Fotografie z obálky

Erlánová stráň u Brodce je význačnou enklávou bezlesí v kaňonovitém údolí potoka Brodec, které od sebe odděluje Velký Blaník a Křížovskou hůru. Stráň je orientována směrem na jih, což společně s erlánovým podkladem vytváří stanoviště pro teplomilná společenstva.

Rozchodník huňatý(Oreosedum villosum) z čeledi tlusticovitých (Crassulaceae) patří mezi rostliny kriticky ohrožené, u nichž byl zaznamenán katastrofální úbytek v rámci celé republiky.

Největší evropská sova výr velký (Bubo bubo) nachází ve skalnatých terénech Chráněné krajinné oblasti Broumovsko řadu příležitostí k hnízdění. Je jedním z předmětů ochrany ptačí oblasti Broumovsko.

Bledule jarní (Leucojum vernum) nachází na Broumovsku řadu ideálních stanovišť. Na vlhkých nivních loukách, v údolních luzích a na lesních prameništích nás překvapí mnohdy tisíce jejích zářících květů.

Sokol stěhovavý (Falco peregrinus). Skalní města Broumovska patřila až do poloviny 20. století mezi naše nejvýznamnější území, v nichž sokol pravidelně hnízdil.

Tolije bahenní (Parnassia palustris) je na našem území jediným zástupcem čeledě a rodu s asi 40 druhy rozšířenými v mírných až chladných pásmech severní polokoule.

Horní tok Svratky sevřený rulovými hřbety svrateckého krystalinika vytvořil v prostoru Milovské kotliny denudací měkčích svorových hornin širokou údolní nivu s ojediněle zachovaným systémem říčních meandrů. Meandrující tok a mokřady lemuje vegetace údolních jasanovo-olšových luhů a vrbin s olší lepkavou, vrbou křehkou, trojmužnou a popelavou.

Lejsek bělokrký (Ficedula albicollis) patří k typickým ptačím druhům lužních lesů Litovelského Pomoraví.

Bobr evropský(Castor fiber, Linnaeus, 1758) – původně se vyskytoval v lesích téměř celé Eurasie, do konce 19. století však byl vyhuben v drtivé části Evropy a do 20. století se zde udržel jen v několika málo ostrůvkovitě rozmístěných populacích. V českých zemích byli bobři vyhlazeni prakticky již v polovině 18. století, a i když se poté konaly pokusy s odchovem bobrů v zajetí a jejich návratem do volné přírody, neměly dlouhého trvání (ve druhé polovině 19. století byli u nás bobři znovu vybiti). Do České republiky se vrátili na přelomu 80. a 90. let 20. století, a to díky záchranným programům, v rámci nichž probíhalo vysazování bobrů z posledních zbytkových populací do vhodných biotopů u nás (např. Litovelské Pomoraví) i v jiných státech Evropy (např. Rakousko).

Zvláštností je velké množství plaveného dřeva, a to i velkých kmenů vytvářejících v toku často výrazné akumulace. Zkušenosti z řady každoročních menších či větších povodní ukazují, že v přirozeném toku nemusí znamenat nebezpečí pro níže položené stavby typu mostů či jezů. Síla proudu povodňové vody je v lužním lese eliminována možností rozlivu. Naopak kmeny stromů ve vodě významně ovlivňují reliéf dna a boční či hloubkovou erozi.