Výzkum a dokumentace

Ochrana přírody 3/2015 — 14. 9. 2015 — Výzkum a dokumentace — Tištěná verze článku v pdf

Drabčíci v našich jeskyních

autoři: Roman Mlejnek, Pavel Krásenský

Charakteristické znaky a způsob života

Velikost drabčíků se v celosvětovém měřítku pohybuje od 0,5 do 60 mm. V České republice (dále jen ČR) žijí drabčíci o velikosti od 0,5 do 35 mm. Charakteristickým znakem převážné většiny brouků je protáhlé tělo a silně zkrácené krovky, které tak ponechávají větší část zadečku volnou. Články zadečku, které nejsou zakryté krovkami, jsou volně pohyblivé a u většiny druhů silně sklerotizované. Přesto, že jsou drabčíci čeledí relativně morfologicky vyhraněnou, jsou u nich patrné plynulé přechody k sousedním čeledím. Značná příbuznost je např. s čeledí Silphidae (mrchožroutovití).

U většiny druhů převládá nenápadné světle hnědé, hnědé, tmavě hnědé až černé zbarvení. Pro druhy žijící hluboko v půdě nebo druhy vázané na hnízda hostitelů (např. z řad obratlovců) je charakteristické světlé, hnědožluté zbarvení a často redukce nebo úplná absence očí.

Způsob života drabčíků je značně různorodý. Velká část druhů je hygrofilní, humikolní či muscikolní. Mnozí žijí přímo na březích stojatých i tekoucích vod, v bažinách, mokřinách, ale i na slaniskách a rašeliništích. Další druhy žijí pod vlhkým spadaným listím, v mechu, v zahnívajících rostlinných zbytcích apod. Velmi zajímavou skupinou jsou druhy žijící v horských polohách na okrajích sněhových polí. Drabčíci žijí také na houbách, květech rostlin a keřů, pod kůrou stromů nebo ve vrstvách tlejícího dřeva. Velkou skupinou jsou rovněž druhy foleofilní (druhy s vazbou na hnízda různých hostitelů). Drabčíci této skupiny mají větší či menší vazby na své hostitele, kterými mohou být obratlovci, ptáci i hmyz. Častý je např. výskyt v hnízdech krtků, králíků, myší, syslů, ale i v hnízdech podzemních vos, čmeláků a u mravenců. V hnízdech ptáků byl výskyt zaznamenán např. u břehulí, holubů, vran nebo drozdů.

Drabčíci žijící stabilně v hlubších půdních vrstvách jsou označováni za druhy edafické. U těchto druhů, většinou nepatrných rozměrů, se projevuje depigmentace těla, ztráta křídel i redukce očí. Ve střední Evropě jsou to zástupci nepočetné a doposud velmi málo prozkoumané podčeledi Leptotyphlinae. K edafickým druhům mají způsobem života pravděpodobně nejblíže drabčíci vyskytující se v jeskyních. Podle stupně přizpůsobení a vazby na jeskynní prostředí můžeme tyto druhy rozdělit do tří základních skupin: troglobionti (v ČR doposud nezaznamenáni), troglofilové a trogloxeni.

 

Troglobiontní drabčíci v Evropě

Za troglobiontní druh je označován takový, který žije výlučně v jeskyni. Druhy žijící v podzemí ztrácejí tělní pigment (depigmentace), postupně u nich dochází k redukci zrakových orgánů (anoftalmie) a ve většině případů se jedná o druhy bezkřídlé nebo krátkokřídlé (brachypterismus, apterismus). Nápadné je také výrazné prodloužení tykadel a nohou. Podle dosavadních průzkumů jsou jeskynní druhy v Evropě zastoupeny rody Cantabrodytes, Domene, Lesteva, Medon a velmi pozoruhodnými zástupci z podčeledi Pselaphinae (např. rod Machaerites, Seracamourops, Troglamaurops a někteří zástupci rodu Bryaxis) (Decu & Juberthie 1998). Troglobiontní drabčíci se vyskytují především v jeskyních jižní Evropy, kde převládají druhy podčeledi Pselaphinae. Výskyt troglobiontních drabčíků v ČR je málo pravděpodobný, což může např. souviset s kontinentálním zaledněním v dobách ledových. Severní linii vymezující výskyt jeskynních živočichů v Evropě můžeme přibližně stanovit od střední Francie přes jižní (výjimečně severní) části Alp až k izolovaným krasovým ostrůvkům v Panonské nížině s přesahem do Západních a Jižních Karpat. Na východě pak může být linie tvořena např. jeskynními systémy na poloostrově Krym.

