Mezinárodní ochrana přírody

Ochrana přírody 5/2008 — 21. 10. 2008 — Mezinárodní ochrana přírody

Dlouhodobý ekologický výzkum

Autor: Jaroslav Vrba

S ohledem na generační dobu lesních porostů či délku života mnohých živočichů je jasné, že na mnohé otázky ekologie i ochrany přírody krátkodobý projekt nemůže dát uspokojivé odpovědi. O zachycení dlouhodobých změn životního prostředí či důsledků přeměny kulturní krajiny nemluvě. Masivní rozvoj počítačových technologií sice do určité míry pomáhá nedostatek dat či chybějící informace obejít pomocí modelů, které umožňují simulovat různé scénáře vývoje, ale jejich spolehlivost do značné míry závisí na tom, jakými daty model „nakrmíme“. A pro pochopení funkcí ekosystémů jsou „tvrdá data“ nenahraditelná.

Koncept dlouhodobého ekologického výzkumu (LTER; Long-Term Ecological Reserch) se snaží o překonání nedostatků a omezení krátkodobého projektového financování výzkumu. Jeho idea vznikala postupně a navazuje na nejlepší tradice ekosystémového výzkumu a dlouholetého ekologického monitoringu. K nejdéle sledovaným lokalitám patří například experimentální zemědělská stanice v britském Rothampstedu (nedaleko Londýna) – před 165 lety velkoryse založené sledování umožňuje nejen vyhodnocovat unikátní dlouhodobé trendy na různě ovlivněných experimentálních plochách, ale také zpětně analyzovat dlouhodobě skladované vzorky půd, plodin apod. současnými metodami. Mezi prvními začali s „masivními investicemi“ do infrastruktury LTER američtí vědci. Koncem 70. let 20. století si uvědomili, že efektivitu dlouhodobých výzkumů mohou znásobit, když získaná data vyhodnotí „napříč lokalitami“. Národní nadace pro vědu (NSF), v USA významný poskytovatel peněz na výzkum, iniciovala debatu o koncepci LTER a založení národní sítě – US LTER Network (v současnosti 26 lokalit).

NSF v 80. letech podporovala rostoucí počet výzkumných projektů, z nichž vznikla celá řada kvalitních publikací. Ani to však nestačilo k postižení (odlišení) globálních vlivů na pozorované trendy. Proto v 90. letech NSF podpořila „export“ myšlenky LTER – iniciovala vznik mezinárodní sítě ILTER a sponzorovala ustavení národních sítí v mnoha rozvojových zemích a tzv. postkomunistických státech. Síť ILTER vznikala dosti živelně, chyběla jasná kritéria pro LTER lokality; v některých zemích fungují spíše monitorovací sítě (byť dobře zorganizované a financované) než skutečný výzkum. Koneckonců kvalitní dlouhodobé údaje o fenologii či výskytu ptáků, motýlů aj. skupin – často levně shromažďované na rozsáhlém území díky amatérským dobrovolníkům – jsou ideálními indikátory měnícího se prostředí. Idea ILTER se ovšem záhy zadrhla: nebylo jasné postavení na mezinárodní ani národních úrovních, chybělo zajištěné financování, a především se zatím nepodařilo uspokojivě vyřešit ani základní sdílení informací. NSF postupně omezovala svou finanční podporu ILTER, která skončila SWOT analýzou (analýza slabých a silných stránek projektů) a doporučením ustavit ILTER Network jako právní subjekt – Vědecké sdružení pro ILTER(od února 2007 sídlí v Kostarice) – s vlastním sekretariátem (zatím dočasně na Brown University, USA) a finančními příspěvky členských zemí (dosud nestanoveny). ILTER Network má k dnešku 40 národních členů. Řídí jej výkonný výbor (prezident, generální tajemník a reprezentanti šesti regionálních skupin), nejvyšším orgánem je výroční shromáždění národních reprezentantů, které například přijímá nové členy a určuje strategii.

