Ochrana přírody 2/2017 — 1. 5. 2017 — Zprávy, aktuality, oznámení — Tištěná verze článku v pdf
Vyšel Evropský červený seznam ohrožených biotopů
Červené seznamy, soupisy ohrožených částí přírody, vznikly z podnětu Mezinárodní unie ochrany přírody (IUCN) a zpočátku se soustředily na druhy, resp. další taxonomické jednotky a ekologické/funkční skupiny planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a jiných organismů, kupř. hub. Červený seznam ohrožených rostlinných společenstev České republiky, poprvé uveřejněný již v roce 1983, patří mezi vůbec první soupisy fytocenóz, negativně ovlivněných lidskou činností.
Evropská komise vydává od roku 2007 červené seznamy ohrožených druhů významných nebo dobře známých skupin organismů. Sestavují je odborníci pod vedením IUCN, v případě ptáků známé mezinárodní organizace na ochranu ptáků a jejich prostředí BirdLife International, a obvykle obsahují soupisy taxonů ohrožených jak v Evropské unii, tak na celém evropském kontinentě.
Na začátku roku 2017 uveřejnila Evropská komise dlouho očekávaný Evropský červený seznam ohrožených biotopů. První díl publikace se věnuje mořským typům stanovišť, druhý, který bude zajímat české čtenáře z pochopitelných důvodů přece jen více, se zaměřuje na suchozemské a sladkovodní biotopy. Hodnocení biotopů z hlediska stupně jejich ohrožení pokrývá nejen všech 28 členských států EU, ale také Island, Norsko, Švýcarsko a balkánské státy a přilehlá moře. Pro klasifikaci typů přírodních a přírodě blízkých stanovišť zvolil autorský kolektiv čítající více než 300 odborníků upravenou metodiku, navrženou IUCN pro přípravu celosvětového Červeného seznamu ohrožených ekosystémů. Obdobně jako u druhů jsou za ohrožené považovány biotopy, klasifikované jako kriticky ohrožené (CR), ohrožené (v užším smyslu, EN) a zranitelné (VU). Na přípravě publikace se podíleli také vědci z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity Brno a Botanického ústavu AV ČR, oddělení vegetační ekologie Brno, kteří hodnotili stav, změny a vývojové trendy především sladkovodních, rašeliništních a lesních typů stanovišť.
Rašeliniště včetně vrchovišť, jako je Viru raba v estonském národním parku
Lahemaa, vykazují ze všech hodnocených evropských biotopů největší počet
ohrožených typů. Foto Jan Plesník
Celkem bylo hodnoceno 490 biotopů. Připomeňme, že příloha I známé směrnice č. 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (směrnice o stanovištích) zahrnuje na 230 charakteristických a v EU ohrožených typů přírodních stanovišť, pro něž se jako součást soustavy Natura 2000 vyhlašují zvláštní oblasti ochrany (SAC), v legislativě ČR označované jako evropsky významné lokality: provedené hodnocení tak jde nad rámec uvedené legislativy. Vlastní text seznamu vhodně doplňují na internetu dostupné aktuální informace o každém biotopu, konkrétně jeho podrobný popis, fotografie, převod na další systémy používané na našem kontinentě pro klasifikaci biotopů, údaje o jeho plošném rozsahu a kvalitativních a kvantitativních trendech v každé zemi, kde se vyskytuje, mapu celkového rozšíření, přehled jak hlavních ohrožujících činitelů, tak doporučených konkrétních opatření při péči o něj, pasáže o možnostech jeho obnovy a v neposlední řadě seznam citovaných literárních pramenů.
K jakým závěrům hodnocení evropských biotopů dospělo? Ukazuje se, že plná třetina suchozemských typů přírodních a přírodě blízkých stanovišť, přesněji řečeno 36 % v EU a 31 % ve všech hodnocených evropských zemích, v současnosti čelí ve zvýšené míře nebezpečí zániku. V případě rašelinišť, bažin a močálů je situace podstatně horší: v EU je ohroženo plných 85 %, v evropských zemích, na něž se vztahuje zmiňovaná klasifikace stupně ohrožení biotopů, pak 54 % jejich typů. Riziko vymizení dopadá i na polovinu travinných biotopů. Naopak lépe na tom jsou, alespoň podle zmiňované analýzy, na našem kontinentě vřesoviště, lesy, křovinné porosty a stanoviště s rozptýlenou vegetací.
Vnitrozemské písečné duny, které proslavily mj. španělský národní park Doñana,
ohrožuje v Evropě zejména zarůstání vegetací. Foto Jan Plesník
Pokud jde o mořské prostředí, 19 % hodnocených biotopů v EU, resp. 18 % v příslušných evropských zemích, musíme pokládat za ohrožené vymizením. Uvedená čísla se zdvojnásobí, pokud z hodnocení vyloučíme typy mořských přírodních nebo přírodě blízkých stanovišť, u nichž nemáme k dispozici dostatek údajů (kategorie DD). Největší existenční hrozba pro rozmnožování se vznáší nad mořským dnem, využívaným mlži ze skupiny nitkožábří (Pteriomorphia), porosty mořských jednoděložných kvetoucích rostlin rodu Posidonia a ústími řek do moře. Pokud jde o konkrétní části světového oceánu, nejvíce ohrožených typů mořského prostředí (32 %) vykazuje podle očekávání Středozemní moře, čtyřikrát méně ohrožených typů prostředí se nachází v Baltském moři.
Dvoudílný Evropský červený seznam ohrožených biotopů je možné získat na adrese
http://ec.europa.eu/environment/nature/knowledge/redlist_en.htm.