Zaměřeno na veřejnost

Ochrana přírody 1/2024 — 28. 2. 2024 — Zaměřeno na veřejnost — Tištěná verze článku v pdf

O seznamech IUCN. Tentokrát zelených

Autor: Jan Plesník

Nature once determined how we survive. Now we determine how nature survives.
Sir David Attenborough v projevu na premiéře seriálu Our Planet 4. dubna 2019

 

Mezinárodní unii ochrany přírody bývá občas vytýkáno, že červenými seznamy příliš zdůrazňuje nepříznivý stav přírody. Na obdobné názory zareagovali delegáti V. světového kongresu ochrany přírody konaného v září 2012 na jihokorejském ostrově Čedžu tím, že vyzvali IUCN, aby vypracovala metodiku pro zelené seznamy zaměřené na druhy, ekosystémy a chráněná území, jež by dovolovaly co nejobjektivněji vyčíslit úspěchy v uvedených oblastech péče o biologickou rozmanitost (IUCN 2012).

Zelený seznam neoceňuje jen přírodní kvalitu chráněného území
Tvrzení, že IUCN se územní ochraně věnuje už od svého vzniku, není vůbec nadsazené. Kromě uznávané klasifikace chráněných území, založené na míře ochrany, resp. na způsobech péče, Světová komise pro chráněná území (WCPA) spravuje ve spolupráci se Světovým informačním střediskem ochrany přírody Programu OSN pro životní prostředí (UNEP-WCMC) Světovou databanku chráněných území (WDPA). Její činnosti v oblasti propojenosti chráněných území i vzájemných vazeb mezi prvky územní ochrany a probíhajícími a očekávanými změnami podnebí můžeme bez přehánění označit za celosvětově významné. WCPA nedávno navrhla koncepci jiných účinných opatření územní ochrany (OECM, Dudley et al. 2018, Jonas et al. 2018, 2023, UNEP 2018, IUCN 2019, Gurney et al. 2021, Cook 2023). Uvedený přístup napomohl v globálním měřítku zaměřit pozornost na jiné než tradiční pojetí územní ochrany vymezené právě definicí IUCN (Dudley 2008).

Myšlenka ocenit významná a dobře spravovaná chráněná území dozrála v IUCN do podoby Zeleného seznamu územní ochrany IUCN. Určitou inspirací se v tomto směru stal Evropský diplom Rady Evropy pro chráněná území, udělovaný již od roku 1965 (Plesník 2018, Council of Europe 2024). Samotná WCPA o seznamu hovoří spíše jako o celosvětové kampani podporující úspěšnou ochranu přírody než pouze jako o vlastním soupisu (anonymus 2023/2024, IUCN 2024a). Musíme zdůraznit, že na zelený seznam mohou být zapsána rovněž OECM. Ostatně proto se soupis v angličtině jmenuje IUCN Green List of Protected and Conserved Areas: nemusí tedy jít výlučně o chráněná území.

Chráněné území nebo OECM, které je zapsáno na zelený seznam, musí jednoznačně vykazovat trvalé výsledky spravedlivé a účinné péče o ně, sloužící jak přírodě, tak lidem. Do kampaně se proto může zapojit každé chráněné území s cílem dosáhnout příslušného standardu, udržovat jej nebo jej nadále zlepšovat. Celosvětově aplikovatelný standard zahrnuje celkem čtyři složky, jmenovitě rovnoprávné řízení, rozumné vymezení a plánování, účinnou péči a úspěšnou ochranu: člení se dále do 17 kritérií. Důraz se klade na účastnický přístup, plánování činností snažících se zachovat významné hodnoty území, rozumnou péči o ně, úspěšné výsledky ochrany, viditelnou odpověď na změny podnebí a na podporu zdraví a kvality života lidí. Účastnický přístup označuje aktivní zapojení všech zainteresovaných stran (stakeholders) do procesů, které se jich týkají, ať už jde o rozhodování, nebo rozdělování jakýchkoli získaných přínosů (Baldauf 2020, Salazar et al. 2021, Plesník 2023). Každé kritérium doplňuje soubor specifických indikátorů a způsoby jejich ověřování: uvedené ukazatele se přitom mohou měnit podle místních podmínek.