Podle Strategického plánu pro ILTER(2006) je vizí ILTER „svět, v němž věda pomáhá předcházet a řešit environmentální a socioekologické problémy“. ILTER se skládá ze sítě vědců, zabývajících se dlouhodobým ekologickým a socioekonomickým výzkumem určitých lokalit, tím se mj. odlišuje od většiny ostatních globálních monitorovacích sítí. Posláním ILTER je zlepšit chápání fungování globálních ekosystémů a nabízet řešení současných a budoucích problémů životního prostředí.

Česko, Slovensko, Polsko a Maďarsko byly v polovině 90. let ustavujícími státy středo a východoevropské (CEE) regionální skupiny ILTER. Tyto státy spojovaly podobné výchozí společenské podmínky, enviromentální problémy, organizace výzkumu atd., a také jejich počáteční podpora z NSF. V západní Evropě v té době existovala národní síť jen ve Velké Británii, postupně vznikaly další národní sítě, které se po vstupu do ILTER Network sdružily v západoevropské regionální skupině. Klíčovými momenty pro další rozvoj LTER myšlenky v Evropě byly první celoevropské setkání v Kodani (2003), iniciované Evropskou agenturou životního prostředí (EEA), a především získání projektu 6. rámcového programu EU (GOCE-CT-2003-505298 A Long-Term Biodiversity, Ecosystem and Awareness Research Network (ALTERnet) – Network of Excellence EU, 2004–2009).

Jedním ze strategických cílů projektu ALTERnet(24 partnerských institucí ze 17 zemí, z České republiky Hydrobiologický ústav AV ČR) je právě vybudování trvalé sítě LTER lokalit v celé Evropě a podpora vzniku dalších národních LTER sítí. Během trvání ALTERnetu se mj. již podařilo sjednotit obě regionální skupiny (LTER Europe byla oficiálně ustavena v červnu 2007) a připravit jednotná kritéria pro LTER lokality. Před dokončením je společná InfoBase, která by měla umožňovat sdílení metainformací o jednotlivých lokalitách a měřených parametrech. Specifickým evropským přínosem pro rozvoj myšlenky LTER je rozšíření výzkumu o socioekonomický či kulturní rozměr a budování výzkumných platforem LTSER(Long-Term Socio-Ecological Reserch), které jsou mj. dobře kompatibilní s tzv. Sevillskou strategií biosférických rezervací (BR) UNESCO a udržitelnou péčí o ně na vědeckých základech. Mezi prioritní směry LTER Europe patří výzkum biodiversity, ekosystémových služeb, klimatické změny, adaptivních strategií, udržitelných socio-ekologických systémů atd.

Také česká síť (Czech LTER) vznikla z podnětu NSF. Iniciativy a přípravy LTER sítě se ujal především Český národní komitét pro mezivládní program UNESCO Člověk a biosféra – MAB (ČNK MAB), který jako LTER lokality navrhl všech šest BR (Bílé Karpaty, Krkonoše, Křivoklátsko, Pálava – dnes rozšířená Dolní Morava, Šumava a Třeboňsko) a dlouhodobě studované údolní nádrže v povodí Vltavy (zejména Římov a Slapy; viz mapka). ČNK MAB také formálně garantoval přihlášku ČR do ILTER v roce 1996. První národní koordinátorkou byla (do 2003) Viera Straškrábová (Hydrobio logický ústav AV ČR), která také koordinovala „rozjezdový“ a dosud jediný integrační projekt (č. 206/98/0727, GAČR) Zhodnocení a prognóza změn ekosystémů na základě analýzy dlouhodobých sérií dat (1998–2000). Od té doby český LTER bohužel „pospával“, protože se nepodařilo vyřešit zásadní problém – ani správy příslušných velkoplošných chráněných území, ani výzkumné instituce (až na čestné výjimky) se do LTER zatím nepodařilo zainteresovat. Negativně se projevují především dvě skutečnosti: existence BR nemá oporu v zákoně a pracovníci správ NP a CHKO, na jejichž území se BR nacházejí, jsou zahlceni správní i jinou agendou, takže na koordinaci LTER objektivně nemají čas a síly, a ostatně ani motivaci. V případě výzkumných institucí je hlavním „viníkem“ dosavadní grantová praxe (omezené finanční prostředky, krátkodobé projekty a důraz na publikační výstupy), která LTER aplikace zatím moc nemotivovala. Přitom možnosti financování LTER ze 7. rámcového programu EU a dalších zdrojů jsou poměrně zajímavé – pokud bychom dokázali napsat zajímavé projekty, resp. zapojit se do příslušných mezinárodních iniciativ.

