Podrobné vyhledávání v článcích

Zvonovec liliolistý – dlouhověká rostlina příbuzná zvonkům – je kriticky ohrožený druh. Roste především ve světlých lesích, při okrajích lesních cest a na pasekách, méně často v loukách. Kvete na přelomu července a srpna. Jeho úbytek zapříčinila především změna hospodaření v lesích v minulém století. Prosvětlené lesní porosty na místech vhodných pro zvonovec nahradily vysokokmenné stinné lesy. Zvonovci neprospěl ani zvýšený přísun živin do krajiny, kvůli kterému na světlých místech vyrůstají konkurenčně silné byliny. A v posledních desetiletiletích trpí okusem přemnožené spárkaté zvěře, která ho spase dříve, než vykvete.

Záchranný program pro sýčka obecného je úplně nový, pro sysla obecného běží už deset let a MŽP v srpnu schválilo jeho aktualizaci. Ambicí je, aby se početnost sýčků zvýšila z dosavadní stovky na tisíc párů, pro sysla se počítá s osidlováním příhodných míst v okolí stávajících lokalit a výměnou jedinců mezi populacemi, aby se omezilo příbuzenské křížení.

Vypouštění je vrcholem mezinárodního projektu Malsemuschel zaměřeného na podporu životního prostředí perlorodky, ve kterém jsou mimo jiné odchováváni mladí mlži k obnově přestárlé populace. Mladé perlorodky tak posílí česko-rakouskou populaci tohoto vzácného mlže. Vedle odchovu je nezbytnou součástí projektu také obnova přirozeného prostředí perlorodky a plán různých úprav a opatření v povodí řeky Malše, aby perlorodka mohla přežít a rozmnožovat se. Mlže za přítomnosti expertů z obou stran hranice do Malše vypustili premiér Andrej Babiš, ministr životního prostředí Richard Brabec a ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny ČR František Pelc. 

Ve dnech 19.–21. září 2020 navštívili Českou republiku odborníci z Mezinárodní unie ochrany přírody (IUCN) a Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO). Cílem jejich mise bylo ověřit, zda návrh na vyhlášení NPR Jizerskohorské bučiny lokalitou světového dědictví UNESCO splňuje náročná kritéria, oprávněně kladená na udělení zmiňovaného i v globálním měřítku vysoce prestižního ocenění (viz Ochrana přírody, 75, 1, ii-iii, 2020). 

Mezivládní organizace Rada Evropy uděluje již od roku 1965 národním parkům, přírodním rezervacím a dalším kategoriím územní ochrany, které příkladně pečují o přírodní a krajinné dědictví nesporného celokontinentálního významu, Evropský diplom pro chráněná území (viz Ochrana přírody, 73, 2, i-iii, 2018). 

Skalní hrádek Falkenštejn u Jetřichovic byl v písemných pramenech zmiňován v letech 1395–1457. Ani po jeho zániku ale nebyl vrchol opuštěn, což dokládají četné letopočty z 16.–20. století vysekané do skály. Sloužil jako pozorovatelna v časech lovu, sucha (stanoviště požárních hlídek) a od 19. století se stal i výletním cílem. Napodiv však unikl zvelebovacím aktivitám turistických spolků. 

10. září 2020 bylo v Bad Schandau podepsáno memorandum, kterým se chráněná území na řece Labi spojila do neformální iniciativy Elbe Parks. Inspirací byla starší a úspěšná „sestra“ Danube Parks. 

Základ poznání orchidejové flóře v Orlických horách a podhůří prakticky položil František Procházka (1964), neboť předchozí široce pojaté lokality mnohdy vzbuzují pochybnosti. V poslední dekádě se tomuto tématu asi nejvíce věnoval Michal Gerža (2006, 2007, 2011, 2013, 2019). Naštěstí se zdá, že jím předvídaný „Soumrak vzácnějších orchidejí“ alespoň v současné době nenaplňuje nejčernější scénáře, ba co víc, podařilo se v CHKO Orlické hory znovuobjevit, nebo dokonce nově nalézt hned několik druhů. Na druhou stranu se opětovně nedaří potvrdit výskyt nedávno objeveného kruštíku bahenního (Epipactis palustris).

Již v době vzniku Národního parku České Švýcarsko v roce 2000 byla vnímána potřeba environmentálního vzdělávání dětí, mládeže i dospělých jako nedílná součást aktivit nově zřízené Správy NP. Ze zkušeností evropských národních parků vyplynulo, že není možné chránit životní prostředí kolem nás pouze prostřednictvím ochranářských opatření či zákazy a nařízeními, ale že je velmi důležité vzdělávání, informovanost a osvěta návštěvníků, místních obyvatel a školáků z blízkého i vzdáleného okolí. Prostřednictvím environmentálního vzdělávání a osvěty představuje Správa NP kulturní i přírodní dědictví našeho regionu a vysvětluje potřebu jeho ochrany a jeho zachování a rozvoj pro budoucí generace. Správa NP prezentuje národní park nejenom jako unikátní místo, které stojí za to navštívit, ale jako náš společný domov. Domov, jenž sdílíme s přírodou a který jsme se, jako společnost, rozhodli chránit.

Člověk, který prožil kus života v krkonošské tundře, si na Svalbardu s určitou mírou nadsázky připadá jako doma. Podobné mrazové formy půd, známé druhy nebo alespoň rody rostlin, ptačí druh, který občas zavítá i do Krkonoš… Téměř vše ovšem v nesrovnatelně rozsáhlejším měřítku, s minimální mírou narušení člověkem a hlavně bez davů turistů všude kolem.