Správa největšího a nejstaršího národního parku v Zambii, Kafue, usiluje o získání certifikátu Zeleného seznamu územní ochrany IUCN. Rozsáhlou nedotčenou savanu protkanou sítí vodních toků a přírodních kanálů osídluje mj. 21 druhů antilop.  Foto Jan Plesník

Zapojení určitého chráněného území do kampaně Zeleného seznamu IUCN má tři etapy:

(1) podání žádosti, (2) kandidátská fáze, (3) zapsání na seznam na dobu pěti let a udělení příslušného certifikátu (IUCN & WCPA 2016, Hockings et al. 2019, IUCN, WCPA & ASI 2019).

Až dosud se do kampaně Zeleného seznamu územní ochrany IUCN zapojilo na 600 jednotlivých chráněných území, OECM nebo jejich soustav ze 60 zemí. I když ne všechna nakonec certifikát o zápisu na seznam získají, již tento krok napomáhá zlepšit péči o příslušný prvek územní ochrany včetně jejích společenských a kulturních aspektů tím, že se upozorní na jeho silná a slabá místa, podpoří vytváření nezbytných kapacit pro péči o něj, vyčíslí dopad ochranářských opatření a přizpůsobí je zmiňovanému standardu. K 1. lednu 2024 bylo na uvedený soupis zaneseno 61 chráněných území: celkem zabírají 733 551 km2, což představuje 0,14 % rozlohy naší planety (IUCN 2024a, IUCN & UNEP 2024). Na 15. zasedání konference smluvních stran Úmluvy o biologické rozmanitosti (CBD), jež se uskutečnilo v kanadském Montrealu v prosinci 2022, byl představen ambiciózní cíl mít do r. 2030 na Zeleném seznamu IUCN nejméně tisícovku chráněných území, a to rovnou ze 100 zemí. Nicméně se ukazuje, že splnit náročná kritéria a zejména je dlouhodobě udržet není vůbec snadné, takže počet chráněných území oceněných zápisem na Zelený seznam IUCN se příliš nezvyšuje a někdy dokonce mírně klesá. K tomu připočtěme, že soupis je rozložen jen do omezeného počtu států, konkrétně 16. Přes polovinu oceněných ploch najdeme ve Francii a v Číně.

Národní park Doňana, ležící na jihozápadě Španělska, vyniká mělkými mokřady, proslul ale zejména pohyblivými písečnými dunami, vytvořenými větry vanoucími z Atlantského oceánu (na snímku). Celá oblast působivé krajiny včetně sousedícího přírodního parku je i přes závažné problémy kandidátem zápisu na Zelený seznam územní ochrany IUCN. Foto Jan Plesník

Co se podařilo v druhové ochraně
Záměr přiblížit odborné i široké veřejnosti druhy a další taxony, které se díky účinným ochranářským opatřením podařilo zachránit před vymřením, není úplně nový. Pro sestavování červených seznamů a knih využívala IUCN od r. 1987 do roku 1994, kdy přijala nové kategorie pro zařazování druhů do červených seznamů určené kvantitativními, jasnými a odborně věrohodnými kritérii (IUCN 1994), také kategorii zachráněný (Out of Danger, Fitter & Fitter 1987). Jestliže byl určitý taxon klasifikován v uvedené kategorii, byl zařazen do příslušného červeného seznamu nebo knihy: samostatný soupis zachráněných druhů uveřejňován ale nebyl.
 
Tím se staly až modré seznamy představené na konci 90. let 20. století a zahrnující ohrožené druhy, jejichž početnost je stabilizovaná, nebo dokonce stoupá (Gigon et al. 1998, 2000a, 2000b, Gigon & Langenauer 1998, 2000, Muller 2009). Uvedený přístup ale našel uplatnění pouze v několika evropských zemích, kupř. ve Švýcarsku, Francii nebo SRN.

