Podrobné vyhledávání v článcích

Tvrdé luhy nížinných řekjsou vázány na říční úvaly a nížinné pánve v teplé a relativně suché klimatické oblasti, na nivních nebo glejových půdách. Půdy jsou těžší, jílovitohlinité až jílovité, bohaté živinami a pravidelně nebo občas zaplavované. Úroveň hladiny podzemní vody v průběhu roku kolísá v rozsahu i více než dvou metrů. V Libickém luhu jsou tvrdé luhy zastoupeny především jilmovými doubravami. Jedná se o třípatrové porosty s dominantním dubem letním nebo jasanem ztepilým. Podíl jilmů, charakteristických dřevin tvrdého luhu, v poslední době poklesl v důsledku grafiózy. Návštěvníka lužní lesy zaujmou především v jarním aspektu kvetoucími koberci jarních geofytů. Jilmové doubravy jsou typickým společenstvem českého termofytika, především Středolabské, Východolabské a Dolnooharské tabule. Na Moravě je výskyt soustředěn na Hornomoravský úval, nejnižší polohy Bečevské nivy, severní polovinu Dyjskosvrateckého úvalu a Ostravskou pánev.

Jilmové doubravy patří v současnosti k silně ohroženým společenstvům. Kromě toho mají zachovalé porosty významnou funkci břehoochrannou a půdoochrannou a pozitivní vliv na mezoklima území. Podmínkou jejich další existence je udržení přirozeného vodního režimu s občasnými záplavami.

Text Irena Formanová

Kruštík polabský Epipactis albensis Nováková et Rydlo– vzpřímená zelená rostlina výšky 9-30 (38) cm s krátkým vystoupavým oddenkem a četnými kořeny. Lodyha je ve spodní části lysá, v horní části hustě a krátce pýřitá. Dolní listy jsou zakrnělé v hnědé pochvovité šupiny, výše na lodyze jsou listy svěže zelené, kopinaté, s výraznou žilnatinou, dlouhé 3-6 cm a široké 1-2 cm. Řídké květenství zaujímá asi třetinu lodyhy a sestává z 3-12 květů. Květy jsou autogamické, jen málo otevřené až téměř zcela uzavřené. Vnější okvětní lístky jsou žlutavě zelené, vnitřní bělavě zelené. Kvete poměrně pozdě; v srpnu až září, výjimečně již koncem července. Kruštík polabský byl popsán v roce 1978 z Libického luhu. Přesná hranice areálu druhu není dosud známa. Zpočátku byl považován za endemit českého Polabí. Později byl nalezen podél středních a dolních toků řady českých a moravských řek a i mimo Českou republiku, ve střední a západní Evropě. Kruštík polabský je druhem stinných lužních lesů. Jen ojediněle jej lze nalézt v lučních společenstvech. Ohrožen je především nešetrnou těžbou a změnou druhové skladby lesních porostů.

Kruštík polabský je silně ohroženým druhem jak podle vyhlášky MŽP 395/1992 Sb., tak podle Červeného a černého seznamu cévnatých rostlin ČR.

Text Irena Formanová

Roháč obecný (Lucanus cervus) je evropsky významným druhem, který se vyskytuje v Libickém luhu.

Periodické tůně jsou charakteristickým fenoménem lužního lesa a je na ně vázán výskyt řady vzácných druhů organizmů.

Ostrov Nová Guinea oplývá neuvěřitelným bohatstvím, ať už jde o nerostné suroviny, počet jazyků, které zdejší obyvatelé používají, nebo druhovou rozmanitost rostlin a živočichů. Přes vzrůstající tlak okolního světa se na ostrově zachovaly korálové útesy, rozlehlé porosty nížinných i horských ralesů, ale i další typy suchozemských biotopů. Klasické národní parky tu nenajdete, ale místní chráněná území nejsou úplnou výjimkou. A s jedním z nich, Kau Wildlife Area (Kau WA), bych vás chtěl seznámit.

Bývalé vojenské výcvikové prostory patří mezi jedny z nejzajímavějších a v mnoha ohledech i nejlépe zachovalé části přírody. Specifická „armádní péče“, spočívající v častých pojezdech těžké vojenské techniky v terénu, nezřídka s razantním narušováním povrchu při vojenských cvičeních, nejenom zvýšila rozmanitost krajiny, ale umožnila také vznik významného druhotného refugia řady druhů rostlin a živočichů.