Ochrana přírody 6/2024 — 19. 12. 2024 — Zprávy, aktuality, oznámení — Tištěná verze článku v pdf
Účinnost zubů varanů komodských umocňuje železo
Varan komodský (Varanus komodoensis) patří bezesporu k nejznámějším v současnosti žijícím ještěrům. Za uvedenou skutečnost vděčí zejména mimořádným tělesným rozměrům. I když varan skvrnitý (V. salvator) a možná i novoguinejský varan Salvadoriův (V. salvadorii) mohou být delší, hmotností a celkovou mohutností je obyvatel Komoda a dalších pěti ostrovů v indonéských Malých Sundách zdaleka předčí. Dospělí jedinci měří na délku i s ocasem v průměru 2,6 m a dosahují hmotnosti asi 50 kg. Nejdelší prokazatelně zaznamenaný exemplář se mohl pochlubit délkou 3,13 m a 166 kg hmotnosti. U té ale musíme uvést, že zahrnovala také nestrávenou potravu, jež může zvýšit hmotnost varana komodského až o 20 kg.
Neobvyklou velikostí ale výčet pozoruhodností komodských „draků“ nekončí. Magnetická rezonance provedená australskými vědci potvrdila, že v dolní čelisti mají zvláštní žlázy produkující hned několik jedovatých bílkovin. Zmiňované toxiny zamezují srážení krve, snižují krevní tak a dokáží vyvolat svalovou paralýzu, což může vést u pokousané kořisti k šoku. Komodští varani skutečně často najdou kořist umírající nebo krátce po úhynu. Někteří odborníci ale v této souvislosti zdůrazňují, že zatím přesně nevíme, do jaké míry varani komodští skutečně uplatňují toxické sliny právě k lovu.
U několika samic varanů komodských chovaných v zoologických zahradách byla doložena partenogeneze. Samice totiž mohou mít potomky, aniž by jejich vajíčka oplodnil samec: navíc takto zrození ještěři bývají výlučně samci. Ekologové vysvětlují tuto schopnost tím, že dovoluje osídlit izolované ekosystémy, v našem případě ostrovy, jedinou samicí, jež se může následně pářit se svými potomky. Výsledkem popsaného rozmnožování již ale bývají plazi obou pohlaví. Nicméně viditelným úskalím uvedeného evolučního tahu zůstává nebezpečí příbuzenské plemenitby (inbrídingu), v tomto případě efektu zakladatele (viz Ochrana přírody, 79, 2, 30–33, 2024).
Další zajímavý pohled na morfologii, bionomii a evoluci proslulých ještěrů přinesla studie vypracovaná australskými, americkými, britskými a čínskými vědci řízenými Aaronem LeBlancem z londýnské King´s College (Nat. Ecol. Evol., 8, 1711–1722, 2024). Všimli si totiž, že špičky a pilovité vroubkovité hrany zakřivených varaních zubů poskytnutých londýnskou zoologickou zahradou a dvěma muzei pokrývá zřetelná oranžová linie. Využití soudobých zobrazovacích technik doplněné pečlivou chemickou a mechanickou analýzou odhalilo, že 60 vroubkovaných zubů dlouhých až 2,5 cm a tvarem připomínajících steakové nože obsahuje na řezných hranách koncentrované železo. Bývají proto mimořádně tvrdé a nečekaně odolávají opotřebení. Již delší dobu víme, že čelisti varanů komodských nejsou s to vyvinout stisk nečekané síly, což umí kupř. krokodýli nebo hyeny. Varaní silné zuby naopak prostupují hluboko do tkání kořisti a vyvolávají u ní zranění. „Draci“ nedokáží kořist pronásledovat dlouhým usilovným během, ostatně útočí ze zálohy, takže ji nezřídka po určitém čase raději dohledávají zraněnou nebo již uhynulou. Diváci přírodovědeckých filmů si jistě vybaví poutavé záběry, kdy si komodští varani kořist zručně přidržují silnými předními končetinami a z uloveného zvířete trhají velké kusy masa, jež bez problémů polykají vcelku. Umí strávit velké množství potravy, a tak jako řada jiných plazů nemusejí často lovit. Jak jsme již uvedli, podle některých názorů uvolňují slavní plazí obyvatelé ostrova Komodo do oběti účinné toxiny. Není divu, že v pohodě zmohou širokou škálu kořisti – nejraději ale loví prasata páskovaná (Sus scrofa vittatus), jeleny sambary ostrovní (Rusa timorensis) a v neposlední řadě také buvoly domácí (Bubalus bubalis).
Protože badatele zajímalo, jak vlastně varani komodští k železu na velmi ostrých zubech přišli, podívali se stejně podrobně i na chrup v současnosti žijících šesti druhů varanů a čtyř druhů krokodýlů. Rozboru podrobili i zuby vymřelých krokodýlů, známých dinosaurů tyranosaurů a malých dravých dromeosaurů, osídlujících jedno z nejvýznamnějších nalezišť pozůstatků druhohorních plazů ležící v kanadské provincii Alberta. I když se u recentních varanů a krokodýlů zesílený železitý povlak na zubech vyskytuje, byť ne u všech jedinců, je méně výrazný než v případě varanů komodských. Naopak na žádné ze zkoumaných fosilií vědci železitou vrstvu nezjistili. Přesto se domnívají, že i druhohorní ještěři včetně populárního Tyrannosaura rexe ji měli plně vyvinutou, ale že během času v průběhu fosilizace jednoduše zcela vymizela. Uvedené tvrzení podporuje skutečnost, že ochrannou vrstvu v podobě železitého povlaku výzkumníci nezjistili ani na zkamenělých zubech plazů fylogeneticky blízce příbuzných právě varanům komodským.
LeBlancův tým je přesvědčen, že by jeho objev mohli v budoucnosti využít i dentisté v péči o lidský chrup, kupř. při regeneraci skloviny nebo při hledání vhodných odolných materiálů pro zubní lékařství. ■
- - - -
Úvodní foto: Početnost nejmohutnějšího recentního ještěra varana komodského (Varanus komodoensis) se odhaduje na méně než 1 400 dospělců. Foto Jan Plesník