Podrobné vyhledávání v článcích

Přírodní rezervace Na Čihadle, nejznámější rašeliniště Jizerských hor. Nachází se ve výšce 950-980 m n. m.

Rašeliniště jsou velmi specifickým biotopem. Typické je pro ně hromadění organické hmoty v důsledku trvalého zamokření. Klíčový význam pro rozvoj rašelinišť v Jizerských horách mělo vhodné uspořádání terénu (náhorní plošina se sníženinami), geologické podloží (na živiny chudé horniny krystalinika) i hydrologické a klimatické podmínky (vysoké úhrny srážek, nízké teploty). Charakteristické je dobře vyvinuté mechové patro s dominantními rašeliníky. Vegetace rašelinišť připomíná spíše severskou tajgu či tundru. Nalezneme zde řadu glaciálních reliktů jak mezi rostlinnými, tak i živočišnými druhy. Významná část druhů rašelinišť patří mezi zvláště chráněné.

V minulosti bylo hlavní hrozbou pro jizerskohorská rašeliniště především plošné odvodňování a zalesňování. Negativně se rovněž projevilo velkoplošné odlesnění okolí rašelinišť při imisních kalamitách v 80. letech 20. století a následné letecké vápnění a hnojení lesů. V současné době jsou zdejší četná rašeliniště chráněna v systému maloplošných zvláště chráněných území. K nejznámějším patří Rašeliniště Jizery a Rašeliniště Jizerky.

Text Jitka Thelenová

Blatnice bahenní(Scheuchzeria palustris L.) – vytrvalá jednodomá bylina (geofyt) se šikmým oddenkem tvořícím až 50 cm dlouhé výběžky, pokryté pochvami odumřelých listů. Lodyha je přímá, nevětvená, 10–20 cm vysoká a olistěná. Listy jsou na bázi nahloučené, někdy až 40 cm dlouhé. Čepele listů jsou celistvé, jehlovité až čárkovité, žilnatina souběžná. Květenství tvoří hrozen o 3–10 květech. Květy vyrůstají na přímých stopkách, jsou pravidelné, podepřené listeny. Okvětí je složeno ze šesti protáhle vejčitých, žlutozelených lístků, dlouhých 2,5–3 mm. Tyčinky jsou volné, gyneceum je složeno ze šesti nebo tří plodolistů. Plodem jsou šikmo vejčité, asi 5 mm dlouhé měchýřky se 2 semeny. Kvete od května do srpna. Roste na silně kyselých a živinově značně chudých mokřadech, převážně rašeliništního charakteru. Nejčastěji se nachází na zaplavovaných místech, v zarůstajících jezírkách a vrchovištních šlencích. Patří mezi druhy charakteristické pro svaz Leuko-Scheuchzerion palustris.

Jedná se o severský holarktický druh, jehož souvislý eurasijský areál sahá od Kamčatky do východní Evropy. Západním směrem jsou další výskyty izolované. Severní hranice disjunktního evropského areálu vede od poloostrova Kola přes Tromso v Norsku do Skotska. Ojediněle se vyskytuje i na Islandu. Jižní hranice vede od středního Povolží přes Ukrajinu, Karpaty, severní Balkán po střední Pyreneje. V České republice roste na rašeliništích pohraničních hor v nadmořských výškách 700–1 400 m. Jedná se o glaciální relikt. V Jizerských horách jsou nejbohatší populace v Přírodní rezervaci Na Čihadle a v Národní přírodní rezervaci Rašeliniště Jizerky.

Blatnice bahenní je zařazena v červeném seznamu a podle zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny mezi kriticky ohrožené druhy.

Zdroj: Gabriela Leugnerová (http://botany.cz/cs/scheuchzeria-palustris/)

Pohled z Jizerskohorských bučin do údolí Smědé