Rozhovor

K 1. prosinci 2022 byl Ing. Petr Kříž, dosavadní ředitel Regionálního pracoviště SCHKO České středohoří AOPK ČR, jmenován ministrem životního prostředí do funkce ředitele Správy Národního parku České Švýcarsko. Stal se tak v pořadí třetím ředitelem tohoto u nás stále ještě nejmladšího národního parku. Rádi jsme proto využili této příležitosti ke krátkému rozhovoru.

Co vás ve funkci ministryně nejvíce pozitivně či naopak negativně překvapilo?

Pozitivním zjištěním je pro mne profesionalita a racionalita práce velké většiny ochranářů přírody, stejně tak jako vedení ministerstva. A co mne překvapilo negativně? Myslím, že dlouhodobě tady máme z více příčin podceněnou a nedostatečnou práci s veřejností. A to nejen ve vlastní ochraně přírody, ale i v oblasti životního prostředí obecně. Potkávala jsem se s tím doslova na každém kroku.

Vedoucího Správy CHKO Labské pískovce v letech 1991 až 2007 Ing. Wernera Hentschela není pro zaneprázdněnost i jeho současné bydliště v odlehlé části Šluknovska, mimo dosah signálu mobilních operátorů, snadné zastihnout. Nakonec se daří dovolat se. „Tak víte co? Udělejme ten rozhovor nejlépe hned zítra. V pátek odjíždím s někdejším kolegou ze saské správy parku na Pálavu hledat majky. Mají tam šest druhů, čtyři jsme už dříve našli a rádi bychom potvrdili i ty zbývající dva,“ říká energický sedmdesátník do telefonu. Setkáváme se následujícího dne.

V roce 1977 absolvoval fytotechnický obor na Vysoké škole zemědělské v Praze a nastoupil na tehdejší Středisko státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje, kde (zjednodušeně řečeno) pracuje dodnes a se 45 lety zaměstnání je asi v AOPK ČR rekordmanem. Původní organizace byla včleněna do Českého ústavu ochrany přírody, ten se později rozdělil a pak zase spojil pod jiným jménem a Vojen Ložek celou dobu pracuje na Správě CHKO Český kras, s několika etapami, kdy byl zastupujícím vedoucím Správy. Mezi jeho záliby patří kromě dobrovolné ochrany přírody turistika (dříve i jeskyňářství) a fotografování přírody. Je také fanouškem či obdivovatelem železnice a dopravy vůbec (zejména vzhledem k životnímu prostředí).

O radostech i strastech ochrany přírody pod Blaníkem hovoříme s prof. RNDr. Lubomírem Hanelem, CSc., bývalým vedoucím Správy CHKO Blaník. K třiceti letům chráněné krajinné oblasti Blaník vyšel článek v Ochraně přírody č. 2/2011. Zatímco geologické poměry se od doby vzniku CHKO příliš nezměnily, ochrana přírody zažila od roku 1981 řadu změn. 

Začátek projektů ekologické obnovy ve větším měřítku je spojen se spuštěním krajinotvorných programů MŽP v první polovině devadesátých let. Od té doby se na obnovu mokřadů a říčních ekosystémů, obnovu sekundárních degradovaných trávníků, na obnovu pestřejší druhové, věkové a prostorové skladby lesů a obnovu krajinných struktur vynakládá čím dál více prostředků z národních a evropských rozpočtů i rozpočtů samospráv. Stále větší prostor dostává ekologická obnova v projektech rekultivací území narušených těžbou a dalších antropogenních stanovišť. Je tedy současný stav již uspokojivý? Třicet let už vybízí k určitému bilancování, a proto jsme požádali o rozhovor zakladatele vědeckého oboru „restoration ecology“, neboli ekologie obnovy v České republice, Karla Pracha.

Národní park Šumava má s Národním parkem Bavorský les společnou hranici o délce asi 47 km. Společně pak oba národní parky pokrývají největší část souvislé přírodní krajiny centrální Šumavy a Bavorského lesa. Národní park Bavorský les je starší. Byl vyhlášen v roce 1970 mezi Roklanem a Luzným, postupně se ale jeho rozloha zvětšila, takže dnes sahá až k Bayerisch Eisensteinu. A letos se zřejmě ještě rozšíří východním směrem.

S Franzem Leiblem, současným ředitelem Národního parku Bavorský les, vám dnes Pavel Hubený, jeho protějšek z Národního parku Šumava, toto nádherné území představí.