Po V. světovém kongresu ochrany přírody začala IUCN připravovat zelený seznam druhů, založený na objektivních, jasných a opakovatelných kritériích umožňujících systematicky hodnotit obnovu druhů a nižších taxonů. Jejich tvůrci při tom mohli vyjít právě z červeného seznamu IUCN, který přináší
i.a. údaje o stavu druhu z hlediska ochrany a jeho trendech, nárocích na prostředí, rozšíření, ohrožujících činitelích a ochranářských opatřeních. Po řadě konzultací probíhajících v letech 2012–2018 byl navržen koncepční rámec Zeleného seznamu druhů IUCN (Akçakaya et al. 2018, IUCN 2021, 2024b). Již tehdy padlo rozhodnutí nenazývat nové hodnocení úspěšnosti obnovy druhů označením „zelený seznam“, a to hned ze dvou důvodů. Jednak proto, aby zařazení určitého taxonu na něj nevyvolalo mylnou představu, že již nevyžaduje žádná ochranářská opatření, jednak proto, že se uvedené sousloví začalo používat pro zmiňované globální ocenění po všech stránkách mimořádně kvalitních chráněných území a OECM. Proto uvedený soupis označujeme jako zelený stav druhů IUCN.

Druh je považován za zcela obnovený, jestliže současně splňuje následující podmínky:

1. vyskytuje se ve všech částech svého areálu rozšíření včetně těch, které osídloval předtím, než na něj začaly působit dopady lidské činnosti;
2. je životaschopný, tj. není ohrožen vymřením, ve všech částech svého areálu rozšíření;
3. vykonává své ekologické funkce ve všech částech svého areálu rozšíření. Fungování druhu umožňuje soubor vzájemných vazeb mezi dalšími organismy a neživým prostředím přispívajících k ekosystémovým procesům (Redford 1992, Akçakaya et al. 2020).

Je nezbytné zdůraznit, že nepředpokládáme, že by se podařilo dosáhnout úplné obnovy všech druhů. U mnohých totiž byly velké plochy areálu rozšíření nevratně pozměněny činností člověka. Hodnotitel proto pro klasifikované taxony vypočítá dosažený zelený výsledek (green score) pohybující se v rozmezí 0–100 % a naznačující míru, kterou se blíží k úplné obnově: druhy jsou tak roztříděny do devíti kategorií úspěšnosti obnovy. Kromě současnosti jej můžeme vypočítat pro různé časové úseky v minulosti a budoucnosti, stejně jako pro rozmanité scénáře, kupř. jestliže pro taxon budou, nebo naopak nebudou podniknuta vhodná ochranářská opatření. O tom, jak si autoři metodiky poradili s nezbytností průkazně odlišit důsledek ochranářských akcí od přirozených procesů, píšeme v rámečku.

Národní park Troubkal ve středním Maroku, kandidát zápisu na Zelený seznam územní ochrany IUCN, hostí nejpočetnější původní populaci ohrožené paovce hřivnaté (Ammotragus lervia). Foto Jan Plesník

Guanako (Lama guanicoe) se neřadí mezi celosvětově ohrožené druhy, nicméně v Bolívii zůstalo posledních 200, a v Paraguayi dokonce jen 20 jedinců. Během pandemie nemoci covid-19 vědci přišli na to, že tato lama vytváří protilátky účinné proti viru SARS-CoV-2. Foto Jan Plesník

Přeřazení populární pandy velké (Ailuropoda melanoleuca) z kategorie ohrožený (EN) do zranitelný (VU) v roce 2016 vyvolalo mezi částí veřejnosti obavy o její další ochranu. Za výrazné zlepšení stavu symbolu ochrany přírody vděčíme účinné kombinaci ochrany in situ a ex situ. Foto Jan Plesník

