Jan Plesník

Základní právní normy Evropské unie na ochranu přírody, jmenovitě směrnice č. 2009/147/ES o ochraně volně žijících ptáků, resp. její předchůdkyně č. 79/409/EHS (směrnice o ptácích, 1979), a směrnice č. 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (směrnice o stanovištích, 1992), představuji z celé řady dobře známých důvodu bez nadsázky nejpropracovanější zákony na ochranu přírody, a to nejen na našem kontinentu.

Velké šelmy, vlk obecný (Canis lupus), medvěd hnědý (Ursus arctos) a rys ostrovid (Lynx lynx), se v poslední době šíří na našem kontinentě i do míst, kde v minulosti byly zcela vyhubeny nebo kde se jejich počet v důsledku pronásledování člověkem výrazně snížil. Příčinu návratu zmiňovaných savčích predátorů spatřujeme nejen v jejich dlouhodobé ochraně alespoň v části jejich areálu rozšíření, ale i v jejich překvapivé schopnosti se přizpůsobit životu také v lidmi značně pozměněné krajině a v neposlední řadě ve zvýšení stavů základní kořisti. Není žádným tajemstvím, že hustota volně žijících velkých kopytníků v Evropě je v současnosti nejvyšší v historii.

Ochrana přírody tradičně věnuje zvýšenou pozornost druhům volně žijících živočichů, planě rostoucích rostlin a dalších organismů, jako jsou kupř. houby, kterým hrozí ve zvýšené míře nebezpečí, že budou vyhubeny nebo vyhynou. Stále častěji se ocitáme v situaci, kdy mezi druhy bezprostředně ohrožené vymizením musíme počítat i donedávna zcela běžné organismy. Vhodným příkladem zůstává druhá největší kočkovitá šelma – lev (Panthera leo).

Na přelomu srpna a září 2016 zamířilo více než 10 000 návštěvníků na Havajské ostrovy. Do světově proslulé turistické destinace se ale nejeli opalovat na pláži Waikiki, známé z kultovních hollywoodských filmů, ani zkoumat diverzitu místních barů a vyhlášených značkových obchodů. Delegáti ze 192 zemí se 1.–10. září 2016 zúčastnili v Honolulu v pořadí již šestého Světového kongresu ochrany přírody, konaného pod působivým heslem Planeta na křižovatce. V jeho průběhu nejen zhodnotili současný stav péče o přírodní a krajinné dědictví na Zemi, ale shodli se i na celosvětových prioritách v této oblasti do roku 2020. Rozsáhlou akci uspořádala nejuznávanější nevládní ochranářská organizace světa – Mezinárodní unie ochrany přírody (IUCN) sdružující státy, vládní instituce, mezinárodní mezivládní a nevládní organizace, nevládní organizace působící v jednotlivých zemích, vědeckovýzkumná pracoviště a výjimečně formou čestného členství i vynikající osobnosti globální ochrany přírody.

Neonikotinoidy, chemické sloučeniny odvozené z nikotinu, patří celosvětově k nejlevnějším a také v praxi nejrozšířenějším látkám určeným k hubení ekonomicky a epidemiologicky závažného hmyzu. I přes nízkou cenu představují celou třetinu globálního trhu s insekticidy, jsou registrovány ve 120 zemích a ošetřují se jimi zejména kukuřice, řepka olejka, bavlník a cukrová třtina (Simon-Delso et al. 2014). I když se mohou rozprašovat nebo vpravovat do stonků či kmenů ošetřovaných rostlin, nejčastěji se jimi moří semena, takže je následně obsahují celé rostliny.

Tvrzení, že vývoj lidské civilizace je od samého počátku těsně spjat s přírodou, může znít jako banalita. Přitom ve světě přibývá obyvatel, zejména dětí, kteří se do přírody dostávají stále méně a méně. Uvedený posun není jen důsledkem pokračujícího úbytku člověkem neovlivněného prostředí, ale i postupně se rozšiřující nabídky dalších činností. Americký ekolog a publicista Richard M. Pyle v roce 1993 trefně nazval odcizování se lidí přírodě „vymíráním zkušeností“.

„Národ, který si zničí svou půdu, zničí sám sebe,“ prohlásil v roce 1937 Franklin Delano Roosevelt. Ve 30. letech 20. století zapříčinily ve Spojených státech k přírodě nešetrné zemědělské postupy, umocněné opakovaným suchem, řadu prachových bouří. Velká mračna půdy vítr odnášel z Velkých plání ležících mezi Skalnatými horami a řekou Mississippi až na východní pobřeží USA. Vždyť i nositel Nobelovy ceny za literaturu John Steinbeck popisuje v poutavém románu Hrozny hněvu nemalé důsledky katastrofální větrné bouře z května 1935.

Nejlepším argumentem jsou neprůstřelná fakta, podpořená emocemi, tvrdí zkušení odborníci na marketing a práci s veřejností. Právě nezpochybnitelné důkazy o stavu, změnách a vývojových trendech biologické rozmanitosti a s ní souvisejících ekosystémových služeb by měla politikům a řídícím pracovníkům po celém světě poskytovat Mezivládní platforma pro biodiverzitu a ekosystémové služby (Intergovernmental Science-Policy Platform on Biodiversity and Ecosystem Services, IPBES). Nad činností seskupení, ustaveného v roce 2012, převzal gesci Program OSN pro životní prostředí (United Nations Environment Programme, UNEP).

Údaje, nedávno uveřejněné uznávanou Komisí pro přežití druhů Mezinárodní unie ochrany přírody (IUCN SSC), jsou dostatečně výmluvné. V roce 2015 se obětí pytláků v Africe stalo nejméně 1 338 nosorožců. Počet těchto pozoruhodných lichokopytníků zabitých v rozporu se zákony tak na černém kontinentě stoupá již šestý rok v řadě. Od roku 2008, kdy začala nová vlna masového odstřelu nosorožců, mají afričtí pytláci na svědomí přinejmenším 5 940 zvířat.