Z naší přírody

Chráněná krajinná oblast Hrubého Jeseníku. Ano, tak se měla původně dnešní CHKO Jeseníky jmenovat. Nakonec však byl název změněn. Změnil se nejenom název, ale mění se i jesenická příroda a krajina a také přístup člověka k ní. Rovněž samotná ochrana přírody zastoupená správou CHKO prodělala několik změn, které však jen odrážely celospolečenské změny ve společnosti. Není bez zajímavosti, že autorem koncepce vyhlášení CHKO Jeseníky – a vlastně i autorem hranic – je sochař a malíř Vilém Kocych. Tehdy byla ochrana přírody hodně o pocitovém vnímání. Ne že by lidé neznali přírodovědné a biologické hodnoty oblasti, ale např. z oboru zoologie stačila v důvodové zprávě k vyhlášení CHKO jedna věta: „V živočišných druzích nejvýznamnější skupinu tvoří bohatství lovné zvěře.“

Po půlnoci z neděle 31. 3. na pondělí 1. 4. 2019 se Moravský kras stal z nejstarší chráněné krajinné oblasti (CHKO) na Moravě nejmladší CHKO (podle data právního předpisu). 1. 4. 2019 nabylo účinnost nařízení vlády č. 83/2019 Sb., kterým byl Moravský kras nově vyhlášen CHKO.

V České republice je řada míst s výskytem zvláště chráněných druhů se zachovalými biotopy či jinak zajímavých z hlediska ochrany přírody, které však z různých důvodů stojí mimo síť maloplošných zvláště chráněných území. Mimo jiné i proto, že stát „z moci úřední“ nemůže chránit všechno. Zde pak nastupuje iniciativa vlastníků a zejména různých neziskových subjektů, které se na vyhledávání a ochranu takovýchto lokalit specializují (nejčastěji tzv. pozemkových spolků).

V České republice patrně není ohroženějšího druhu nad tetřívka obecného. Hnízdí u nás celá řada ptáků, kteří také čelí nemalým problémům a jejichž početnost je výrazně nižší než u tetřívka, např. sýček obecný nebo raroh velký. Pro své přežití v naší republice ale mají nezanedbatelnou výhodu – v krajině dokážou přeletět desítky či stovky kilometrů, mají tak alespoň nějakou šanci si v blízkém či vzdálenějším okolí dohledat vhodná hnízdiště či nové partnery, a hlavně… jsou v „doletové“ vzdálenosti od svých příbuzných v sousedních státech.

Římané nazývali řeku Labe Albis, bílá řeka, patrně díky rozsáhlým světlým písčitým plážím, ve kterých řeka tehdy mohla volně měnit svůj tok. Od té doby již uplynulo v řece Labi hodně vody a leckde se řeka výrazně změnila. Ve středoevropských podmínkách však platí Labe stále za výjimečnou řeku.

Rod Pipistrellus je na území České republiky zastoupen čtyřmi druhy. Přestože v posledních letech narůstá počet nových údajů o výskytu netopýra nejmenšího (Pipistrellus pygmaeus) a netopýra parkového (Pipistrellus nathusii), zůstává naším nejrozšířenějším druhem netopýr hvízdavý (Pipistrellus pipistrellus). Posledním zástupcem rodu je pak netopýr jižní (Pipistrellus kuhlii), jehož výskyt byl na území České republiky prokázán teprve nedávno (2007) a jeho nálezy jsou stále vzácné. Údaje o výskytu všech uvedených druhů však pocházejí převážně z léta a z období podzimních migrací. Nečekané překvapení tak způsobil v roce 2010 nález masového zimoviště n. hvízdavého v obtokovém kanálu vodního díla Slapy.

Vodní a mokřadní rostliny jsou velmi významnou skupinou organismů, která bývá bohužel velkou částí botaniků i dalších přírodovědců značně opomíjena. Mnoho oblastí je kvůli tomu z hlediska vodních rostlin velmi málo prozkoumáno. Vodní rostliny jsou přitom velmi důležitým bioindikátorem kvality a čistoty vody a indikátorem množství živin v ní rozpuštěných. Mnoho druhů vodních rostlin v minulosti vymizelo nebo je v současnosti na ústupu, zvláště kvůli změnám hospodaření a vodních poměrů v krajině. Na výskyt těchto rostlin se zaměřil výzkum v západní části Lužických hor.

Poslední článek k danému tématu v Ochraně přírody (6/2012) nesl název Nálezová databáze ochrany přírody a služby veřejnosti. Popisoval veřejné karty druhů, síťové mapy rozšíření a otevřené číselníky. Tento text je vlastně jeho pokračováním, otevření databáze veřejnosti totiž v současnosti dosahuje svého maxima. Od vydání předchozího textu v roce 2012 se otevření databáze posunulo na další úroveň. Od října roku 2017 byla otevřena vlastní nálezová data u neohrožených a nechráněných druhů. Nyní nastává dlouho očekávané maximální otevření, neveřejné zůstanou pouze citlivé údaje.

Pastarček dlouholistý moravský byl popsán v roce 1979 ze severní části Bílých Karpat botanikem Josefem Holubem. Areál poddruhu je omezen na několik lokalit v České republice a na Slovensku. Patří mezi kriticky ohrožené zvláště chráněné druhy České republiky a rovněž mezi evropsky chráněné druhy. Ohrožený a zákonem chráněný je i na Slovensku. Jak v České republice, tak na Slovensku lokalit i početnosti populací tohoto pastarčku za poslední století citelně ubylo. Proto je zachování jeho populací v moravských Bílých Karpatech zásadní také pro celosvětové přežití tohoto poddruhu.

V roce 2018 se rak kamenáč ocitl ve „vybrané“ společnosti druhů, které jsme svou činností přivedli do situace, kdy balancují na pomyslné hraně propasti. Tuto skutečnost nezvrátil ani fakt, že se jedná o živočicha požívajícího dle naší legislativy maximální možné ochrany (dle vyhlášky 395/1992 Sb. figuruje v kategorii kriticky ohrožený, do stejné kategorie je zařazen i v národním červeném seznamu – Vlach et Fischer 2017). Podstatná část naší populace je navíc chráněna i formou vyhlášení evropsky významných lokalit. Ohrožení tohoto taxonu přesto dosáhlo takového významu, že v roce 2018 byly zahájeny práce na přípravě oficiálního záchranného programu.