Ochrana přírody 1/2021 — 26. 2. 2021 — Zprávy, aktuality, oznámení — Tištěná verze článku v pdf
Chráněná území představují pro četné ohrožené druhy savců poslední útočiště
Chráněná území představují pro četné ohrožené druhy savců poslední útočiště
O tom, že územní ochrana patří mezi nejen tradiční, ale i nejvýznamnější přístupy péče o přírodní dědictví, nemusíme čtenáře našeho časopisu přesvědčovat. Od začátku 19. století, kdy vznikly první plochy čistě se záměrem zachování přírody, poskytuje vhodné podmínky i pro cílové druhy planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů a dalších organismů, kupř. hub. V obdobných případech se tak cíle územní a druhové ochrany prolínají. Neměli bychom v této souvislosti opomenout, že se plocha oficiálně vyhlášených chráněných území na naší planetě od začátku 70. let 20. století zčtyřnásobila.
Vyhodnotit, do jaké míry pomáhají národní parky, přírodní rezervace a další chráněná území udržovat ubývající druhy, se pokusila se svými spolupracovníky Michaela Pacificiová z Římské univerzity (Conserv. Lett., 13, e12748, 2020). Za modelovou skupinu si badatelé zvolili suchozemské savce jednak proto, že jde o poměrně dobře prozkoumaný taxon, jednak uvedení obratlovci bývají vystaveni silnému tlaku lidské civilizace. U 237 druhů určili, do jaké míry se v 70. letech 20. století a v současnosti překrývaly jejich areály rozšíření s chráněnými územími. Padesátiletý časový úsek je dostatečný k tomu, aby zachytil změny v prostorovém rozšíření druhu, které jsou důsledkem působení člověka na přírodu. V analýze byly zastoupeny všechny hlavní řády zmiňovaných živočichů a biogeografické oblasti s výjimkou Palearktidy, pro ni byla k dispozici data u nižšího počtu druhů. Je tedy zřejmé, že se uvedená studie nezabývá účinností chráněných území z hlediska zachování cílových druhů.
Rozšíření přizpůsobivé pumy (Puma concolor) sahající od
Kanady po Chile se významně nezmenšuje.
Foto Jan Plesník
I přes vzrůstající podíl areálu rozšíření v chráněných územích docházelo u 62 % hodnocených savčích druhů k jeho zmenšení. Přitom u 94 % druhů se tento ukazatel zřetelně zvýšil a v případě 79 % druhů se za poslední půlstoletí zdvojnásobil, přičemž 10 % druhů, pro něž byla analýza provedena, má většinu současného areálu rozšíření začleněnou do různých typů územní ochrany. Uvedená zákonitost platí zejména pro Sundské ostrovy a střední a východní Afriku, kde mnoho taxonů charismatických savců dnes přežívá téměř výlučně v chráněných územích. Zmiňovaný nárůst byl jen z menší části vyvolán rozšiřováním chráněných území. Ukázalo se totiž, že u poloviny studovaných taxonů způsobilo zvýšení jejich podílu areálu rozšíření pod územní ochranou vysloveně zmenšení osídlené plochy mimo chráněná území.
V současnosti čítá početnost původní populace buvolce hiroly (Beatragus hunteri)
na hranicích mezi Somálskem a Keňou 325 jedinců. V důsledku nemocí, pytláctví
a zarůstání prostředí stromy žijí pouze na 5 % původního areálu. V keňském
národním parku Východní Tsavo, odkud je náš snímek, vznikla záložní populace
tvořená 60–70 zvířaty. Foto Jan Plesník
Pokud chráněná území skutečně dobře fungují, dokážou pomáhat i predátorům vytvářejícím rozsáhlé domovské okrsky (území, v němž jedinec, pár nebo skupina jedinců získávají potravu a další zdroje, rozmnožují se nebo využívají jako úkryt a v němž probíhají jejich běžné aktivity). Přestože se areál rozšíření tygra (Panthera tigris) od roku 1970 zmenšil o katastrofálních 82 %, početnost této majestátní šelmy v národním parku Rádžíva Gándhího v jihozápadní Indii, známém i pod názvem národní park Nagarhole, se díky úsilí o udržení odpovídajících populačních hustot jeho kořisti zčtyřnásobila. Nejinak je tomu v případě jihoafrických populací lva (Panthera leo), jejichž abundance se od roku 1993 navýšila o 12 %, zatímco v globálním měřítku lvů ubylo o plných 43 %. Vrcholem se v tomto ohledu stal dobře financovaný sloní park Tembe zřízený v roce 1983 na ochranu slonů afrických (Loxodonta africana) migrujících mezi východem Jihoafrické republiky a Mozambikem, kde stav ikonické kočkovité šelmy vzrostl za stejné období 14x.
Dobře spravovaná chráněná území, disponující dostatečnými finančními prostředky a vhodně zasazená do širší krajiny, mohou zastavit působení činitelů majících na svědomí často drastický úbytek některých savců. Autoři proto zdůrazňují, že by měla být určena a přednostně podpořena chráněná území, která nejenže zajišťují přežití mizejících savčích druhů, ale současně umožňují jejich rozšíření a tím i opětovně osídlení vhodných biotopů mimo chráněná území.