Podrobné vyhledávání v článcích

Dopady industrializovaného zemědělství na biodiverzitu a „kondici“ krajiny jsou v současnosti častým tématem diskusí odborníků různých vědeckých odvětví a živě se o problematiku zajímají také média a veřejnost, zejména v souvislosti se suchem a obecně se schopností naší krajiny zadržovat to málo vláhy, kterou nás příroda v posledních letech obdařuje. Tento příspěvek se ovšem nebude zabývat lány řepky a kukuřice, ale tím, co jednotlivé bloky intenzivně obhospodařovaných polí odděluje (nebo by alespoň mělo oddělovat) – stále vzácnějšími polními cestami.

Části podzemního krasového labyrintu u poutního místa Sloup v Moravském krasu byly známy od nepaměti. Sloužily jako útočiště pleistocenních zvířat a sídliště pravěkých lidí. Od 17. století se jeskyně vytvořené ponorným tokem Sloupského potoka stávaly předmětem zájmu učenců a badatelů. Dnes jsou nejdelší veřejnosti zpřístupněnou jeskyní v České republice a zároveň součástí nejrozsáhlejšího jeskynního systému u nás.

Vážení čtenáři,
jistě víte, že spoluvydavatelem tohoto časopisu je i Správa jeskyní České republiky, která plní nelehký a choulostivý úkol, a to pečovat o nejvýznamnější jeskynní systémy naší vlasti a jejich zpřístupněné části prezentovat veřejnosti. Je jasné, že je to „chůze na hraně“, obzvláště když k tomu přidáme náročné báňsko-technické zajištění bezpečnosti podzemních prostor. Z jedné strany striktní orgán ochrany přírody, z druhé strany stejně přísný orgán báňské správy.