Ochrana přírody 2/2025 — 29. 4. 2025 — Zprávy, aktuality, oznámení — Tištěná verze článku v pdf
Plochy vysetých bylin a remízky podporují výskyt netopýrů v zemědělské krajině
Současné působení vícera činitelů na určitý subjekt nebo proces označované jako synergický efekt může vést k tomu, že se jejich dopad jen nesčítá, ale násobí a v některých případech dokonce umocňuje. Pokud jde o péči o přírodní a krajinné dědictví, opakovaně popsaný souběh vlivu rozpadu, poškozování, ničení a ztráty původních biotopů a změn podnebí působí velmi výrazně na druhovou rozmanitost a integritu zasažených ekosystémů. Naopak synergickému efektu terénních ochranářských zásahů badatelé až dosud příliš pozornosti nevěnovali.
Realizace pouze jediného agroenvironmentálního opatření může snížit jeho prospěšnost, protože druhy často vyžadují řadu vzájemně se doplňujících zdrojů, zejména v jednotvárné a strukturálně chudé krajině. Franziska Peterová z Univerzity Kristiána Albrechta v Kielu se snažila se svými kolegy zjistit, nakolik působí současná přítomnost polí osetých planě rostoucími rostlinami a remízků na výskyt netopýrů (Conserv. Sci. Pract., 7, e13275, 2025).
V nejsevernější německé spolkové zemi, Šlesvicku-Holštýnsku, zabírá zemědělská krajina 70 % její rozlohy. Na každém z 12 vybraných polí osetých planě rostoucími rostlinami, na nichž není dovoleno používat agrochemikálie, výzkumníci zvolili dvě zkušební plochy, přičemž jedna hraničila s remízkem, zatímco druhou lemoval lán s plodinami. Velikost polí kolísala v rozmezí 2,5–11,7 hektarů, takže byla dostatečná na to, aby si na nich netopýři hledali potravu. Ekologové současně zajistili, aby se obě párové lokality nelišily druhovou bohatostí, tedy počtem druhů planě rostoucích rostlin, ani pokryvností vegetace.
Aktivitu netopýrů tým Peterové zjišťoval pomocí detektorů umístěných na zkušebních plochách ve vzdálenosti 5 m od okraje pole osetého bylinami ve výšce 2–2,5 m, čímž se omezil zvukový šum vytvářený vegetací. Výskyt zmiňovaných aktivně létajících savců byl zaznamenáván dvě noci v červnu, červenci a srpnu, a to od západu slunce do rozednění. Aby nebyli započítáváni netopýři na lokalitě se vyskytující náhodou a aby mohli být lépe zařazeni do druhu, ekologové brali v úvahu pouze jedince, kteří se ozvali nejméně třikrát.
Remízky mohou v zemědělsky využívané krajině zvyšovat výskyt netopýrů. Foto Jan Plesník
Monitorování hmyzu prováděli vědci pomocí Malaiseho pastí sloužících k chytání letícího hmyzu a umístěných u každého detektoru tak, aby se jejich spodek dotýkal vegetace. Přemýšlivý švédský entomolog René Malaise si v roce 1937 povšiml, že většina hmyzích druhů chycených v síti se snaží se dostat do horního rohu směrem za světlem. Rozhodl se proto využít pozitivní fototaxe většiny skupin létavého hmyzu a zkonstruoval past, kde v nejsvětlejším a zároveň vyvýšeném rohu bývá umístěna sběrná nádoba a hmyz do tohoto bodu instinktivně sám poleze. Sběr hmyzu probíhal ve stejné době jako sledování netopýrů.
Němečtí badatelé zjistili během výzkumu celkem 18 367 přeletů netopýrů. Nejčastěji byl zaznamenán netopýr hvízdavý (Pipistrellus pipistrellus), netopýr rezavý (Nyctalus noctua) a netopýr nejmenší (Pipistrellus pygmaeus). Netopýři rodu Myotis a Plecotus a netopýr parkový (Pipistrellus nathusii) se v zemědělské krajině Šlesvicka-Holštýnska objevovali jen vzácně. Četnost výskytu netopýra stromového (Nyctalus leisleri), netopýra večerního (Eptesicus serotinus) a netopýra pestrého (Vespertillio murinus) se pohybovala mezi oběma uvedenými skupinami.
Plných 92 % z 5 385 jedinců hmyzu chycených do pastí představovali dvoukřídlí (Diptera), následovaní motýly (Lepidoptera) a síťokřídlými (Neuroptera).
Výzkum odhalil, že zejména na začátku a uprostřed léta netopýři viditelně upřednostňovali ekoton, tedy rozhraní mezi polem osetým bylinami a remízkem. Přitom ani hmyz jako celek uvedené prostředí nepreferoval: totéž platilo i pro můry. Jak aktivita, tak početnost hmyzu se ale zvyšovaly s rostoucí vzdáleností lokality od lesa.
Současné působení ploch osetých planě rostoucími rostlinami a remízků podporovalo výskyt netopýrů vyhledávajících jak okraje biotopů, tak otevřený prostor. Autoři proto doporučují uvedené zjištění využít při utváření zemědělsky využívané krajiny mj. prostřednictvím agroenvironmentálních, resp. agroenvironmentálně-klimatických opatření. ■