Podrobné vyhledávání v článcích

Návrat bobra evropského (Castor fiber) do české krajiny poskytuje řadu ekologických přínosů, avšak současně i různé typy konfliktů, a to jak s lidskými aktivitami v krajině, tak i s postoji a emocemi, které tento druh u lidí vyvolává. Jelikož se populace bobra po dlouhé absenci teprve obnovují, je důležité porozumět faktorům ovlivňujícím jeho mortalitu. Každý druh je svým způsobem života a biologií náchylný k jiným typům rizik, a právě proto je přínosné tyto faktory u předmětného druhu analyzovat. Jedním ze zdrojů informací o příčinách úhynu či ohrožení jsou příjmy jedinců do záchranných stanic. Ty plní svůj klíčový účel – poskytují odbornou péči zraněným nebo oslabeným zvířatům jako určitou nápravu dopadů, které živočichům často způsobuje lidská činnost. Jejich úkolem je zároveň navrátit rehabilitované jedince zpět do volné přírody.

Před dvěma desetiletími byl do fauny České republiky vrácen ohniváček rdesnový (Lycaena helle) – drobný, úhledný denní motýl vyhynulý u nás začátkem 50. let minulého století. Přenos části jeho populace z rakouských Türnitzských Alp nebyl klasickou reintrodukcí vyhynulého druhu. Naši původní ohniváčci totiž obývali nížinné slatinné louky, jejich poslední lokalitou bylo slatiniště Černovír na předměstí Olomouce. Dnes původem alpští ohniváčci obývají rašelinné louky v NP Šumava, v pramenné oblasti Teplé Vltavy. 

Nevysokých zalesněných vršků nabízí oblíková krajina severně od Jeseníku velké množství. Ale jen jeden – mezi Písečnou a Supíkovicemi – v sobě ukrývá řadu pokladů. Od těch neživých v podobě jeskyně s unikátními chodbami srdcového tvaru či s archaickými kresbami, se zvolna mizícími nápisy pod sintrovými povlaky a s nickamínkem až po ty živé, které svým bytím propojují svět podzemí a lesa na povrchu.

Přítomnost nepůvodního jelena siky v naší přírodě je tolerována již po několik desetiletí. Sika je lovecky atraktivní zvěří, a myslivecká obec tudíž nemá zájem její stavy redukovat. Nenáročný a přizpůsobivý sika toho dokázal velmi efektivně využít. V některých oblastech našeho státu dosáhla invaze jelena siky takových rozměrů, že zde téměř nenajdeme přírodní stanoviště, jež by jím nebyla významně poškozována. Dobře to lze doložit na příkladech dlouhodobě sledovaných rostlinných druhů a společenstev ve Slavkovském lese.

Vážení čtenáři, milí přátelé přírody a jeskyní,
od 1. 3. 2025 jsem se stal novým ředitelem Správy jeskyní ČR, státní příspěvkové organizace zřízené v roce 2006 Ministerstvem životního prostředí. Zajišťujeme provoz a údržbu 14 zpřístupněných jeskyní v ČR. Jde o šest jeskyní v Jihomoravském kraji (Balcarka, Sloupsko-šošůvské, Výpustek, Kateřinská, Punkevní, Na Turoldu), pět jeskyní v Olomouckém kraji (Javoříčské, Mladečské, Na Pomezí, Na Špičáku, Zbrašovské aragonitové) a tři české jeskyně (Koněpruské, Bozkovské dolomitové, Chýnovská). Rád bych využil této příležitosti, abych napsal, na čem ve Správě jeskyní pracujeme a jaké jsou mé vize do budoucna.

(3. 4. 1934 – 1. 10. 2025)

„Nikdy nemůžeme obhájit náš argument, pokud apelujeme na lidskou hlavu. Musíme oslovit srdce.“

V září 2025 byla ve spolupráci Ministerstva životního prostředí a Ministerstva zemědělství zahájena novela vyhlášky č. 395/1992 Sb. Účelem je přeřazení vlka obecného z kategorie kriticky ohrožený do kategorie ohrožený.

Na konci července vstoupila v platnost novela zákona o lesích. Zatímco vlastníci lesů změny vítají, část ochránců přírody a vědecké komunity je spíše zklamaná. Návrhy Hnutí DUHA a iniciativy Vědci pro les*, podpořené téměř 400 vědeckými a odbornými pracovníky i některými vlastníky, zůstaly převážně nevyslyšeny.

* https://vedciproles.webnode.cz/