Podrobné vyhledávání v článcích

Tento článek, který je ochranářskou aplikací práce Sádlo et al. (2011), píšeme v souvislosti s aktuálním rozšířením CHKO Kokořínsko o dokeskou část, táž problematika je však významná za hranicí této oblasti. Dokesko, zhruba vymezené městy Česká Lípa, Bakov nad Jizerou a Hamr na Jezeře, je jedním z největších území souvislého výskytu původních borů v České republice. Bory a lesy s velkou převahou borovice tvoří cca 80 % rozlohy budoucí CHKO, i když přes polovinu z toho chápe celostátní mapování biotopů jako lesní kultury nebo kulturou silně degradované porosty.

Zelené mosty, ekodukty, někdy též ironicky „mosty pro medvědy“ jsou poslední dobou v České republice bez nadsázky žhavým tématem. Často jsou označovány za hlavní příčinu neúměrné ceny našich dálnic. Smutnou skutečností je, že řada těchto staveb, která byla v minulosti realizována, svůj účel dnes neplní, což vyvolává oprávněnou kritiku. Paušalizování tohoto problému však vede k úplnému odmítání oprávněných ekologických požadavků při stavbách významné dopravní infrastruktury. Chybějící státní koncepce pro tuto oblast nahrává uplatňování krajních přístupů – na jedné straně vznikají nákladné stavby ekoduktů na zcela nesmyslných místech a naopak tam, kde je třeba průchodnost dálnic skutečně zajistit, jsou oprávněné požadavky odmítány.

Romantický kraj vápencových skal a hlubokých lesů mezi Prahou a Berounem, jehož osu tvoří řeka Berounka a výraznou dominantu středověký hrad Karlštejn, byl před čtyřiceti lety vyhlášen chráněnou krajinnou oblastí. Jeho příznačný název Český kras poprvé použil významný badatel z první poloviny 20. století Jaroslav Petrbok, který si na svých cestách po Balkánském poloostrově všiml podobnosti vápencové krajiny v srdci Čech s klasickým středozemním krasem.

Vážení čtenáři,

Svaz měst a obcí ČR patří mezi organizace, které na první pohled nemají s ochranou přírody až tak moc společného. Ve skutečnosti ale obecní samosprávy mají zásadní podíl na rozumné ochraně přírodního a krajinného prostředí. Dohoda, kterou Svaz uzavřel s Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR, je potvrzením našeho zájmu o vzájemnou spolupráci. Dobře si totiž uvědomujeme, že ochrana přírody je důležitou součástí veřejného života a že bez vzájemné kooperace, intenzivní výměny informací a vyjednávání společných postupů není možné skutečně efektivní ochrany přírody dosáhnout.

Praha– V polovině ledna 2012 se uskutečnilo první zasedání Rady Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Tento poradní orgán byl ustanoven s cílem otevřít profesionální ochranu přírody zainteresované veřejnosti z řad uznávaných osobností, zejména z oblasti vědy, legislativy, veřejné správy a neziskového sektoru. Vedle zpětné vazby bude Rada i inspirací při koncepční a strategické práci organizace.

Praha– Od začátku letošního roku sídlí ředitelství Agentury ochrany přírody a krajiny ČR na adrese Praha 11 – Chodov, Kaplanova 1931/1. Pro mnohé to místo není neznámé, ve stejném budově působila ještě před deseti lety Správa chráněných krajinných oblastí ČR a později Státní fond životního prostředí.

Bílé Karpaty– Dne 27. ledna se na Správě CHKO Bílé Karpaty konala již po šestadvacáté tradiční Botanická sekce, které se zúčastnila téměř padesátka profesionálních i amatérských botaniků, pracujících v tomto území, a to na obou stranách česko-slovenské hranice.

Koncem minulého roku, 22. listopadu 2011, zemřela RNDr. Milada Leiská, dlouholetá pracovnice státní a dobrovolné ochrany přírody. Odešla stejně tiše jako proběhl celý její život věnovaný ochraně přírody a hodnot spojených s tímto celoživotním postojem a programem. A tak je jenom otázkou, na co vzpomenout.

Na rozdíl od mnohých spasitelů a jejich statí tahle útlá knížka působí osvěžujícím dojmem. Proč? Protože je psaná krajinným ekologem, který netrpí nedostatkem odborných znalostí, praktických zkušeností a pozorovatelského talentu. Je to jakási sbírka krátkých úvah o naší krajině z různých a někdy i méně běžných pohledů. To dobře dokreslují i názvy kapitol: Kdo je odpovědný za krajinu? Číst krajinu. Subjektivní problém s krajinným rázem. O paměti krajiny. Dobře míněná biopaliva. Zglajchšaltovaná péče. Krajiny zvuků. Land art-umění uprostřed krajiny. Jak může projektovat revitalizace ten, kdo není rybářem? Krajina s.r.o. Větrníky jako symbol. Propast mezi vědou a praxí. Víra metodiky aneb šablona pro krajinu. Zatracené meliorace.

Koncem roku 2011 vydala AOPK ČR další číslo regionálního odborného sborníku Bohemia centralis, tentokrát věnované Křivoklátsku. V této souvislosti je třeba připomenout, že již čtvrtý ročník sborníku, poprvé vydaného v roce 1975, byl zaměřen na stejnou oblast, a čtenář se s odstupem téměř 40 let může přesvědčit o obrovském pokroku ve znalostech tohoto území, zejména ve vztahu k chráněné přírodě a krajině.