Podrobné vyhledávání v článcích

Máme-li vůbec někdy možnost pozorovat vývoj podzemních objektů, pak snad vedle ledovcových jeskyní je tento proces postřehnutelný, dokonce přímo měřitelný u jeskyní, jejichž vznik je vázán především na gravitační (svahové) pohyby skalních masivů. V této souvislosti máme na mysli jeskyně rozsedlinového typu vzniklé v nekrasových horninách.

O biologickém významu ploch dotčených těžbou nerostných surovin je v současné době mezi odbornou veřejností již poměrně značné povědomí. Zjištění, že výsypky či lomy mohou fungovat jako refugia pro řadu ohrožených druhů organismů včetně těch, co z „normální“ krajiny rapidně ubývají, by v ochranářských kruzích nemělo již nikoho překvapit či dokonce pohoršit.

Ačkoli to tak na první pohled nevypadá, i v běžných hospodářských lesích můžeme najít z pohledu ochrany přírody několik významných typů vodních biotopů se stojatou či mírně tekoucí vodou, na něž jsou vázány svým rozmnožováním ohrožené druhy živočichů. Zejména jde o obojživelníky, vážky a vodní brouky. Ohrožení vodních biotopů v lesích se v poslední době zvyšuje zejména s nástupem moderních postupů a technologií. Jakým způsobem lze minimalizovat negativní vlivy na tyto biotopy a na ohrožené druhy živočichů, přibližuje následující text. Dobrou zprávou je, že vhodná opatření bývají často jednoduchá a nenákladná.

Skalnatá a osamělá krajina při zemské hranici – říká se jí také České Švýcarsko. Písek, připlavený před osmdesáti miliony let druhohorními řekami do mořské delty a stlačený do mohutné desky tvárné horniny. Do daleka se táhnou rokle a lesy. Ve dne se nad nimi nese jen volání krkavců a černých datlů, za noci je ozařuje pouze měsíc. Je možno jimi bloudit hodiny, dny, týdny, z cesty bolí nohy, desetitisíckrát je nutno překročit padlý kmen. Lze v nich prožít pocit samoty a v naprostém tichu poslouchat padající zrnka písku. Hluboko pod koberci rašeliníku vede cesta z hladce opracovaných pískovcových kvádrů. Dřevěné památky pohltil čas. Znamení vytesaná kdysi lidmi do skal – kříže, nápisy a letopočty – zůstávají. V Českém Švýcarsku je ukryto mnoho zvláštních věcí. (Miloslav Nevrlý)

„Je třeba mít neustále na paměti, že úspory nesmějí ohrozit udržení, správu a ochranu vpravdě rodinného stříbra, jímž chráněná území jsou.“

Fosilní plž devonského stáří Platyceras (Tubomphalus) crenistrium žil na dně mělkého prosvětleného moře zhruba před 395 mil. let. Poměrně vzácný. Nejdelší rozměr plže na snímku se blíží 15 mm. Uvnitř Koněpruských jeskyní jej v neptunické žíle, vyplněné materiálem akantopygových vápenců, nalezl Tomáš Vinš a určil Radvan Horný, renomovaný specialista na paleozoické gastropody.

Vysokou skalní stěnu nad Svatým Janem pod Skalou tvoří ukloněné kotýské a koněpruské vápence devonského stáří. V jejich podloží (již v zalesněné části svahu) se nalézá silurský vulkanický komlex. V bezprostřední blízkosti kláštera se na pravé straně snímku nalézají holocenní pěnovce (travertiny) s jeskyní Sv. Ivana.

Malebná krasová krajina, jejíž osu tvoří řeka Berounka, je nejkrásnějším a přírodními hodnotami nejzajímavějším územím ve středních Čechách. V současné podobě je chráněno na ploše větší než 15 km². Ke krajinářsky i přírodovědecky nejhodnotnějším patří svahy a vrcholy nad údolím Bubovického potoka a potoka Loděnice (Kačáku) mezi Svatým Janem pod Skalou a Hostimí.

Kaňon bývalých Svatojánských proudů v odolných vyvřelinách jílovského pásma představuje jednu z nejlepších ukázek říčního ekofenoménu, v němž se soustředí bohatství středočeské přírody.