Ochrana přírody 4/2025 — 28. 8. 2025 — Zprávy, aktuality, oznámení — Tištěná verze článku v pdf
Vliv lidské civilizace na globální biodiverzitu: co ukázala nejrozsáhlejší metaanalýza
Posuny v biologické rozmanitosti pokládá Organizace spojených národů spolu se změnami podnebí a znečišťováním životního prostředí cizorodými látkami za trojitou environmentální krizi ohrožující kvalitu života lidí na celé naší planetě. Nicméně se má za to, že tlak lidské civilizace může biologické rozmanitosti na místní úrovni buď prospívat, nebo ji omezovat. Ačkoliv vědci a ochránci přírody již celá desetiletí shromažďují důkazy o dopadech lidské činnosti na společenstva, další směřování biodiverzity v antropocénu zůstává poněkud nejisté, protože pokusy syntetizovat dosavadní znalosti v tomto směru skončily s poněkud smíšenými nejednoznačnými výsledky. Ddebatu o tom, zda působením člověka druhy v místním měřítku ubývají, přibývají nebo se jejich počet nemění, proto ještě více rozvířily.
Rozseknout symbolický gordický uzel se pokusil početný tým badatelů vedený Francoisem Kockem, působícím současně na Curyšské univerzitě a ve Švýcarském federálním ústavu pro vědy o vodě a techniku (Nature, 41, 395–400, 2025). Podle názoru autorů článku výzkum snažící se zobecnit zákonitosti změn biodiverzity opomíjel hned dva klíčové aspekty. Většina dosavadních studií totiž pohlížela na posuny v biodiverzitě v čase prostřednictvím jednotlivých číselných řad a neporovnávala získaná zjištění s daty z kontrolních ploch. Předcházející vědecké práce současně jen málokdy rozlišovaly mezi skutečnými místními změnami biodiverzity a její prostorovou proměnlivostí. Obdobný výzkum se tak nejčastěji týkal pouze určitého vnějšího činitele (hnací síly) nebo konkrétního biomu. Jako biom označujeme rozsáhlou oblast příbuzných rostlinných a živočišných společenstev, závislých na podobných podnebních a půdních podmínkách. Mezi biomy patří kupř. tropické deštné pralesy, savany, listnaté lesy mírného pásma nebo tundra. Uvedené metodické problémy proto znemožňovaly dopady lidského tlaku na ekosystémy rozumným způsobem zobecnit.
Úvodní rešerše odhalila 73 632 publikací, v nichž byly porovnávány dopady lidské činnosti s plochami bez ní. Po vyloučení těch, které nesplňovaly požadavky na metaanalýzu, vzorek čítal 2 133 studií zahrnujících celkem 97 783 ovlivněných a kontrolních ploch. Šlo tak o dosud nejrozsáhlejší soubor údajů z 3 667 vzájemně nezávislých porovnání vlivu lidské civilizace na biodiverzitu. Metaanalýza je statistická metoda souhrnně kvantitativně analyzující data z vícera nezávislých studií zabývajících se stejným tématem.
Autoři vzorek nejdříve roztřídili podle toho, zda se výzkum týkal souše, moře nebo sladkých vod, přičemž vnější činitele byly přiřazeny do jedné z pěti skupin (rozpad, ničení a úbytek přírodních a přírodě blízkých ekosystémů vyvolané změnami ve využití území, nadměrné využívání zdrojů, kontaminace prostředí chemickými sloučeninami, změny podnebí a působení invazních nepůvodních druhů). Organismy, jež byly předmětem metaanalýzy, patřily mezi mikroorganismy včetně bakterií, archeí (fylogeneticky prastará skupina prokaryotních jednobuněčných organismů) a mikroeukaryotních druhů, houby, rostliny, bezobratlé, ryby, obojživelníky a plazy, ptáky a savce. Skupina ostatní shromáždila smíšená společenstva sestávající z několika výše uvedených skupin a složené organismy, jakými jsou kupř. lišejníky. Prostorové rozměry, v nichž probíhal analyzovaný výzkum, badatelé klasifikovali do pěti kategorií, od bodu/mikrobiotopu až po kontinentální nebo celosvětové měřítko.
Na rozdíl od předpokladů metaanalýza nepotvrdila, že by tlak lidské civilizace vedl k homogenizaci bioty. Uvedeným termínem máme na mysli proces, v němž jsou odlišná místní společenstva organismů nahrazena několika málo všudypřítomnými druhy, často jako důsledek intenzifikace využívání území lidmi (mizení původních druhů) a šíření invazních nepůvodních druhů. Dopady lidské civilizace významně měnily složení společenstev, ale jejich účinek se v různých biomech, skupinách organismů a prostorovém měřítku lišil. Posuny ve složení společenstev přitom mělo na svědomí všech pět vnějších faktorů, nicméně nejvíce jej vyvolaly rozmanité změny biotopů a znečištění prostředí.
Pohled na nově vytvořený mokřad s vertikálním kořenovým filtrem, jehož struktura a vegetace nejenže esteticky obohacují okolí, ale také snižují teplotu v blízké zástavbě a zároveň přirozeně filtrují znečištění.
Foto Radek Petrášek
V druhé části výzkumu se kolektiv výzkumníků soustředil na působení lidského tlaku na místní rozmanitost. Posloužilo jim k tomu 1 139 srovnání lokální diverzity uveřejněných v 727 publikacích. Výpočty prokázaly, že lokality ovlivněné tlakem lidské civilizace vykazují nižší rozmanitost vyjádřenou bohatostí taxonů než místa bez vlivu člověka, a to v průměru o 20 %. Stejně jako v případě posunů ve složení společenstev také u snižování místní biodiverzity zůstávají nejdůležitějšími hnacími silami změny využívání území a znečištění cizorodými látkami, často související se zemědělskou výrobou. Nejvíce jsou lidskými aktivitami podle této studie zasaženi obojživelníci, plazi a savci, což autoři vysvětlují tím, že uvedení obratlovci mívají obvykle méně početné populace než bezobratlí, a bývají tudíž zranitelnější vnějšími zásahy.
Uvedená zjištění by se měla promítnout nejen do dalšího výzkumu dynamiky modelových prvků biologické rozmanitosti, ale zejména do nejrůznějších strategií, koncepcí, programů, projektů a do praktické péče o přírodní a krajinné dědictví. ■
- - - -
Úvodní foto: Téměř polovina rozlohy Austrálie slouží v současnosti jako pastviny pro hospodářská zvířata, zejména ovce a skot. Foto Jan Plesník