František Pelc

Ještě před několika lety se zdálo, že většina afrických i asijských druhů nosorožců překoná kritické chvíle svého totálního ohrožení. V relativním bezpečí několika národních parků a rezervací se jejich počty většinou stabilizovaly či narůstaly, protože hlavní důvod jejich vybíjení vymizel. Vybájené afrodiziakální účinky prášku z rohoviny byly nahrazeny opravdu funkčními medikamenty jako viagra a další. Vypadalo to slibně.

Nosorožec tuponosý (Cerathoterium simum) je nejčastější obětí brutálního vybíjení mj. proto, že se rád pase v přehledných otevřených afrických savanách a jeho rohy jsou největší - mohou dorůst až dvoumetrové délky. Přes 90 % jeho populace je vázáno na státní a privátní rezervace Jižní Afriky a zde mezi úplně nejvýznamnější útočiště patří Hluhluwe-Umfolozi Park, odkud pochází i tento snímek.

Hejno jeskápů rezavých (Calidris canutus) a břehoušů rudých (Limosa lapponica) tvořené statisíci jedinců. NP Schleswig-Holsteinisches Wattenmeer v Německu. U nás tito ptáci protahují jen vzácně.

Chráněná území v jižní a východní Africe neproslavila ani tak krása tamější krajiny, jako pestrá a stále ještě početná společenstva volně žijících živočichů. Jména jako Serengeti, Masai Mara nebo Kruger dobře znají milovníci přírody doslova po celém světě. Oblast kolem řeky Tsavo v jihovýchodní Keni představuje z tohoto pohledu výjimku. Návštěvníkům může nabídnout nezapomenutelné scenérie, doplněné překvapivě pestrou mozaikou rozmanitého prostředí. Tsavo se ale do povědomí veřejnosti dostalo také díky zvířatům, i když nejdříve ne úplně žádoucím způsobem.

Vážení přátelé, milí čtenáři, kolegové,

prosincové číslo našeho časopisu připomíná v pěkném článku Pavla Hubeného padesáté výročí jednoho z našich vůbec nejvýznamnějších chráněných území – chráněné krajinné oblasti Šumava. Vznikla v roce 1963 na ploše skoro sedmnácti set kilometrů čtverečních.

V těchto dnech se dožívá osmdesátin významný český přírodovědec, ochranář přírody, skaut, cestovatel a spisovatel RNDr. Miloslav Nevrlý. Narodil se 29. října 1933 v Praze, absolvoval gymnázium a Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. Po promoci v roce 1957 nastoupil do Severočeského muzea v Liberci, kde působil v zoologickém oddělení až do roku 2000. Tajemné a tehdy skoro liduprázdné Jizerské hory si zamiloval již od studentských let a staly se mu celoživotním osudem.

Problematika životního prostředí je Petru Gandalovičovi blízká. Prakticky se s ní setkával v průběhu svého působení na řadě postů, ať už jako náměstek ministra životního prostředí v letech 1992–1994, na ministerských postech resortu místního rozvoje (2006–2007) a zemědělství (2007–2009) nebo jako primátor města Ústí nad Labem (2002–2006). Diplomatickou kariéru nastartoval jako vrchní ředitel na Ministerstvu zahraničí v roce 1994, později působil jako generální konzul ČR v New Yorku (1997–2002). Od roku 2011 je velvyslancem České republiky v USA. Pan velvyslanec poskytl rozhovor při příležitosti návštěvy delegace resortu Ministerstva životního prostředí v USA.

Chráněná území zaujímala v roce 2010 více než 17 milionů km²souše, tedy rozlohu Evropy a Austrálie dohromady (Bertzky et al.2012) a podle některých názorů jde o plošně nejrozšířenější typ využití souše vůbec (Kareiva & Marvier 2011). Národní park se stal natolik známou kategorií chráněných území, že si část veřejnosti ztotožňuje chráněné území právě s ním. Současně jde o jednu z nejvíce diskutovaných a nejproblematičtějších běžných kategorií. V následujících řádcích se pokusíme přiblížit dosavadní vývoj národních parků ve světě a zhodnotit jejich význam pro péči o přírodní a krajinné dědictví jako jednoho z předpokladů naší existence.

Vizí národních parků v České republice je chránit přírodní hodnoty vázané na přírodní či přírodě blízké ekosystémy na dostatečně velkých plochách a umožňovat jejich nerušený vývoj a poznávání tohoto vývoje. Parky jsou místem, kde se lidé mohou setkávat s divokou přírodou.

Afrika vyniká nejvyšší druhovou rozmanitostí savců ze všech kontinentů. Bohužel se rozsah málo narušeného přírodního prostředí za posledních pár desítek let s výjimkou několika řídce zalidněných zemí, jako je Namibie, Botswana, Zambie, Gabon, Kongo, Středoafrická republika nebo Jižní Sudán, většinou rozmělnil na různě velké střípky, které v lepším případě požívají územní ochranu.