Úvodem

Ochrana přírody 2/2016 — 30. 5. 2016 — Úvodem — Tištěná verze článku v pdf

Zdeněk Patzelt

Autor: Zdeněk Patzelt

Mě tahle jarní euforie pravidelně probouzí každý rok a tak jsem se šel probudit do mokřadů Podtroseckých údolí v Českém ráji. Za kvetoucími bledulemi sem zavítaly i tisíce dalších návštěvníků, a když jsem tak přemýšlel, co může o svátcích přimět takové zástupy lidí ke stejné činnosti, příliš mnoho jiného, než krásný výlet do přírody, mne nenapadlo. A to je dobře, protože „je na čem stavět“, v každém je alespoň kousek ochránce přírody.

V historii naší ochrany přírody jsou ale i ojedinělejší události, které lze považovat za výjimečné či přelomové. Letošní rok je přímo nabitý výročími a některá si připomínáme právě v těchto dnech. Například 19. března 1976 byly vyhlášeny 4 naše CHKO najednou, České středohoří, Lužické hory, Kokořínsko a Pálava. Před 70 lety, dne 15. května 1946, vyšlo první číslo tohoto časopisu a významný byl také celý rok 1991, kdy byl přijat dodnes moderní zákon o ochraně přírody a krajiny a k tomu vznikly dva naše národní parky, Podyjí a Šumava a tři další CHKO, Broumovsko, Poodří a Železné hory, ty všechny tak letos slaví 25 let existence. Rok 1991 se tím stal skvělou ukázkou toho, že stav ochrany přírody často není jen otázkou dlouhodobé státní politiky, ale i odrazem momentálního rozložení ochraně přírody nakloněných nálad.

K těmto významným událostem se nejnověji a zcela nenápadně zařadil i počátek roku 2016, kdy se do dění v ochraně přírody promítl zákon o státní službě. Jeho předchůdce – služební zákon, byl sice schválen již před dlouhými 14 lety, ale jeho účinnost byla neustále odsouvána, až nakonec nikdy nevstoupil v platnost a nebýt hrozících sankcí, patrně by oblast státní služby dodnes žádný zákon neupravoval. Zákon o státní službě, kterým byl původně zamýšlený služební zákon nahrazen, nabyl účinnosti k 1. 1. 2015 a nyní k počátku roku 2016 klíčoví zaměstnanci státní ochrany přírody konečně dostávají právní jistotu služebního poměru a stávají se státními zaměstnanci nezávislými na osobních zájmech vlivných lidí či jejich ještě vlivnějších přátel. A to je událost opravdu historická, na které nic nemění skutečnost, že národní parky se této vymoženosti vzdaly a upřednostnily jistotu nejistoty příjmů z vlastní činnosti. Z osobní zkušenosti vím, jaké to je, když do rozhodování správního úřadu někdo zasahuje například způsobem: „Když to nepovolíš, nechám tě vyhodit“. Někteří lidé prostě tíhu své moci neunesli a je tedy jen dobře, že už nebudou vystaveni pokušení každé čtyři roky obsadit celá pracoviště ochrany přírody „svými lidmi“. A že k tomu bohužel docházelo, o tom nejlépe svědčí právě uskutečněné historické setkání všech 10 ředitelů Národního parku Šumava, kde bylo devět z nich „vyměněno“ vždy po volebním střídání šéfů rezortu a jeden stihl včas odejít sám. Spolu s nimi pak „byl odejit“ nejeden další zaměstnanec ochrany přírody, často ti z nejpřínosnějších. Ono setkání deseti šumavských ředitelů v dokonalém kontrastu moderoval Tomáš Rothrockl, který je jediným ředitelem Národního parku Podyjí po celých 25 let, tedy stejně dlouho, jako existuje i Národní park Šumava se svými deseti řediteli. Současné vedení šumavského parku si zaslouží uznání za to, že se k veřejnému setkání všech ředitelů, kterým bylo přisouzeno nemít se rádi, odhodlalo a lze jenom doufat, že tím byl položen základ lepších časů pro Šumavu.

Vše tedy nasvědčuje tomu, že na stabilitu personálního zázemí naší ochrany přírody už lze hledět s větším optimismem. Ostatní nyní bude do značné míry záviset právě na samotných zaměstnancích, kteří se služebního poměru dočkali, a za sebe bych jim jako vnější pozorovatel rád vyslovil velké přání, aby si svého nového postavení dokázali vážit. A taky, aby o své práci rádi psali třeba v tomto časopise. Ono se totiž jedná i o veliký závazek.

A úplně všem přeji mnoho krásných výletů do rozkvetlé i nerozkvetlé přírody.

 

Zdeněk Patzelt,

šéfredaktor časopisu Ochrana  přírody