 

 

Atheta spelaea z Hranické propasti. Velikost 4,7 mm.

Foto: Pavel Krásenský

 

Průzkum drabčíků v našich jeskyních

Prof. Karel Absolon pravděpodobně jako první publikuje údaje vztahující se k výskytu drabčíků v jeskyních na našem území (Absolon 1916). Zmiňuje se o třech druzích – Ochthephilus aureus, O. rosenhaueri a Lesteva longelytrata – nalezených v blíže nespecifikovaných jeskyních Moravského krasu. Z těchto druhů pouze Ochthephilus aureus je častěji uváděn i z jeskyní. Údaje pochází z práce, která se věnuje entomologickým průzkumům balkánských jeskyní. V Moravském krasu byly v minulosti provedeny i další entomologické průzkumy, při kterých byli evidováni drabčíci. Jednalo se o průzkum systému Amatérské jeskyně (Nohel 1974) a dna propasti Macocha (Doležal 1984). Ve druhé polovině 90. let minulého století je provedený jednorázový průzkum jeskyní v západní části Ještědského hřbetu (Horáček, Růžička, Vonička, nepublikované údaje). Koncem 80. a začátkem 90. let minulého století se první z autorů věnuje dalšímu entomologickému výzkumu některých jeskyní v Čechách i na Moravě (Mlejnek 1995, 1999, 2000). V dalších letech se pak již jedná o systematický průzkum prováděný v rámci Správy jeskyní, který trvá dodnes. Výsledkem (stav k 15. 10. 2014) je evidence 182 druhů drabčíků zjištěných ve 29 jeskyních. Z tohoto počtu je převážná většina trogloxenů, pouze dva druhy se dají považovat za troglofilní.

 

Naši troglofilní drabčíci

Jednoznačně k nejzajímavějším druhům zjištěných v našich jeskyních patří troglofilové. Za troglofila se označuje živočich, který není extrémně přizpůsoben jeskynnímu prostředí. Troglofilové žijí nejen v jeskyních, ale i v hlubokých vrstvách půdy apod. U některých druhů však již dochází k určitým změnám (např. ztráta pigmentu nebo částečná redukce očí). V ČR byly zjištěny dva druhy troglofilů:

1/ Ochthephilus aureus – ripikol, psamofil, občas troglofil. Poměrně vzácný drabčík, který je relativně hojný pouze ve vyšších polohách střední a západní části Alp. Směrem na východ se stává vzácnějším. Vzácně se také vyskytuje v jeskyních. Absolón jej ve své práci udává z většiny velkých jeskyní Moravského krasu (Absolon 1916). Jako troglofila jej uvádí např. Benick & Lohse (1974). Recentní nálezy pochází z jeskyní Amatérské, Ochozské a dna propasti Macocha.

2/ Atheta spelaea – troglofil, fytodetritikol. Tento druh byl popsán z jeskyně Postojnska jama ve Slovinsku. Je rozšířen v jihovýchodní Evropě a v oblasti jižních Alp. Ve střední Evropě, kde je okraj jeho rozšíření, se vyskytuje od východních Tyrol až po Dolní Rakousy a Slovensko (Benick & Lohse 1974, Strouhal & Vornatscher 1975). Významný je nález tohoto druhu v Hranické propasti na Moravě, a to v izolované jeskynní prostoře Rotunda suchá (Mlejnek & Krásenský, 2003), kde je populace drabčíků stabilní a velice početná. Doposud se jedná o jedinou zjištěnou lokalitu na území ČR a zároveň nejsevernější nález z celého areálu rozšíření.

Druhy Aloconota sulcifrons, Lesteva longoelytrata a Quedius mesomelinus, které jsou uváděny v Biospeleologické encyklopedii (Decu & Juberthie 1998), nejsou typickými troglofily a jejich výskyt v jeskyních je jen náhodný. Druh Quedius mesomelinus je značně přizpůsobivý prostředí a občas je nacházen i v jeskyních (např. Absolon 1916, Smetana 1958). V jeskyních žije většinou na nejrůznějších hnijících látkách (listí, dřevo, rostlinné zbytky) a velmi často se také vyskytuje v blízkosti netopýřího trusu (guána). Zbylé dva druhy jsou druhy hygrofilní, které žijí nejčastěji v blízkosti vod.