Čestnými výjimkami jsou české LTER lokality, které mají alespoň minimální výzkumné zázemí. Dlouhodobý výzkum údolních nádrží je součástí výzkumného záměru Hydrobiologického ústavu (Biologické centrum AV ČR, v.v.i., České Budějovice), který koordinuje také výzkum ekosystémů šumavských jezer a jejich povodí. Veškerý výzkum na Šumavě koordinuje a částečně i zajišťuje sekce výzkumu a ochrany přírody Správy NP a CHKO Šumava,podobnou úlohu v Krkonoších plní Správa KRNAP, kde existuje počítačová databáze dlouhodobých dat a v roce 2007 zde byla zřízena funkce koordinátora výzkumu. Pro tyto tři lokality by neměl být problém splnit uvedená kritéria LTER Europe. V ostatních BR je zatím situace dost neuspokojivá – výzkumné plochy a aktivity jsou neúplně (případně vůbec neexistují) zdokumentovány, data nejsou publikována ani zpřístupněna, v případě Třeboňska se teprve nedávno podařilo najít koordinátora (což je velmi potěšitelné vzhledem k tamní tradici výzkumu mokřadů a regionálnímu potenciálu odborníků). Jsem přesvědčen, že většina našich BR má dostatečný potenciál pro zřízení LTSER platformy – kromě Šumavy a Krkonoš, kde už podnikáme přípravné kroky, a to i ve shodě s německými, resp. polskými partnery (k oběma záměrům se vrátíme v příštích číslech OP), mají asi největší „kulturní rozměr“ (tj. socio-ekologický výzkumný potenciál) BR Dolní Morava a BR Třeboňsko.

České LTER lokality - červeně jsou vyznačeny biosférické rezervace a žlutě údolní nádrže: BIK - CHKO Bílé Karpaty, KRI - CHKO Křivoklátsko, KRK - KRNAP (BR Krkonoše), MOR - BR Dolní Morava (včetně CHKO Pálava), SUM - NP a CHKO Šumava, TRE - CHKO Třeboňsko, VLT - nádrže v povodí Vltavy (Lipno, Orlík, Slapy a Římov).

Momentálně se česká národní LTER síť konzoliduje a musí splnit základní předpoklady, aby z mezinárodních sítí nevypadla úplně – mj. každá „aktivní“ LTER lokalita musí mít aktualizované údaje v InfoBase a smluvně potvrzeného koordinátora na alespoň dvouleté období. V roce 2008 jsme formálně požádali o vstup do Vědeckého sdružení pro ILTER – k přijetí je ovšem nutná určitá oficiální podpora, garantující například účast národního reprezentanta na práci ILTER či ochotu hradit v blízké budoucnosti roční členský příspěvek ČR. Jak vidno, jisté formalizaci se nevyhneme – na čiré dobrovolnosti do budoucna stavět nelze. Je to však výhodná cena za možnost získat alespoň pro vybraná velkoplošně chráněná území věrohodný záznam trendů ekologických a sociologických změn, po kterých tak často volá odborná i laická veřejnost jako po nezbytném podkladu k zodpovědné správě území. Navíc tím získáme samozřejmý přístup k podobným informacím či trendům z celé sítě ILTER.