Červený seznam nebo zelený stav?
Zelený stav druhů poskytne ucelenější pohled na stav daného druhu z pohledu jeho ochrany. Četné druhy, jako je krokodýl mořský (Crocodylus porosus), jsou hodnoceny jako hojné, tj. málo dotčené (LC), ačkoliv už byly vyhubeny nebo jsou ve víru vymírání ve většině svého historického areálu rozšíření. Vír vymírání, někdy nazývaný i funkční extinkce, popisuje situaci, kdy jedinci určité populace nebo celého druhu ještě žijí, ale jejich počet je tak malý, že nejsou schopni produkovat dostatečný počet potomků, takže se vymření již nedá zabránit. Obdobná populace či druh již proto nedokáží přispívat k fungování ekosystému, jehož jsou stále ještě součástí (Redford l.c., Wilkie et al. 2011, Säterberg et al. 2013). Naopak mnohé druhy zůstávají bez ohledu na značné úsilí ochránců přírody dlouhodobě globálně ohrožené. Neznamená to, že by ochrana přírody selhala: je pravděpodobné, že by bez její pomoci již neexistovaly.

Uvedenou metodiku, hodnotící fungování druhu v celém areálu rozšíření a jeho obnovu vyvolanou úsilím ochrany přírody, ověřovalo více než 200 odborníků ze 171 institucí (Grace et al. 2021). Testovaný vzorek se skládal ze 172 druhů a 9 nižších jednotek rostlin, živočichů a hub, přičemž 67 % z nich bylo v různém rozsahu ohroženo globální extinkcí. Polovina z nich musela být klasifikována jako silně, nebo dokonce kriticky zdecimované. Naopak u druhé poloviny se prokázal pozitivní vliv ochranářských zásahů a u 33 uvedená opatření zabránila, aby zcela zmizely z naší planety.

Zelený stav druhů IUCN byl slavnostně představen na zahájení VII. světového kongresu ochrany přírody konaného v září 2021 ve francouzské Marseille. Kromě metodiky byly prezentovány i výše uvedené výstupy ověřovací studie (Plesník & Pelc 2021).

Zelený stav IUCN potvrzuje, že na několika místech pobřeží Namibie a Jihoafrické republiky přežívající tučňák brýlový (Spheniscus demersus), jehož populace byly z velké části zdecimovány, by bez chráněných území byl dnes již zcela vyhubený. Foto Jan Plesník

Bude se zelenat?
Zelený seznam IUCN si zatím odpovídající postavení v mezinárodní péči o přírodní a krajinné dědictví stále ještě hledá. Méně eufemisticky řečeno, zatím zdaleka nenaplnil očekávání do něj vkládaná. Praktici upozorňují, že se jeho kritéria soustřeďují více na vnitřní fungování správy příslušného chráněného území než na jeho současný stav a vývojové trendy a zejména na účinnost. Snaha modifikovat kritéria Zeleného seznamu IUCN pro specifické podmínky Evropské unie tak, aby byly použitelné mj. i pro známou soustavu chráněných území EU Natura 2000, vyzněla naprázdno: IUCN důsledně trvala na globálních nárocích. Vše proto nasvědčuje tomu, že zelený seznam najde po určité době uplatnění v jiných částech světa než na našem kontinentě.

Zelený stav druhů IUCN se stal nepovinnou součástí třídění druhů a dalších taxonů pro zařazení do červených seznamů teprve od roku 2020: týká se tedy pouze nejnověji hodnocených taxonů (IUCN 2024c). Sluší se připomenout, že červený seznam ohrožených druhů si oblibu mezi nejširší veřejností získává více než šest dekád. V případě ekosystémů Mezinárodní unie ochrany přírody rozpracovává vědecké podklady pro sestavení zeleného seznamu těchto entit. Uvedeným přístupům, které jsou vskutku inovační, se budeme věnovat v některém z příštích čísel.