 

Naši trogloxenní drabčíci

Jedná se o druhy, které jsou v podzemí pouze náhodní hosté. Určitou výjimkou mohou být druhy půdní, u kterých nelze vyloučit i stabilní populace v eufotické (světelné) zóně jeskyní nebo propastí. Převážná většina drabčíků nalezených v našich jeskyních je trogloxenních.

Do této skupiny můžeme zařadit některé druhy z podčeledi Paederinae. Je to např. Lathrobium spadiceum vyskytující se v Podolské jeskyni v Železných horách. U tohoto vzácného druhu není zatím dostatečně známa bionomie. Předpokládá se, že žije v norách drobných savců, především hlodavců a bude to pravděpodobně úzce specializovaný foleofil. Dalším druhem často nalézaným v prosevech hlubokých vrstev půdy a závrtech je Lathrobium pallidum. Tento druh byl nalezen nedaleko podzemního jezírka v Mladečských jeskyních. Velmi zajímavý je nález Lathrobium dilutum nedaleko Ostrova u Macochy v lokalitě „Zadní Bukovinky“ nad systémem Amatérské jeskyně (Horáková, Kvašková, nepublikované údaje). Jedná se o velmi vzácného drabčíka žijícího skrytým způsobem života. I když není dosud dostatečně známa jeho bionomie, dá se předpokládat, že se druh může vyskytovat i v jeskyních.

Dalšími zajímavými druhy sbíranými v Moravském krasu (Macocha a Stará Rasovna) jsou Parocyusa longitarsis a Leptusa flavicornis. Ani tyto druhy však nejsou typickými obyvateli jeskyní. V jeskyních a propastech (především ve vyšší nadmořské výšce) se můžeme setkat s druhem Omalium validum. Tento drabčík je znám např. z Amatérské jeskyně nebo z Ledové jeskyně na Bukové hoře. Je to fytodetritikol, nidikol a je citován i jako troglofil (Scheerpeltz 1968).

 

Drabčíci jako bioindikátor a druhy zastoupené v Červeném seznamu ohrožených druhů ČR (Bezobratlí)

Drabčíci mohou být velice dobře využiti pro bioindikaci stavu životního prostředí. Jednotlivé druhy byly zařazeny do tří ekologických skupin vzhledem k jejich vztahu k přirozenosti biotopu (Boháč 1990; Boháč, Matějíček & Rous 2004). Tyto skupiny jsou následující:

R1  zahrnuje druhy biotopů nejméně ovlivněných činností člověka. Jedná se především o druhy s arktoalpinním, boreoalpinním a boreomantánním rozšířením, dále druhy charakteristické pro rašeliniště, druhy vyskytující se jen v původních lesních porostech, atd.

R2  zahrnuje druhy stanovišť středně ovlivněných činností člověka, většinou druhy kulturních lesů, ale i druhy neregulovaných a původnějších břehů toků.

E    jsou to druhy odlesněných stanovišť silně ovlivněných činností člověka.

Druh Atheta spelaea, který je pro faunu ČR nový, byl autory článku zařazen do skupiny R2. 
Ze 182 druhů drabčíků nalezených v našich jeskyních patří do skupiny (R1) 18 druhů, do skupiny (R2) 78 druhů a do skupiny (E) 39 druhů. Do skupiny reliktů prvního řádu (R1) patří následující druhy: Aloconota cambrica (Hranická propast), Aloconota currax (Stará Rasovna), Aloconota languida (Stará Rasovna), Aloconota mihoki (Stará Rasovna), Atheta debilis (Macocha), Atheta obtusangula (Stará Rasovna), Gabrius astutus (Hranická propast), Geodromicus nigrita (Macocha), Lathrobium spadiceum (Podolská j.), Leptusa flavicornis (Ledová j. na Bezdězu, Macocha, Stará Rasovna, Studená j.), Lesteva pubescens (Amatérská j.), Mniusa incrassata (Ledová j. na Bukové hoře), Ocalea rivularis (Amatérská j., Hranická propast, Macocha), Ochthephilus aureus (Amatérská j., Macocha), Omalium validum (Ledová j. na Bukové hoře, Loupežnická j., Jezevčí j., Nedobytná j., Bozkovské dolomitové j., Amatérská j., Lidomorna), Parocyusa longitarsis (Macocha), Tasgius pedator (Koněpruské j.) a Trichophya pilicornis (Macocha, Podolská a Páterova j.). V případě lokality označované jako Stará Rasovna se jedná o poloslepé krasové údolí, kde byl průzkum proveden v okolí vchodu do Ledové jeskyně (K230 12 11 J05410).

