přírodě.

Rok 2017 lze zařadit mezi ty kladné. Především byl rokem dokončení konsolidace institucionálního zajištění české ochrany přírody. Dík patří poslancům Parlamentu ČR, kteří tomu přispěli a zvláště chci vyzdvihnout ministra životního prostředí Richarda Brabce a Robina Böhnische, předsedu výboru pro životní prostředí.

Dne 12. 6. 2017 bylo na arménském velvyslanectví v ČR podepsáno tři roky připravované memorandum o spolupráci mezi AOPK ČR a arménskou partnerskou organizací (Bio-resource Management Agency of the Ministry of Nature Protection of the Republic of Armenia). Dokument navazuje na společnou deklaraci ministerstev obou zemí, podepsanou v lednu 2014, kterou je stanoveno společné úsilí v ochraně přírody na území obou států.

Zdeněk Cipra se narodil v roce 1927 v Bělečku v Poorličí. Jeho dědeček byl lesní správce, který patřil k iniciátorům založení jednoho z našich nejstarších chráněných území Buky u Vysokého Chvojna (1884). To ovlivnilo celý jeho profesní život. Po vystudování střední lesnické školy (Písek, Hnanice) a lesnické fakulty (Praha) se prakticky celý život věnoval pěstování a ochraně lesa v Jizerských horách, v různých pozicích u státních lesů a státní ochrany přírody. V roce 1997 obdržel za celoživotní prosazování přírodě blízkých forem lesního hospodaření Cenu ministra životního prostředí.

Poslanecká sněmovna schválila po vrácení Senátem a po vetu prezidenta na třetí pokus zásadní novelu zákona o ochraně přírody a krajiny. Kromě poděkování poslancům napříč politickým spektrem patří uznání i ministerstvu životního prostředí a zejména ministru Richardu Brabcovi za dlouhodobou a systematickou práci na prosazení obsahově této tolik potřebné právní normy.