Kulér-Medailonky

Ochrana přírody 6/2020 — 21. 12. 2020 — Kulér-Medailonky — Tištěná verze článku v pdf

Vzpomínání na Stanislavu Myslbekovou

Autor: Petr Moucha

Je to už minimálně čtyřicet let, co jsem se poprvé setkal s dvojicí znalců Českého krasu. Byli to manželé Stanislava a Zdeněk Myslbekovi. Hlavou rodiny byl Ing. Zdeněk Myslbek, ale krkem, který hlavu ovládal, byla pochopitelně Stanislava. Po utvoření skupiny dobrovolných spolupracovníků Správy CHKO Český kras se Stáňa, jak ji všichni členové této skupiny důvěrně oslovovali, stala motorem při organizování různých společných akcí. Organizovala brigády a odborné akce pro přírodu a krajinu milovaného Českého krasu. Se Zdeňkem mapovali výskyt ohrožených druhů rostlin a živočichů, prováděli drobné zásahy ve prospěch chráněných druhů rostlin především v dnešní národní přírodní rezervaci Karlštejn. Zejména v botanice měla Stáňa hluboké znalosti. Díky dokonalým znalostem cenných částí krasu byla kvalifikovaným průvodcem fotografa Karla Kuklíka, který shromažďoval snímky pro později vydanou publikaci „Chráněná krajinná oblast Český kras“ (Pressfoto 1988). Zaznamenávala také místní názvy, navazovala přátelské vztahy se starousedlíky, od kterých získávala cenné informace. Pro celou partu dobrovolných spolupracovníků správy (kterých tehdy bylo kolem stovky) organizovala exkurze a poznávací zájezdy do jiných chráněných území v ČR. Na tyto akce byla vždy vynikajícím způsobem vybavena přírodovědnými i vlastivědnými informacemi.

S manželem obývali domek v osadě Kazín, poděděný po Stániných rodičích. Okolo domku vybudovali a pečlivě udržovali okrasnou zahradu, na které Stáninou chloubou byla malá sbírka azalek a rododendronů. Na jejich rozkvět se každé jaro velmi těšila. V mládí a v aktivním věku vedla bohatý společenský život. Hrála ochotnické divadlo, přátelila se se špičkovými hudebníky a herci. Měla fenomenální paměť. Po ovdovění se dál podílela na péči o přírodu Českého krasu. Časem řídla parta seniorů, kteří se s ní na exkurzích a průzkumech podíleli. Ani Stáně nedovoloval horšící se zdravotní stav pravidelně navštěvovat kras. Kontakty se omezovaly jen na občasnou telefonickou komunikaci. Stáňa byla vášnivou houbařkou, a tak jedním z našich posledních společných výletů do krasu byla vycházka za houbami. Vyvezl jsem ji autem a už tehdy si stěžovala, že se určitě jara nedožije. Její předpověď byla bohužel pravdivá a od jejího syna jsem se začátkem letošního března dozvěděl, že Stáňa po krátkém náporu nemoci v nedožitých 87 letech zemřela (narodila se 8. července 1933 ). Všichni, kdo Stáňu znali, budou vzpomínat na prožitá milá společná setkání.