Z hlediska konkrétních jeskyní, resp. biotopů v nich je možné vyzdvihnout především jeskynní systém Amatérské jeskyně včetně propasti Macocha. Dalším pozoruhodným biotopem je např. Hranická propast, případně Ledová jeskyně na Bezdězu. Z praktického hlediska by mělo vždy platit, že pozornost si zaslouží každá lokalita s výskytem druhů zařazených do kategorie R1.

V rámci Červeného seznamu ohrožených druhů ČR – Bezobratlí (Boháč, Matějíček & Rous 2005) jsou drabčíci zastoupeni ve všech kategoriích. Kriticky ohrožený (CR) je druh Atheta spelaea, druhy ohrožené (EN) jsou Aloconota cambrica, Aloconota languida, Aloconota mihoki, Gabrius astutus, Lathrobium spadiceum, Ochthephilus aureus a druhy zranitelné (VU) pak Aloconota currax, Atheta debilis, Atheta obtusangula, Geodromicus nigrita, Leptusa flavicornis, Lesteva pubescent, Mniusa incrassata, Omalium validum, Parocyusa longitarsis, Tasgius pedator, Trichophya pilicornis.

 

Závěr

Přesto, že se v ČR nevyskytují drabčíci vázaní způsobem života výhradně na jeskyně, žije i u nás řada velmi zajímavých druhů, které nacházejí své útočiště v podzemí. Tyto druhy žijí nejen ve vstupních prostorách jeskyní, ale i hluboko uvnitř. Ze 182 zjištěných druhů je pozoruhodný především nález drabčíka Atheta spelaea v Hranické propasti, resp. v izolované části Rotunda suchá. Z troglofilních druhů stojí za zmínku také Ochthephilus aureus ze systému Amatérské jeskyně a z propasti Macocha.

Jeskyně jsou ve většině případů biotopem minimálně ovlivněným činností člověka. Z drabčíků tuto skutečnost nejlépe dokládají druhy patřící mezi relikty prvního řádu (R1), obývající přirozené a původní habitaty. Z dosavadních údajů je v jeskyních zjištěn výskyt 18 druhů patřících do skupiny R1 (viz. výše). Především Ochthephilus aureus, Parocyusa longitarsis, Leptusa flavicornis, Aloconota curax a Gabrius astutus patří na území ČR mezi vzácné druhy. Do Červeného seznamu ohrožených druhů ČR (Bezobratlí) patří celkem 18 druhů čeledi Staphylinidae zjištěných v našich jeskyních, které jsou zastoupeny ve všech kategoriích. Velmi zajímavý je také poměrně častý výskyt drabčíků Qeudius mesomelinus a Omalium validum. Prvně jmenovaný se v jeskyních vyskytuje nejen často, ale někdy i masově (Nedobytná jeskyně).

 

Zdroje

¬  Absolon K. (1916): Výsledky výzkumných cest po Balkáně. Část čtvrtá. Čas. Morav. Mus. Zemského 15: 242–309.

¬  Benick G. & Lohse G. A. (1974): Staphylinidae: Aleocharinae: Callicerini (Athetae). In: Freude H.,
Harde K. W. & Lohse G. A. (eds.). Die Käfer Mitteleuropas 5. Goecke & Evers, Krefeld, pp.: 72–221.

¬  Boháč J. (1990): Numerical estimation of the impact of terrestrial ecosystems by using the staphylinid beetles communities. Agrochemistry and soil science, 39: 565–568.

¬  Boháč J. & Matějíček J., (2003): Katalog brouků Prahy. Svazek IV – Drabčíkovití – Staphylinidae. Clarion Production, Praha, 256 pp.

¬  Boháč J., Matějíček J. & Rous R. (2004): Check-list drabčíkovitých (Coleoptera, Staphylinidae) České republiky se zařazením druhů do skupin podle jejich ekologických nároků a citlivosti k antropogenním vlivům a podle stupně ohrožení.