Pavla Tájková

Rozmach technologií umožňuje zavádění genomiky – čili studia téměř veškeré genetické informace jedinců – do ochrany přírody. Genomické metody se rychle rozvíjejí v základním výzkumu, výzva však spočívá v přenosu do praktické ochrany přírody. V článku popisujeme různé přístupy k ochraně genetické diverzity, význam monitorování genetické diverzity a seznámíme čtenáře s genomikou a s možnostmi využití genomických dat v ochraně hmyzu.

Cílená a aktivní péče o svěřené přírodní hodnoty území je základním posláním chráněných krajinných oblastí. Podobně jako v jiných CHKO v České republice se i ve Slavkovském lese ochranáři věnují údržbě lučních porostů, zlepšování druhové skladby lesů nebo tvorbě tůní na podporu populací ohrožených vodních živočichů. Opatření, která bychom v tomto příspěvku rádi představili, však lze považovat za méně obvyklá a snad i inspirativní. Dobře ilustrují posun v aktivní péči o ohrožená stanoviště a druhy v uplynulých desetiletích, kdy jsme se z intuitivní snahy o záchranu cenných ploch posunuli do fáze podrobně propracovaných a načasovaných zásahů podložených detailním poznáním nároků cílových druhů a společenstev.