Úvodem

V současné moderní společnosti jsme svědky toho, jak člověk ztrácí sounáležitost s okolní přírodou a krajinou a mnohdy ji vnímá zejména z produkčního pohledu. Přitom mu unikají nejen aspekty přírodovědné, ale i další skutečnosti. Příroda a krajina jsou nositeli národní identity, historické paměti atd. Jsou prostě dědictvím předků a naší povinností by měla být jejich ochrana. Netýká se to pouze přírodně cenných území, která jsou zákonně chráněna, ale i zemědělské krajiny.V současné moderní společnosti jsme svědky toho, jak člověk ztrácí sounáležitost s okolní přírodou a krajinou a mnohdy ji vnímá zejména z produkčního pohledu. Přitom mu unikají nejen aspekty přírodovědné, ale i další skutečnosti. Příroda a krajina jsou nositeli národní identity, historické paměti atd. Jsou prostě dědictvím předků a naší povinností by měla být jejich ochrana. Netýká se to pouze přírodně cenných území, která jsou zákonně chráněna, ale i zemědělské krajiny.

Jsem v nelehké roli. Ačkoli stojím v čele resortu životního prostředí, ochranou přírody jsem se nikdy profesně nezabýval. Nejsem expert na environmentální politiku, ochranu klimatu či ovzduší, ba ani na odpadové hospodářství. Jsem průměrný obyvatel planety Země, který má rád přírodu, protože do ní zkrátka patří. A také člověk, který si z komunální politiky odnesl zkušenost, že pro spokojenost lidí je velmi důležité, aby věděli, že jim někdo naslouchá a vážně se zabývá jejich názory na podobu místa, kde žijí.

Krajinný ráz je součástí zákona o ochraně přírody a krajiny. Jeho věcná podstata přitom vede napříč často velmi odlišnými obory, takže se dnes této problematice věnují ekologové, urbanisté, zemědělci nebo geografové. Lesník a ekolog Igor Míchal měl pravdu, když kdysi poznamenal, že hodnocení krajinného rázu si žádá polyhistora se skvělou vyjadřovací schopností.

Valné shromáždění OSN vyhlásilo rok 2011 Mezinárodním rokem lesů s ústředním tématem „Lesy pro lidi“. Jeho cílem je především upozornit na celosvětový význam lesů a nezbytnost jejich obhospodařování trvale udržitelným způsobem. Lesy jsou domovem a zdrojem obživy pro 1,6 miliardy lidí, jsou nositeli 80 % biologické rozmanitosti na souši a mají zásadní význam pro stabilitu klimatu. Ačkoli se odlesňování v tropických oblastech v posledním desetiletí významně zpomalilo, stále pokračuje neúnosně vysokým tempem. I proto Evropská unie vyvíjí značné úsilí, aby se na její trh nedostávalo dřevo a dřevařské výrobky, které pocházejí z nelegálních těžeb. Zatím posledním krokem je přijetí nařízení Rady EU a Evropského parlamentu č. 995/2010, kterým se stanoví povinnosti hospodářských subjektů uvádějících na trh dřevo a dřevařské výrobky.

rok 2010, jehož ústředním ochranářským tématem je biodiverzita, bude za několik dní minulostí. Řečeno s autory jednoho z příspěvků v tomto čísle, je slibným signálem, že po Mezinárodním roce biodiverzity nezůstávají jen strohá rekapitulace a líbivé logo, ale také otázky, k nimž společně hledáme odpovědi. Vždyť palčivých otázek, které ochrana přírody musí nebo by měla v současnosti řešit, není málo.

Pro ochranu přírodního prostředí, ekologické stability krajiny a uchování biodiverzity je obecně důležité vytvářet chráněná území jakékoliv kategorie a velikosti. Protože některé fenomény, druhy a procesy se prostě nedají na malých ploškách dlouhodobě uchránit, hrají obzvláště významnou roli tzv. velkoplošná chráněná území, v České republice chráněné krajinné oblasti a národní parky.