Nicméně bezvýhradně platí, že objektivní přehled úspěchů územní a druhové ochrany v záplavě pesimistických zpráv o stavu životního prostředí, často až katastrofického charakteru, potřebujeme již dnes, a to možná více než onu pověstnou sůl.    ■

Poděkování
Autor děkuje Michaelu Hoškovi za poskytnutí cenných, jinak obtížně dostupných informací.

- - - -

Úvodní foto: Keňská soukromá rezervace Ol Pejeta, nacházející se přímo na rovníku, již na zelený seznam územní ochrany IUCN zapsána byla. Třetinu chráněného území pokrývají otevřené travnaté pláně jen s minimem stromů, ale většinu tvoří řídká nebo hustší buš.  Foto Jan Plesník

Použitá literatura: 
Akçakaya H.R., Bennett E.L., Brooks Th. M., Grace M.K., Heath A., Hedges S., Hilton-Taylor C. et al. (2018): Quantifying species recovery and conservation success to develop an IUCN Green List of Species. Conserv. Biol. 32: 1128–1138.
Akçakaya H.R., Rodrigues A.S.L., Keith D.A., Milner-Gulland E.J., Sanderson E.W., Hedges S., Mallon D.P. et al. (2020): Assessing ecological function in the context of species recovery. Conserv. Biol. 34: 561–571.
anonymus (2023/2024): Hope, capacity and community. Unite for Nature 2: 23-27. 
Baldauf C. (2020): Participatory biodiversity conservation. Concepts, experiences, and perspectives. Springer Cham, Switzerland, 237 pp. + xiii. 
Cook C.N. (2023): Progress developing the concept of other effective area-based conservation measures. Conserv. Biol.: e14106.
Council of Europe (2024): European Diploma. Council of Europe Strasbourg. https://www.coe.int/en/web/bern-convention/european-diploma-for-protected-areas.
Dudley N. ed. (2008): Guidelines for applying protected area management categories. IUCN Gland, Switzerland, 86 pp. + x.
Dudley N., Jonas H., Nelson F., Parrish J., Pyhälä A., Stolton S. & Watson J.E.M. (2018): The essential role of other effective area-based conservation measures in achieving big bold conservation targets. Glob. Ecol. Conserv. 15: e0024.
Fitter R. & Fitter M. eds. (1987): The road to extinction. Problems of categorising the status of taxa threatened with extinction. IUCN Gland and UNEP Geneva, 121 pp. 
Gigon A., Langenauer R., Meier C. & Nievergelt B. (1998): Blaue Listen der erfolgreich erhalten oder geföderten Tier- und Pflanzenarten der Roten Listen. Methodik und Anwendung in der nördlichen Schweiz. Veröffent. Geobot. Inst. der ETH 129: 1–137.
Gigon A., Langenauer R., Meier C. & Nievergelt B. (2000a): Blue lists of threatened species with stabilized or increasing abundance: A new instrument for conservation. Conserv. Biol. 14: 402– 413.
Gigon A., Langenauer R., Meier C. & Nievergelt B. (2000b): Blue Lists of the successfully promoted threatened plant and animal species: A new tool for conservation and restoration. Poster, Geobotanisches Institut ETH Zűrich.
Gigon A. & Langenauer R. (1998): Blue Data Books – an encouraging new instrument for restoration and conservation. Appl. Veg. Sci. 1: 131-138.
Gigon A. & Langenauer R. (2000): Blaue Listen als Bilanzierungsinstrument bei der Forderung bedrohter Tier- und Pflanzenarten. Gaia 9 (1): 25-29.
Grace M.K., Akçakaya H.R., Bennett E L., Brooks Th. M., Heath A., Hedges S., Hilton-Taylor C. et al. (2021): Testing a global standard for quantifying species recovery and assessing conservation impact. Conserv. Biol. 35: 1833–1849.
