Jan Plesník

Celosvětový obchod s planě rostoucími rostlinami a volně žijícími živočichy a výrobky z nich dosahuje bez ryb a dřeva ročně hodnoty 30,6–42,8 miliardy USD (700–980 miliard Kč), z toho na legální obchodování připadá 22,8 miliardy USD (522 miliard Kč). Poptávka po domácích mazlíčcích zůstává spolu se zájmem o luxusní potraviny a s tradičním, zejména východoasijským lékařstvím jeho nejdůležitější hnací silou.

Jádrem nařízení č. 1143/2014 o prevenci a regulaci zavlékání či vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů jsou zejména opatření proti druhům a nižším taxonům, považovaným za invazní nepůvodní druhy s významným dopadem na Evropskou unii. Jedná se o druhy nepůvodní v celé EU (s výjimkou nejvzdálenějších oblastí), které by měly být schopny vytvořit životaschopnou populaci, jež se dokáže rozšířit do přinejmenším dvou států EU nebo jedné mořské podoblasti. Současně mají vykazovat závažný dopad na biologickou rozmanitost, lidské zdraví a hospodářství nebo musí být tento dopad vysoce pravděpodobný.

Introduction to conservation biology
Primack R.B. & Sher A.A.
Sinauer Associates, Inc. Publishers Sunderland, MA 2016. 476 str. + xiv. ISBN 978-1-6053-5473-6. Internetové knihkupectví Amazon nabízí brožovanou publikaci od 72 USD.

Ve dnech 7. – 8. června 2017 se v Bohuslavicích u Telče uskutečnil již osmý ročník semináře CITESové evergreeny, každoročně pořádaného Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR a financovaného Ministerstvem životního prostředí. Tentokrát akce nesla název CITES – včera, dnes a zítra. Pracovníci AOPK ČR, MŽP, České inspekce životního prostředí, krajských úřadů, zoologických zahrad, Státní veterinární správy ČR a akademických institucí měli opět možnost probrat společná témata, související s Úmluvou o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, označovanou podle místa sjednání také jako Washingtonská konvence a známější pod zkratkou anglického názvu jako CITES.

Není žádným tajemstvím, že stav půdy na naší planetě nemůžeme označit za příznivý. Třetinu všech půd a více než polovinu těch zemědělsky obdělávaných lidé již v celosvětovém měřítku stačili mírně nebo silně poškodit (FAO 2015, Plesník 2016). Problémy s klesající kvalitou půdy ještě umocňuje velkoplošný úbytek přírodního a přírodě blízkého prostředí, homogenizace živé složky ekosystémů a probíhající a očekávané změny podnebí (Davies 2017). Žádný div, že pozornost nejen vědců se v této souvislosti stále častěji obrací k nezřídka přehlíženým bezobratlým – žížalovitým (Lumbricidae).

Rychlost a rozsah, s nimiž lidé záměrně či neúmyslně přesouvají organismy na naší planetě, v posledních staletích významně narostly. Připomeňme, že jen menší část nepůvodních druhů, obvykle 10–15 %, se chová invazně, tj. ohrožuje jiné druhy, biotopy a ekosystémové procesy a někdy poškozuje lidské zdraví a působí hospodářskou újmu. Přestože na mnoha místech Země dochází k viditelnému zvyšování počtu nepůvodních druhů, údaje o jejich hromadění v určitých částech světa a o rozdílech mezi jednotlivými taxonomickými či ekologickými/funkčními skupinami (gildami) donedávna překvapivě chyběly.

Červené seznamy celosvětově ohrožených druhů, od začátku 60. let 20. století vydávané uznávanou Mezinárodní unií ochrany přírody (IUCN), představují významný odborný podklad pro hodnocení stavu, jeho změn a vývojových trendů planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a dalších organismů v globálním měřítku. Protože experti zařazují podle předem daných kritérií druhy a další taxony do příslušných kategorií odrážejících stupeň jejich ohrožení vyhynutím nebo vyhubením, uvádějí pro ně i hlavní ohrožující činitele. Můžeme tak získat obrázek o tom, které hnací síly přispívají na naší planetě k ubývání některých druhů.

Červené seznamy, soupisy ohrožených částí přírody, vznikly z podnětu Mezinárodní unie ochrany přírody (IUCN) a zpočátku se soustředily na druhy, resp. další taxonomické jednotky a ekologické/funkční skupiny planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a jiných organismů, kupř. hub. Červený seznam ohrožených rostlinných společenstev České republiky, poprvé uveřejněný již v roce 1983, patří mezi vůbec první soupisy fytocenóz, negativně ovlivněných lidskou činností.

Ještě před půlstoletím se pobřeží Karibského moře na severovýchodě Yucatánu nelišilo od zbytku zmiňovaného mexického poloostrova, snad jen bělostným jemným pískem, pokrývajícím pusté pláže táhnoucí se na délku desítky kilometrů. V lednu 1970 přistoupila federální vláda k riskantnímu kroku. Rozhodla se vybudovat v tropickém vlhkém prostředí nikoli na zelené louce, ale na vskutku azurovém břehu zbrusu nové letovisko. Jméno dostalo podle jednoho z ostrovů, sevřených úzkou pevninskou kosou – Cancún.