Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.

cs / en

Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti

Ochrana přírody 4/2021 26. 8. 2021 Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti Tištěná verze článku v pdf

Je panda velká také deštníkovým druhem?

Autor: Jan Plesník

Je panda velká také deštníkovým druhem?

Ochrana přírody se postupně vyvinula ve svébytnou činnost, v jejímž pomyslném hledáčku se tradičně ocitají části přírody, jejichž existence je ponejvíce v důsledku necitlivého přístupu člověka ve zvýšené míře ohrožena. Druhová ochrana se proto zaměřuje na taxony nebo ekologické/funkční skupiny (gildy), nad nimiž se reálně vznáší hrozba vymizení (extinkce). Nicméně od začátku sedmdesátých let 20. století se nejen mezi akademiky objevují názory, že péče o přírodní a krajinné dědictví by měla z různých důvodů věnovat zvýšenou pozornost i organismům, které ohrožené být nemusejí. 

Pro charismatické, oblíbené nekonfliktní druhy, dostatečně známé nejširší veřejnosti a politikům, kteří rozhodují na všech úrovních o ochraně přírody, se vžilo z angličtiny převzaté označení vlajkové neboli signální druhy (flagship species). Jejich prostřednictvím popularizujeme péči o přírodu a obecněji o životní prostředí a získáváme pro ni nezbytnou a tolik žádoucí podporu.

Nejproslulejším vlajkovým druhem, a to doslova po celém světě, zůstává populární panda velká (Ailuropoda melanoleuca). Jeden ze zakladatelů moderní druhové ochrany přírody sir Peter Scott, vzděláním a povoláním malíř, ji nakreslil jako symbol Světového fondu na ochranu přírody (WWF International), počtem členů a podporovatelů největší nevládní ochranářská organizace na světě. Ostatně, právě toto logo se od začátku šedesátých let 20. století používá k označení celosvětově ohrožených druhů. Přesto vlajkové druhy nutně nemusejí být ani přirozeně vzácné, ani ohrožené: v Evropě se značné oblibě těší kupř. běžná vlaštovka obecná (Hirundo rustíca).

OP40086
Protože se početnost pandy velké (Ailuropoda melanoleuca) za posledních 40 let
zdvojnásobila, v Červeném seznamu celosvětově ohrožených druhů vydávaném
IUCN není od roku 2018 hodnocena jako ohrožená (EN), ale zranitelná (VU).
Foto Jan Plesník

O druzích, vyžadujících ochranářská opatření, která mohou současně pomoci i jiným necílovým druhům nebo jejich společenstvům a celým ekosystémům, přirozeně se vyskytujícím na stejné lokalitě, hovoříme jako o deštníkových. V typickém případě jde o taxony s velkými prostorovými nároky, u volně žijících živočichů druhy s rozlehlými domovskými okrsky, u rostlin o taxony vyznačující se značnou pokryvností. Domovský okrsek, nazývaný také akční prostor nebo pobytová oblast, není nic jiného než plocha, v níž jedinec, pár nebo skupina živočichů získávají potravu a další zdroje, rozmnožují se nebo jej využívají jako úkryt. Ukázkovým příkladem deštníkových druhů zůstávají velké šelmy, jejichž domovské okrsky zabírají desítky až tisícovky kilometrů čtverečních. 

V praxi se deštníkové druhy využívají pro stanovení nejmenší možné rozlohy chráněných území, výběr lokalit nebo ploch, které by měly být začleněny do soustavy chráněných území nebo ekologických sítí, či pro určení minimálních nároků na složení a strukturu ekosystémů a tím i na procesy v nich probíhající. Jednoduše řečeno, pokud vyhlásíme pro příslušný druh národní park nebo rezervaci, přikryjeme spolu s ním jako deštníkem i další druhy, společenstva a příslušné neživé prostředí. 

Čínští a američtí biologové pod vedením Faga Wanga z Univerzity Fu-tan v Šanghaji zjišťovali, zda zmiňovaná panda velká působí i jako deštníkový druh (Biol. Conserv., 253, 10893, 2021). 

Vědci prováděli výzkum v pohoří Min Šan a Čchin-ling Šan ve střední a jihozápadní Číně, kde se nachází 42 přírodních rezervací, hostících více než 60 % celé pandí populace. V osmi z nich a v jejich okolí vybrali 15 000 km2 představujících pro tamější faunu nejlepší prostředí. Od března 2011 v něm po dobu dvou let postupně rozmístili na celkem 860 místech podél výškového gradientu fotopasti fungující 30–50 dní. Změny prostředí, k nimž došlo ve sledovaném území od začátku nového tisíciletí, badatelé vyhodnocovali pomocí družicových snímků, doplněných modelováním vybraných proměnných, jako je délka vegetační sezony, hustota obyvatelstva nebo vzdálenost od lidských sídel. 

Wangův řešitelský tým dospěl k závěru, že se zejména v důsledku nedávno uskutečněných projektů zaměřených na obnovu přírodních poměrů zlepšil biotop nejen pro pandu velkou, což bylo jejich proklamovaným cílem, ale také pro dalších šest druhů savců včetně celosvětově ohroženého takina (Budorcas taxicolor), jiného málo známého sudokopytníka seraua Capricornis milneedwardsii či kamzíkům podobného gorala sečuánského (Naemorhedus griseus). Připomeňme, že panda velká vyžaduje ve svém domovském okrsku bohaté starší bambusové porosty a malý sklon svahů a že se důsledně vyhýbá kontaktu s lidmi. Úsilí poskytnout uvedenému vlajkovému druhu co možná nejvhodnější podmínky k životu vedlo v celé oblasti jeho výskytu k velkoplošnému zákazu kácení stromů. Péče o biotopy založená na nárocích pand naopak vedla k významnému poškození a úbytku prostředí vyhovujícího jiným globálně ohroženým savcům, konkrétně medvědu ušatému (Ursus thibetanus) a menšímu kopytníku kabaru Berezovského (Moschus berezovskii). 

Na základě uvedených zjištění autoři doporučují, aby čínské úřady vyhlásily pro druhy, které mají jiné nároky na prostředí než panda velká, nová chráněná území. Zároveň upozorňují na nemalá úskalí, spojená se snahou chránit prostřednictvím deštníkových druhů celá společenstva volně žijících živočichů a věnovat většinu finančních prostředků na péči o jediný, byť skutečně charismatický druh.