Hockings M., Hardcastle J., Woodley S., Sandwith T., Wilson J., Bammert M., Valenzuela S. et al. (2019): The IUCN Green List of Protected and Conserved Areas: Setting the standard for effective area-based conservation. Parks 25 (2): 57-66.
Gurney G.G., Darling E.S., Ahmadia G.N., Agostini V.N., Ban N.C., Blythe J., Claudet J. et al. (2021): Biodiversity needs every tool in the box: use OECMs. Nature 595: 646–649. 
IUCN (1994): IUCN Red List categories and criteria as approved by the 40th meeting of the
IUCN Council. IUCN Gland, Switzerland, 21 pp. 
IUCN (2012): WCC-2012-Res-041-EN. Development of objective criteria for a Green List of species, ecosystems and protected areas. IUCN Gland, Switzerland. https://portals.iucn.org/library/node/44008.
IUCN (2019): Recognising and reporting other effective area-based conservation measures. IUCN Gland, Switzerland, 24 pp.
IUCN (2021): IUCN Green Status of Species: A global standard for measuring species recovery and assessing conservation impact. Version 2.0. IUCN Gland, Switzerland, 28 pp.
IUCN (2024a): IUCN Green List of Protected and Conserved Areas. IUCN Gland, Switzerland. https://www.iucn.org/resources/conservation-tool/iucn-green-list-protected-and-conserved-areas.
IUCN (2024b): The IUCN Green Status of Species. IUCN Gland, Switzerland. https://www.iucnredlist.org/about/green-status-species.
IUCN (2024c): The IUCN Red List of Threatened Species. Version 2023-1. IUCN Gland, Switzerland https://www.iucnredlist.org.
IUCN & UNEP (2024): The World Database on Protected Areas. UNEP-WCMC Cambridge, U.K. https://www.protectedplanet.net/en.
IUCN & WCPA (2016): IUCN Green List of Protected and Conserved Areas: Standard, Version 1.1. IUCN Gland, Switzerland, 44 pp. 
IUCN, WCPA & ASI (2019): IUCN Green List of Protected and Conserved Areas: User Manual, Version 1.2. IUCN Gland, Switzerland, 110 pp. 
Jonas H.D., MacKinnon K., Dudley N., Hockings M., Jessen S., Laffoley D., MacKinnon D. et al. (2018): Other effective area-based conservation measures: From Aichi Target 11 to the post-2020 biodiversity framework. Parks 24, suppl.: 9-16.
Jonas H.D., MacKinnon K., Marnewick D. & Wood P. (2023): Site-level tool for identifying other effective area-based conservation measures (OECMs). IUCN Gland, Switzerland, 20 pp. 
Muller S. (2009): Recovery success of the nationally threatened and protected wetland plant species Calla palustris L. in the Vosges mountains (France). Revue d’Écologie 64 (2): 117-122.
Plesník J. (2018): Evropský diplom pro chráněná území zůstává prestižním oceněním péče o přírodu. Ochrana přírody 73 (2): I-III. 
Plesník J. (2023): Soudobé a budoucí směřování ochrany přírody a krajiny. Ochrana přírody 78 (2): 24-28. 
Plesník J. & Pelc F. (2021): Světový kongres ochrany přírody zblízka i na dálku. Ochrana přírody 76 (6): I-IV.
Redford K.H. (1992): The empty forest. BioScience 42: 412-422.
Salazar G., Monroe M.C., Jordan C., Ardoin N.M. & Beery T.H. (2021): Improving assessments of connection to nature: A participatory approach. Front. Ecol. Evol. 8: 609104.
Säterberg T., Stellma S. & Ebenman B. (2013): High frequency of functional extinctions in ecological networks. Nature 499: 468–470.
UNEP (2018): Decision adopted by the Conference of Parties to the Convention on Biological Diversity. 14/8 Protected areas and other effective area-based conservation measures. Secretariat of the Convention on Biological Diversity Montreal, 19 pp.
Wilkie D.S., Bennett E.L., Peres C.A. & Cunningham A.A. (2011): The empty forest revisited. Ann. N.Y. Acad. Sci. 1223: 120–128.