Podrobné vyhledávání v článcích

V letošním roce vznikla v Českém ráji nová přírodní rezervace s názvem Suťové lesy u Turnova. Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky (AOPK ČR) tak rozšířila síť maloplošných zvláště chráněných území o lokalitu, která na první pohled působí nenápadně, ale při bližším pohledu odhalí překvapivě pestrý a cenný přírodní svět. Rezervace se nachází poblíž Turnova na svazích údolí Jizery, přímo v chráněné krajinné oblasti Český ráj, a jejím hlavním posláním je ochrana suťových lesů. 

Výr velký a sokol stěhovavý – dva mocní predátoři, kteří jsou symbolem divokosti a odolnosti přírody Českého ráje. Jejich příběh je dramatický a plný zvratů, poznamenán lidskou činností, která je přivedla téměř na pokraj vyhynutí, aby posléze byla jejich populace cílenou ochranou stabilizována.

O krajinu mezi Turnovem, Jičínem a Mnichovým Hradištěm se zajímali naši předchůdci – přírodovědci, vlastivědci, okrašlovací a turistické spolky – již v předminulém století. Kdy se ale poprvé v souvislosti s krajinou v okolí Trosek objevil název Český ráj? Desetiletí se tvrdí, že autory názvu jsou pražští literáti
19. století s Janem Nerudou a Eliškou Krásnohorskou v čele. Že se jezdili rekreovat do lázní v Sedmihorkách a při tom zde vznikl název Český ráj. 

Sedmdesát let v ráji

Jsem starostou nevelké obce Vyskeř ležící uprostřed chráněné krajinné oblasti Český ráj, čítající asi čtyři stovky obyvatel, již jedenáct let. Žiji zde s rodinou s drobnými přestávkami na studium či práci celý život.

„Závorky nesmějí být kurzívou,“ dozvěděl jsem se jen chvíli poté, co jsem vložil do přenosného počítače disketu s rukopisem publikace Legislativa EU a ochrana přírody. Předevčírem se pod stromečkem rozbalovaly dárky a dnes jsme zamířili do Hostivaře, do společného sídla Kroužkovací stanice Národního muzea a sekretariátu České společnosti ornitologické, abychom doladili text průkopnické příručky, než půjde ke grafikovi. 

(26. 7. 1925 – 15. 8. 2020)

Vojena jsem poznal jako čtrnáctiletý na putování Českým krasem a jeskyněmi s celoživotním skautským vedoucím Wabim a slyšel prvně jeho vyprávění o přírodě krasu a pak i Wabiho vyprávění o Vojenovi jako všeobecně uznávané vědecké osobnosti. To bylo Vojenovi 29 let!

Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví, sjednaná v prosinci 1972 v Paříži, chrání kulturní památky a přírodní plochy nesporného globálního významu. O vývoji a mechanismu fungování uvedené normy mezinárodního práva jsme v našem časopise nedávno psali (Ochrana přírody, 79, 4, 48–52, 2024).

Posuny v biologické rozmanitosti pokládá Organizace spojených národů spolu se změnami podnebí a znečišťováním životního prostředí cizorodými látkami za trojitou environmentální krizi ohrožující kvalitu života lidí na celé naší planetě. Nicméně se má za to, že tlak lidské civilizace může biologické rozmanitosti na místní úrovni buď prospívat, nebo ji omezovat. Ačkoliv vědci a ochránci přírody již celá desetiletí shromažďují důkazy o dopadech lidské činnosti na společenstva, další směřování biodiverzity v antropocénu zůstává poněkud nejisté, protože pokusy syntetizovat dosavadní znalosti v tomto směru skončily s poněkud smíšenými nejednoznačnými výsledky. Ddebatu o tom, zda působením člověka druhy v místním měřítku ubývají, přibývají nebo se jejich počet nemění, proto ještě více rozvířily.