Podrobné vyhledávání v článcích

Velké infrastrukturní dopravní stavby v extravilánu (a nejen tam) většinou představují velký zásah do přírody a krajiny. Tyto negativní dopady lze do značné míry snížit komplexem zmírňujících a kompenzačních opatření. Zejména druhá jmenovaná skupina může představovat příležitosti – například pro tvorbu nových biotopů. Všechna opatření však musí být realizována správně včetně často rozhodujících detailů, což ale bohužel není samozřejmostí, pokud se na nich nepodílí odborníci z řad techniků i biologů.

Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky (Agentura) dlouhodobě zajišťuje aktualizaci plánů územního systému ekologické stability (ÚSES). V letech 2021–2023 realizovala projekt s názvem „Plán ÚSES v CHKO“ jehož výstupem bylo zpracování aktuálního plánu ÚSES pro 20 chráněných krajinných oblastí (CHKO) ve správě Agentury podle upraveného metodického postupu, ve kterém byl kladen velký důraz na nové zahrnutí hodnotných přírodních nelesních biotopů do skladebných částí ÚSES. V současné době Agentura zajišťuje zpracování aktualizace plánu ÚSES pro území zbylých pět CHKO ve své správě a pro území navrhované CHKO Krušné hory.

Invazní druhy představují jeden z hlavních faktorů ohrožení biodiverzity na celém světě. Zatímco na globální úrovni se může zdát snaha o eradikaci či alespoň kontrolu některých invazních druhů jako obtížně realizovatelná, až nemožná, na regionální až lokální úrovni může být management invazních druhů naopak velmi efektivní. Jako klíčový faktor se ukazuje diferencovaný přístup jak k výběru invazních druhů, tak k prostoru a času, ve kterém může být (či naopak není) eradikace/kontrola efektivní. Právě tento přístup byl zvolen pro novou Strategii managementu nepůvodních a invazních druhů rostlin v Národním parku České Švýcarsko a Chráněné krajinné oblasti Labské pískovce 2025—2041 (dále jen Strategii), která tak může sloužit i jako metodická inspirace pro další zvláště chráněná území.

Řešení problémů spojených s úbytkem a degradací mokřadů se u nás v současnosti téměř výhradně omezuje na budování nových tůní a nádrží. Jde o specifickou českou cestu, jak přistupovat k obnově vodních biotopů. V okolních zemích totiž nikdy nedošlo k tak razantnímu boomu tvorby nových tůní jako u nás. Umělé tůně mají plnit cíle ochrany přírody, především podpory a zvyšování biodiverzity.

Oblast nad soutokem řek Moravy a Dyje je unikátní v mnoha ohledech. Na poměry střední Evropy (potažmo celé Evropy) jde o území doslova překypující biodiverzitou. Mimořádná diverzita druhů vynikne o to víc, když uvážíme, že oblast, o které píšeme, je biotopově (v porovnání s jinými hotspoty biodiverzity, jako je Pálava, Podyjí nebo Český kras) poměrně uniformní.

Vodohospodářské úpravy jižní Moravy provedené v 70. až 80. letech 20. století přinesly některé užitky, ale také vedly k drastické změně původních podmínek a vlastností území a způsobily obrovské ekologické škody, ať už přímou likvidací cenných biotopů, nebo ovlivněním vodního režimu. Vyhlášení CHKO Soutok zvyšuje šanci na nápravu těchto škod. Co se vlastně v minulosti stalo a k jakým škodám došlo? Jak by mohla vypadat strukturální a režimová opatření a co by přinesla? S využitím výstupů vodohospodářské studie, kterou zadávala AOPK ČR jako podklad k tvorbě plánu péče, předkládáme alespoň stručné odpovědi na tyto otázky.

V souvislosti s vyhlášením CHKO Soutok (Nařízení vlády č. 55/2025 Sb.) bude třeba nadefinovat i způsoby hospodaření odstupňované dle zón ochrany přírody, zejména v lesích jakožto v plošně nejrozsáhlejším ekosystému této CHKO. Ve III. zóně a částečně ve II. zóně může být jedním z budoucích modelů hospodaření také model hodnotového přírůstného hospodářství dubu, který může nahradit současný model holosečného dubového hospodaření. Tento model nesníží Lesům České republiky (správce majoritní části lesů v nové CHKO) výnos z hospodaření a zároveň dokáže posílit diverzitu prostředí a vytvořit lepší podmínky pro podporu biologické rozmanitosti, kvůli které byla CHKO Soutok vyhlášena. Není samozřejmě modelem jediným a spásonosným a nejedná se o specificky nadefinovaný obnovní management, který bude uplatněn v I. a částečně ve II. zóně ochrany přírody.

Význam regionálních směsí (dále RS) a druhově obohacených směsí (dále DOS) neustále roste s tím, jak postupně dochází k plynulému poklesu biodiverzity v krajině. Přestože problémem zůstává dostupnost osiva, zvyšuje se nejen počet oblastí, kde lze RS nebo DOS získat, ale také stále více kompetentních nadšenců usiluje o vznik a udržitelnou dostupnost těchto směsí. Aktuálně je známo 9 níže uvedených chráněných oblastí, kde je této problematice věnována pozornost a směsi postupně vznikají ať už ve spolupráci s regionálně příslušnou neziskovou organizací, výzkumným pracovištěm nebo semenářskou firmou.

Záchranné programy se zpracovávají pro vybrané druhy rostlin a živočichů s vysokým rizikem vyhynutí na území ČR. Cílem je kombinací různých opatření snížit stupeň jejich ohrožení. Tyto programy jsou velice podrobně dokumentovány, jednotlivá opatření plánována a každoročně vyhodnocována. Zpravidla po deseti letech nastává fáze dlouhodobého vyhodnocení. Výsledkem může být aktualizace nebo ukončení záchranného programu. Jak si vedl záchranný program po dobu své realizace a jaký bude jeho další osud? Podařilo se nám hořeček mnohotvarý český zachránit?