Podrobné vyhledávání v článcích

Hnanická stráň s vitální populací koniklece velkokvětého (Pulsatilla grandis) je charakteristickou lokalitou podyjských vřesovišť.

Vřesoviště patří mezi významné nelesní biotopy vzniklé pastevní činností člověka. Jsou známy zejména z oblastí západní Evropy, působením atlantického klimatu od západu vznikají omezeně i v Evropě střední. Určitá podoba vřesovišť se nachází i v ČR, kde se jejich vývoj soustředil zejména na intenzivně narušované plochy, například vojenských újezdů. Dominující vřes obecný (Calluna vulgaris) totiž klíčí pouze na holém substrátu, je konkurenčně slabý a vyžaduje tedy určitou míru disturbance, při níž navíc výborně vegetativně regeneruje. Díky poloze Národního parku Podyjí na pomezí panonie má správa parku důležitou a výjimečnou úlohu při ochraně středoevropského unikátu – pásma travinných společenstev stepí a vřesovišť, nacházejících se na východním okraji národního parku a jeho ochranného pásma mezi Znojmem a Hranicemi. Nejpozději od raného středověku zde vznikal na místě vyklučených teplomilných acidofilních doubrav pestrý soubor xerotermních pastvin a lad, jedinečný díky obohacení o panonské prvky. Keříčková společenstva kyselých substrátů s vřesem, mechorosty a lišejníky se tak dnes střídají se suchými trávníky, úhory nebo i ruderální vegetací na ploše více než 150 ha a utvářejí tak charakteristický ráz krajiny. Svou specifickou faunou i flórou významně navyšují celkový počet druhů organismů vyskytujících se na území parku. Ve druhé polovině 20. století byla značná část původní plochy pastvin opět zalesněna. Zvýšila se navíc akumulace dusíku z atmosférických spadů, čímž došlo ke změnám konkurenčních poměrů a druhová diverzita začala klesat. Byl tak omezen výskyt některých dnes i ohrožených druhů organismů. Správa národního parku se snaží plánováním vhodného managementu o návrat pastvy do oblasti, eliminuje nálety dřevin a porosty expanzivních druhů trav a usiluje o přerušení ostré hranice lesa a nelesních ploch. Příroda podyjských vřesovišť tak bude mít šanci opět uplatnit své rozmanité krásy a předvést se dalším pokolením v plné síle a vitalitě.

Text Zdeněk Musil, botanik Správy NP Podyjí

Střevíčník pantoflíček (Cypripedium calce­olus) L. – terestrická orchidej eurasijského rozšíření je bylina vysoká 20-45 cm, s lody­hou přímou, listy vejčitými až podlouhle kopinatými, většinou s jednotlivým květem (vzácněji po 2-3), okvětí je tvořeno čtyřmi hnědočervenými lístky a bačkůrkovitým žlutým pyskem. Kvete od května do června. Obývá zejména světlé lesy a jejich lemy (dubohabřiny, teplomilné doubravy, květnaté a okroticové bučiny), křovinaté stráně a také nelesní biotopy (vlhčí varianty širokolistých trávníků aj.), zvláště na zásaditých substrátech. V České republice roste roztroušeně až vzácně od nížin do podhůří. Počet lokalit se blíží stovce. Je vedena jako silně ohrožený druh v černém a červeném seznamu cévnatých rostlin ČR a ve stejné kategorii je chráněna podle vyhlášky MŽP č. 395/1992 Sb. Její ochranu rovněž zajišťují mezinárodní úmluvy CITES a Bernská konvence.

V Národním parku Podyjí se v současnosti vyskytuje na dvou lokalitách s poněkud odlišným charakterem biotopu. První je v dubohabřině s bohatým podrostem a populace má kolem 170 jedinců. Druhá lokalita byla objevena teprve v roce 2005, a to v mladém smíšeném porostu s borovicí lesní, kde bylo v minulosti udržováno bezlesí nebo lesní lem. Populace je zde silně oslabená s výrazným střídáním vegetační aktivity během let a čítá jen jednoho či dva jedince. Se zvyšujícím se zastíněním se obecně snižuje fertilita jedinců i početnost populace střevíčníku. Správa národního parku proto zajišťuje pravidelný monitoring a managementové zásahy k pro­světlení stávajících lesních porostů pro podporu vitality populací této výjimečné rostliny.

Text Zdeněk Musil, botanik Správy NP Podyjí

Hlavním motivem bilaterální ochrany národních parků Podyjí a Thayatal je kaňonovité údolí řeky Dyje.